18. Kapitola

4.7K 378 53
                                    

„Díky hyung za dnešek. A promiň za problémy." rozloučil jsem se s Hoseokem před schodištěm a otočil se k němu zády. Když jsem položil nohu na první schod, ucítil jsem lehký tlak na mém zápěstí. „Zaprvé nepřiděláváš mi problémy a zadruhé by sis měl promluvit s Taem. Byl docela naštvaný, že se ho zase snažíš ignorovat." skousl jsem si ret a zavrtěl hlavou. „Necítím se na rozhovor s ním." potichu jsem špitl a Hoseok mě stáhl i z toho prvního schodu.

Nechtěl jsem, aby Tae byl naštvaný. Ne teď když konečně vím, jak to je, ale ten rozhovor... Bál jsem se, jak by nakonec mohl dopadnout. „Kooku, nevím, co přesně k němu cítíš, ale myslím si, že ho máš rád a vím, že Taemu na tobě záleží. Kdyby měl někoho, jako jsi ty, tak budu šťastný. Tae je opravdu ten nejlepší přítel, kterého mám, a moc mi na něm záleží. Tak prosím, kvůli mně, jen si promluvte." ten kluk měl neskutečné psí oči. Pokýval jsem hlavou a on mě začal táhnout k nim do bytu.

„Tae jsem doma." zvolal Hoseok a táhl mě za ním do obýváku. „Ahoj hyung js-" Tae na mě překvapeně vyvalil oči a zakoktal se. „Čau Kooku." protočil očima a vytáhl si z lednice pivo. Byl asi hodně naštvaný za tu ignoraci. „Tae chci se omluvit. Víš já-" „A není to jedno." ani mě nenechal doříct to, co jsem chtěl a hnusně mě odpálkoval. „Sakra chtěl jsem se omluvit. To nemůžu ani to." zvýšil jsem hlas a on přišel blíže ke mně. „A mě to nezajímá. Prostě vypadni!" zařval a napil se z plechovky. „Do prdele Taehyungu nechej mě to vysvětlit!" teď už jsem řval i já.

„Kluci měli byste si promluvit v klidu, ne po sobě řvát." řekl klidným hlasem Hoseok, což nás dva ještě víc naštvalo. „Drž hubu." já i Taehyung jsme ve stejnou chvíli vyštěkli. Hobi jen zvedl ruce na znamení, že se vzdává a odešel. „Kurva." vztekal se dál Taehyung a položil na stůl plechovku s pivem. „Kooku měl bys jít. Nejsem v náladě se o něčem bavit. Mám dost toho, jak se každou chvíli chováš jinak. Nevím, co si myslet." jo hochu, tenhle pocit znám. Tae se na mě podíval a jeho ruce byly v pěst, jako by se snažil co nejvíce zadržet, aby do něčeho nepraštil.

„A co si mám myslet já? Jsem ze všeho mimo. Proč se ke mně chováš takhle. Všichni ve škole tvrdí, jaký jsi děvkař. Kluci mi říkají, ať si držím odstup, ale já-" znovu mě nenechal doříct. „Tak si táhni za nimi a věř jim! Nevím, jak tě jinak už přesvědčit, že nejsem takový, jak říkají. Dokonce poslední dva týdny si od sebe držím i všechny holky. Ale ty radši věříš jim než mně." ukázal na dveře a čekal, až vypadnu.

Normálně bych se sebral a odešel, ale tentokrát jsem musel zůstat. Musel jsem mu ukázat pravdu. „Kdybys mě nechal to domluvit, tak by sis ušetřil proslov." zavrčel jsem a chytl ho za ruku, kterou ukazoval na dveře a stáhl mu jí dolů. „Chtěl jsem říct, že pro mě nejsi jen děvkař, i když neschvaluju to, jak se s holkama líbáš pro jejich útěchu. Ale ty jsi jediný, kdo mi tady opravdu pomáhá, a to ani nemluvím o tom, jak tě chci." praštil jsem ho jemně do hrudi a poslední slova jsem zašeptal.

„Bože Jungkookie, prostě mě nemůžeš poslechnout a odejít. Ale dobře, ať je po tvém." zavrčel tentokrát on, přitáhl si mě k němu a políbil mě. Na jeho rtech jsem cítil pivo, ale jen lehce, tohle byla maximálně druhá plechovka, co dnes měl. Obmotal jsem mu ruce kolem krku a polibek prohloubil. Taehyungovi ruce cestovaly po mém těle, až se zastavily u mého zadečku, který zmáčkl. „Do prdele Tae-" vzdychl jsem a on se usmál. „Tentokrát to nevzdám." zamumlal a znovu mě políbil. Moc jsem nechápal, co tím chtěl říct, ale v téhle chvíli mi to bylo jedno.

Tae mě chytl za ruce a stáhl je pryč ze svého krku. Nechápavě jsem zamrkal a on mě za jednu ruku začal tahat do pokoje. „Tae nemyslím si, že bychom měli..." pronesl jsem, když jsme byli vedle jeho postele, ale jeho prst na ústech mě zastavil. „Jungkookie nekaz to. Dobře víš, že to oba chceme." pohladil mě po tváři a já musel souhlasit, tohle je to, co už od začátku chci. Co potřebuji.

I hate you, but...Kde žijí příběhy. Začni objevovat