I hate you, but...

4. Kapitola

Bez Jimina je tu nuda. Převaloval jsem se na posteli a snažil se najít pohodlnou polohu. Zavřel jsem oči a začal jsem si představovat dnešek v kumbále. Taehyungovi rty, naše těla u sebe, a to příjemné teplo, které z něj sálalo. A pak zvonek a jeho... ehm 'rande'. Proč to sakra udělal? Do očí se mi znovu nahrnuly slzy. Kašlu na to, jdu ven. Vzal jsem mobil a zavolal Jinovi.

Kook: „Hyung? Máš čas? Nudím se."
Jin: „Kookie to víš, že mám. Chceš jít do parku."
Kook: „To zní dobře hyung. Za dvacet minut u vchodu?"
Jin: „Jo, zatím Kookie."

Strčil jsem mobil zpátky do kapsy a ze skříně vytáhl mikinu. Vzal jsem si klíče a vydal se za Jinem.

××××××

„Hej Kookie tady." uviděl jsem mávajícího Jina a přišel k němu. „Díky, že jsi přišel hyung." snažil jsem se usmát, ale moc mi to nešlo. „Jungkooku šel jsem sem rád, doma jsem maximálně mohl čekat na Yoongiho, nebo se učit." zasmál se Jin a rozcuchal mi vlasy. „Ah.. hyung nedělej to, připadám si jak malé dítě." odstrčil jsem jeho ruku a on se začal smát. Našpulil jsem pusu a on se rozesmál ještě víc. „Hyung, pojď." zatahal jsem ho za rukáv a vydali jsme se na dětské hřiště v parku, kde už nikdo nebyl.

Sedl jsem si na houpačku a začal se pohupovat. „Nechceš pohoupat Kookie." začal na mě šišlat a chytl se houpačky. „Dej pokoj hyung." protočil jsem oči a věnoval se strašně zajímavé zemi. Jin mě obešel a klekl si přede mě. „Copak Kookie? Dneska jsi nějak náladový." zavrtěl jsem hlavou. „Nic hyung, jsem v pohodě." snažil jsem se co nejvíc zfingovat šťastný úsměv, ale Jin mě okamžitě prokoukl. „Má to spojitost s tím, že si hodinu po obědě vynechal?" začal mě skenovat pohledem a já ten svůj okamžitě věnoval mým tkaničkám.

„J-jak víš-? Jo jasně, Jimin." zamumlal jsem. „Bál se o tebe, vlastně šílel strachy. Dokonce i tvrdil, že tě unesli." unesli? Jimin má až moc bujnou fantazii. „Taky mi ale řekl, že ve třídě chyběl i Taehyung. Má to s tebou nějakou spojitost?" prstem na mé bradě, mě donutil, abych se na něj podíval. Snažil jsem se uhnout pohledem ale marně. „Kookie co se stalo s Taehyungem?" ne, prosím ne. Nevyslovuj jeho jméno. Jin mě pohladil po hlavě. „No tak Jungkookie odpověz mi." Jungkookie? Opravdu, proč? Oči se mi začaly plnit slzy, jako bych teď slyšel Taehyunga. Jungkookie... Nesnáším to, stejně jako nesnáším jeho.

„No tak." zamumlal Jin, když vstával. Vzal mě za ruce a vytáhl mě za ním. Dal si moje ruce kolem pasu a pevně mě objal. „Jimin mi říkal, že nenávidíš objetí, ale věř mi, pomůže to." kupodivu mi to ani moc nevadilo a hlavou jsem se mu zavrtal do hrudi, když jsem se snažil nadechnout. „Nenávidím ho hyung." zamumlal jsem.

„Nenávidím to, jak se moje srdce chová, když je poblíž. Nenávidím ten jeho úsměv, který mi způsobuje motýlky v břiše. A nejvíc nenávidím to, že on ví, že mi není lhostejný." vzlykal jsem a Jin mě pevněji sevřel v objetí. „Kookie co se stalo o té hodině?" zeptal se Jin a mně se hned vynořily vzpomínky. Začal jsem brečet víc, až jsem nemohl popadnout dech. „Je to dobrý Kookie, jsem tu. Je to v pořádku." tišivými pohyby mi přejížděl po zádech. Když jsem se trochu uklidnil, začal jsem vysvětlovat.

„Ty prázdný učebny jsem chtěl využít, abych mohl trénovat tanec, ale ztratil jsem pojem o čase a šel pozdě na hodinu a byl tam Taehyung a pak mi říkal o tom, že bych neměl být drzý a pak jsme byli v kumbále a on.. on mě políbil.. a... a já se přidal..." začal jsem ze sebe hrnout a u toho vzlykal. Jin jen poslouchal a pořád mi hladil záda. „Nějakou dobu jsme se líbali a já byl šťastný a on se usmíval a ne tím úšklebkem jako na ostatní, ale bylo to upřímný, ale pak zazvonilo a on.. on o-odešel se slovy, že má rande s Hoseokem." víc jsem se k Jinovi přitiskl. Jeho objetí mě opravdu uklidňovalo.

„Bude to dobré Kookie, on je prostě takový. Říkali jsme ti to hned první den, ti tři jsou stejní. Jsou jim jedno city jiných. Namjoon se prostě změnil." v poslední větě jsem slyšel, jak do jeho hlasu pronikl smutek. „Namjoon? Vy se znáte?" zamumlal jsem a Jin přikývl. Vzal mě za ruku a dotáhl mě k lavičce, kde jsme se posadili.

