I hate you, but...

8. Kapitola

Zavrtěl jsem hlavou a vešel do bytu. Nohou jsem zabouchl dveře a šel do obýváku. Položil jsem Jimina na sedačku, jeho tváře byly roztomile červené a jeho oči ukazovaly překvapení, ale rozhořčení či strach jsem tam neviděl. V tuhle chvíli mi přišel, jako nejvíc sexy věc, kterou jsem kdy viděl. Sklonil se k němu a znovu ho políbil, tentokrát mi polibek začal oplácet hned. Pomalu a opatrně jsem si lehl na Mina a vychutnával si naše polibky.

Jiminovi ruce se znovu omotaly kolem mého krku a jednou rukou mi vjel do vlasů. Spokojeně jsem broukl a rozbrněl tak naše rty. Jimin vzdechl a já se přemáhal, abych se neusmál. Byl to překrásný zvuk. Nohu, kterou měl blíže ke zdi, měl pokrčenou a já mu začal přejíždět po stehně. Tohle počínání přineslo další Jiminův vzdech a já se od něj odtáhl. „Tvoje vzdechy zní báječně." pochválil jsem ho a znovu políbil.

Z jeho stehna jsem se přesunul pod tričko. Měl dokonale vypracované bříško. „Jimine ani nevíš, jak jsi sexy." skousl jsem si ret a usmál jsem se na něj. On zrudl ještě více než před chvílí, jestli to vůbec šlo. „Jo říká kluk, který mě nutí tvrdnout, jen když se usměje." zamumlal a přitáhl si mě k sobě a naše rty se spojily. Tentokrát byl polibek plný touhy. Chytl mi lem trička a snažil se mi ho vysvléct. Hned jsem mu pomohl a zase se vrátil k líbání. Tahle stránka Mina mě opravdu vzrušovala.

„Hej Hobi víš... jéj pardon." uslyšel jsem hlas svého spolubydlícího. Odtrhl jsem se od slaďoučkého Mina a věnoval Taemu vražedný pohled. „Slez ze mě." Jimin se vystrašeně podíval a shodil mě z něho. Věnoval mi poslední pohled a rozešel se pryč. „Jimine počkej." zařval jsem, ale on jen přidal do kroku. Když praštily vchodové dveře Tae se na mě nevěřícně podíval. „Jimin? Opravdu on?" jeho úsměv mi v tuhle chvíli přišel jako ta nejotravnější věc.

„Co je ti do toho, s kým co dělám?" mám Taeho rád, ale teď bych tu měl radši Jimina. „Mně je to jedno, ale ty by ses měl zajímat, proč brečel." „O-on brečel." vyvalil jsem oči a Tae přikývl, okamžitě jsem se za Jiminem rozběhl. Vyběhl jsem do prvního patra a viděl Jimina, jak otvírá dveře. Přidal jsem na rychlosti a než stihl zavřít dveře, strčil jsem nohu do dveří. „Jdi pryč." vzlykl a mně se sevřel žaludek. „Jimine kde jsi tak dlouho?" zavolal ten nový kluk. „Hned jsem u tebe Kookie." Jimin se snažil ze všech sil, aby jeho hlas zněl normálně, ale moc mu to nevyšlo.

Vzal jsem ho za ruku a hodil ty blbé dopisy na skříňku v jejich bytě. Vytáhl jsem Jimina na chodbu a zabouchl jejich dveře. „Proč pláčeš?" zeptal jsem se a slzy mu setřel. Zavrtěl hlavou a odmítal se na mě podívat. Opřel jsem si čelo o to jeho a zhluboka se nadechl. „No tak Mine, co se stalo?" „Prostě to nech být." zamumlal a slzy se mu už nekutálely po tvářích. „Víš Mine, že jsem ti nechtěl nijak ublížit, že? Prosím věř mi." pohladil jsem ho po tváři a on přikývl. „Věřím ti Hoseoku." usmál se na mě a otevřel dveře od svého bytu. Tahle věta, moje srdce rozbušila. Když už zavíral dveře, zamumlal 'sbohem' a mně přišlo jako by se loučil už navždy.

Chvíli jsem zíral na Jiminovi zavřené dveře, a nakonec jsem se vrátil zpátky k sobě do bytu. „Alespoň tohle sis mohl vzít." Tae po mně hodil tričko a já si ho hned přetáhl přes hlavu. „Díky no." zamumlal jsem a on se zasmál. „Opravdu sis nemohl najít lepší okamžik kdy přijít, viď?" zpražil jsem Taeho pohledem. „Taky jsem mohl přijít v polovině sexu." zašklebil se a já mu uštědřil výchovný pohlavek. „Neplánoval jsem ho ojet." zavrčel jsem. „Opravdu hyung? Nevypadalo, že se od sebe hodláte vzdálit víc jak na pět centimetrů." zasmál se Tae. „Drž klapačku." sykl jsem a Tae se na mě podíval s omluvným výrazem. „Hyung! Nebuď naštvaný." zamumlal Tae. „Vždyť nejsem." zavrtěl jsem hlavou a šel si pro pití k televizi.

××××××

Pohled Jungkooka:
Hyung se konečně vrátil. Komu kruci tak dlouho trvá vybrat poštu? „Jimine kde jsi tak dlouho?" konstatoval jsem jeho příšerně dlouho cestu z pohodlí gauče. „Hned jsem u tebe." zavzlykal a mě zavalilo překvapení. Najednou hlavní dveře bouchly. „Hyung?" zavolal jsem, žádná odpověď. Šel jsem do předsíňky a uslyšel hlasy z venčí. Byl to Jimin a nejspíš Hoseok. Kravina proč by se bavil s Hoseokem. Vrátil jsem se na gauč a čekal, až přijde.

Do pěti minut byl zpátky. A když jsem k němu přišel, odstrčil mě a zavřel se v koupelně. Jeho chováním jsem byl překvapený. Začal jsem bušit na dveře. „Jimine otevři!" „Co se stalo?" „Jimine do prdele já ty dveře rozkopnu!" takhle to pokračovalo asi dalších pět minut, než konečně otevřel.

Stál ve dveřích a jeho tvář byla celá uslzená. „Spokojenej? Už konečně zavřeš tu svou hubu?" vyvalil jsem oči. „Hyung?" pípl jsem a viděl v jeho očích omluvu. Přešel jsem k němu a objal ho. On mě objal nazpět a opřel si čelo o moje rameno. „Promiň Kookie, nechtěl jsem..." vzlykal a mně bylo na nic. „V pořádku hyung, je to dobrý." tišivě jsem ho hladil po zádech, jako před týdnem Jin mě.

Stáli jsme takhle nějakou dobu, než se ode mě vzdálil. „Slib mi Kookie, že si s Taehyungem nikdy nic nezačneš." promiň hyung to ti slíbit nemůžu. Řekl jsem v duchu. „On a Hoseok jsou někdo, od koho se musíme držet dál." v tomhle měl pravdu. Ať jsem pociťoval cokoliv, měl bych se od něj držet dál. Zhluboka jsem se nadechl. „Dobře hyung, slibuju, že si budu držet odstup." zamumlal jsem. Ano já a Taehyung... to se nesmí stát. Znovu jsem Jimina objal a doufal, že tenhle slib nikdy neporuším.

×××

Tak doufám, že vám tenhle díl odpověděl alespoň na nějaké otázky.

No Jimin a Hobi se spolu trochu zapletli. Jak myslíte že to dopadne?

Jinak děkuji za vote, komentáře a doufám že se vám povídka i nadále bude líbit.