I hate you, but...

3. Kapitola

Vyšel jsem ze třídy a upřeně koukal do mobilu. Měl jsem dva zmeškané hovory a jednu zprávu. Vše od Jimina. Otevřel jsem zprávu.

Jimin: Jungkooku kde jsi a proč mi nebereš hovory? Víš, že má...

Dál jsem to nestihl dočíst, protože jsem do něčeho, spíš někoho vrazil. Zvedl jsem pohled od mobilu a přede mnou stál Taehyung s tím svým úšklebkem na tváři. „Ty jsi ten nový viď? Jeon Jungkook, pokud se nepletu." přikývl jsem a zamyslel se, jak to že sakra zná mé jméno? Jo jasně, první den jsem se představoval. „Copak tu děláš, víš, že máme výuku?" no nekecej, pane vím všechno. „Nemáš mi co vyčítat, máš tam být taky." odsekl jsem a obešel ho. Bože, i když je neuvěřitelně krásný, když otevře hubu, všechno si posere. Ucítil jsem, jak mě chytl za ruku a zatáhl mě do jedné ze tříd. Ne počkat to nebyla třída, byl to ten kumbál. Byla tu podobná tma jako ve třídách. Světlo sem procházelo přes malé okýnko ve zdi, které opravdu moc světla nedávalo.

„O co ti jde Taehyungu?!" vyštěkl jsem a snažil se mu vykroutit. Neúspěšně, jeho stisk jen zesílil a natlačil mě na nejbližší zeď. „Ah.. Jungkookie to nebylo hezké. Jsem tvůj hyung, měl by ses chovat s respektem." „Jungkookie? Opravdu? Nechtěj mě rozesmát. A jak vůbec víš, že jsem mladší?" vztekal jsem se jak malé dítě. I v téhle tmě jsem viděl, jak se jeho úsměv rozšířil a jeho obličej se přiblížil až nebezpečně k tomu mému. „Já vím všechno Jungkookie." byl tak blízko div se neotíral svými rty o ty mé, když promluvil. „O co se snažíš Taeh-" otázku přerušily jeho rty na těch mých. O můj bože! Právě mě políbil Kim Taehyung. Celý jsem ztuhl a snažil se pochopit, co se tu právě stalo.

Jeho rty byly příjemně teplé a neuvěřitelně měkké. Začal jsem odpovídat jeho polibku a ucítil, jak se zase ušklíbl. Co to děláš Jungkooku? Neřekl jsi, že se od něj budeš držet dál? A místo toho ho tu líbáš. Ucítil jsem, jak se jeho ruce začaly přesouvat na můj zadek, za který mě pevně chytl. Nevydržel jsem to a vzdychl mu do rtů. Tohle bylo přesně to, co jsem od prvního okamžiku, když jsem ho uviděl, chtěl.

Sevřel mě ještě pevněji a nadzvedl mě. Automaticky jsem mu omotal svoje nohy okolo boků a ruce okolo krku. Taehyung se odtáhl a usmál se na mě. „Tak přeci jen..." nenechal jsem ho to doříct a znova se přitiskl k jeho rtům. Taehyung mě začal líbat náruživěji a já mu prsty začal prohrabovat vlasy. Byly ještě jemnější, než jsem si představoval. On byl opravdu dokonalý. Víc se na mě natiskl a ucítil jsem, jak je tvrdý. A do prdele tohle nezvládnu. Jednou rukou pustil můj zadeček a vkradl se s ní pod mé tričko, kde mi přijížděl po bříšku. Znovu jsem zasténal a odtáhl se, abych nabral vzduch. Moje břicho bylo po tom všem, ještě moc citlivé a nechtěl jsem, aby se mě nikdo tam dotýkal. Chytl jsem mu ruku a vytáhl ji zpod trika. „Náš Jungkookie se nezdá, takový tintítko, a přitom se mu rýsují svaly."

Cítil jsem, jak jsem zrudl ještě víc. Díky bohu za tu tmu, kde to snad neuvidí. Taehyung mi věnoval jeho přátelský úsměv a já se mu málem roztekl v náručí. Opravdu byl nádherný. Znovu se vrhl na mé rty a já mu bez váhání odpovídal. Jeho ruka už tentokrát nezabloudila pod moje triko, ale k mému rozkroku. Začal mi přes kalhoty přejíždět po mé délce a já znovu zasténal. Co mi to provádíš Taehyungu. Bože, jak já ho chtěl. Jeho rty byly naprosto dokonalé a nechtěl jsem, aby znovu opustily ty mé. Chtěl jsem zůstat takhle navždy.

Odtáhli jsme se od sebe a on se usmíval, tím úsměvem, který má jen s Hoseokem a Namjoonem. Jeho oči se soustředily jen na mě. „Jungkookie víš-" přerušil ho školní zvonek. Jeho oči se rozšířily a okamžitě mě pustil. Dopadl jsem nohami na zem a tázavě se na něj podíval. „Tak snad příště Jungkookie, promiň, ale mám rande s Hobim." mrkl na mě a naposledy mě políbil. Já jsem jen překvapeně zamrkal, a když odešel, svezl se po zdi na zem. Rande? Dělá si ze mě prdel?

Taehyungu cos mi to provedl. Právě jsem seděl na zemi ve školním kumbále, ve tmě, vzrušený a s bolavým srdcem. Proč mě kruci políbil? Chtěl snad zjistit mojí reakci? Vysměje se mi snad teď přede všemi? Strach se mi usadil v žaludku a slzy mi začaly stékat po tvářích. Neměla tvoje orientace zůstat tajemstvím Kooku? Co sis jen myslel. Ach bože, ani nevíš, jak tě nenávidím Kim Taehyungu.

Ucítil jsem v kapse brnění a vytáhl mobil. Jimin. Utřel jsem si slzy a doufal, že se mi nebude třást hlas. „Ano?" „Jo jsem v pohodě." „Klid Jimine." „Jo jdu tam, zatím" zavěsil jsem a zvedl se ze špinavé země. Jen doufám, že už tě dnes neuvidím Taehyungu.

×××

Tak tento týden už třetí díl :3... Vím že jsem říkala, že vydám jen dva týdně, ale nemohla jsem to nevydat, když jste si psali o nový díl :D ... Takže doufám že tímto dílem nezklamu :P

Jinak jako vždy moc děkuju za vote a komentáře a dál pokračujte :) Opravdu mě to moc podporuje :D .. Doufám že se vám díl líbil a užili jste si ho :)