„Já, on a Yoongi se známe od mala, ale jednou se kluci pohádali a Namjoon s ním ani se mnou, už víckrát nepromluvil." na jeho tváři se usadil smutný úsměv a v očích se mu leskly slzy. „Promiň hyung já nevěděl..." „Ne, v pořádku, já vím. Stejně ho vídám pořád. Stejná škola, byt na stejné budově." povzdechl si. „Stejné budově? Ty a Yoongi máte byt kousek od nás, že?" zeptal jsem se a Jin přikývl. „Jo je to asi deset minut cesty. Ta budova je stejně velká jako vaše, ale je tam méně bytů. Co vím tak Joon je sám, ale pořád tam jsou Taehyung a Hoseok, kteří ale bydlí u vás v přízemí." u nás? Nikdy jsem je tam neviděl.

„Oni dva bydlí spolu?" Podíval jsem se na Jina. „Jo, původně měl Taehyung bydlet s Jiminem a Hoseok s Namjoonem jako minulý rok, ale Joon opravdu nemá rád spolubydlící a jelikož se Hoseok a Taehyung znají z fotbalu tak se přestěhovali k sobě." oh.. Jimin bydlel s Taehyungem. To proto je tak nenávidí? Zavrtěl jsem hlavou a dál se bavil s Jinem.

××××××

Asi v sedm jsem se s Jinem rozloučil, a právě teď jsem dorazil k studentské budově. Otevřel jsem dveře a uslyšel hlasy. „Jimine nebuď paranoidní, neudělal by to." Jimine? „Nechtěl jsem mluvit s tebou, ale s ním." Jiminův hlas byl naštvaný. „Ale prosím tě, vím, že mě bys chtěl radši." řekl hlas až moc podobný Hoseokovi. Ale proč by se ti dva bavili? Dorazil jsem ke schodišti a uviděl Jimina. A opravdu se bavil s Hoseokem.

„Polib mi prdel Hoseoku." řekl naštvaně Jimin. „Hyung?" zamumlal jsem a on se na mě otočil. Jeho oči se překvapením rozšířily a pak se na mě vesele usmál. „Kookie kde jsi... No to je jedno." rozešel se za mnou. „Říkal jsem, že by to Tae neudělal, ale to s tím polibkem-" „Zavři klapačku." odsekl Jimin a tlačil mě do schodů.

„Hyung, o co šlo?" zeptal jsem se zvědavě a Jimin mě odbyl mávnutím ruky. Začal odemykat dveře, ale moct mu to nešlo. Podíval jsem se mu do tváře a jeho líce byly celé zarudlé. „Hyung co se stalo, proč se červenáš?" vyzvídal jsem. Jiminovi se konečně podařilo odemknout a okamžitě vlezl dovnitř a mou otázku ignoroval. Vešel jsem do bytu, a když jsem vešel do obýváku, chytl jsem ho za ruku. Jeho tváře byly pořád rudé a do toho si žužlal ret. „Hyung! Tobě se líbí Hoseok, že je to tak?" vypískl jsem a on se mi vytrhl. „Nebuď paranoidní Kooku." zamumlal a zamkl se v koupelně.

Potom jsme se už skoro vůbec nebavili. Jimin se choval až moc divně. Nakonec jsme šli spát a já si přál, jen aby se mi nezdálo o Taehyungovi.

××××××

„Jeon Jungkooku to sis opravdu myslel, že přechod na novou školu tě zachrání." zavrčel člověk, který mě mlátil ze všech nejvíc. Už zase jsem byl u něj a on mě jako vždy nelítostně mlátil. Po dalších a dalších ránách jsem přestával cítit tělo. Všechno se motalo a moje tělo bylo jako v ohni.

„No tak se už prober Kookie." zařval mi u ucha Jimin. „Hyung... pomoz mi." zamumlal jsem z polospánku. „Kookie je to jen sen, ano? Už je to dobrý." pohladil mě po vlasech a já se usmál. „Můj oblíbený hyung mě zachránil." zamumlal jsem a rozšířil úsměv. „Bože Kookie, co se ti zdálo." řekl, když vstával, aby si lehl k sobě. Chytl jsem ho za ruku, aby se zastavil.

„Hyung nemohl bys dnes spát u mě." podíval jsem se na něj štěněčím pohledem a on přikývl. „Jasně Kookie." usmál se a lehl si vedle mě. Přikryl jsem ho a on si mě k sobě přitáhl. „Už je to v pořádku, jsem tu pro tebe." zachumlal jsem se mu do hrudi. „Vím hyung, vím. Děkuji." a s těmihle slovy jsem v bezpečí jeho objetí usnul.

×××

Tak je tu další díl :) Je sice o ničem, ale nemůže být každý díl zajímavý :D... Jak myslíte že to nakonec dopadne mezi Taem a Kookiem? A jaký vztah je vlastně mezi Taem a Hobim?

Jinak jsem ráda že se těšíte na další díly. Opravdu se snažím je vydávat co nejčastěji :) Moc děkuju za komentáře a vote. A doufám že se vám tento díl líbil ;)