Don't Give Up! [Neymar Jr]

27. kapitola

,,Ahoj, myslela jsem, že už spíš." Byla jsem překvapena, že volá, vzhledem k tomu, že v Barceloně je právě jedna hodina po půlnoci.

Opět jsem se zadívala z okna, čekající až uslyším jeho dokonalý hlas.

,,Protožejsem musel počkat, až mi napíšeš, jinak bych neusnul," řekl, a i když jsem honeviděla, tak jsem moc dobře věděla, že se usmívá. ,,A tu pusu pro Daviho si beru osobně! Mně si žádnou neposlala a tosi ji rozhodně zasloužím víc. Ranila si mě," pronesl vážně, avšak mě to přimělo se zasmát, protože jsem si naprosto živě dokázala představit jeho výraz.

,,Ale prosím tě, tady někdo snad žárlí na svého syna." Pokroutila jsem nad ním s úsměvem hlavou. ,,Co dnešní tiskovka, zvládl si to?" zeptala jsem se.

,,No, nevím, jestli se dá říct zvládl, protože jsem nedokázal odpovědět na některé jejich otázky, týkajících se mého návratu. Vážně nevím, kdy se budu moc vrátit a jestli vůbec v takové formě jako dřív, a oni se tě furt ptají na otázky, které mají jiné složení ale Už

Věřila jsem, jak se cítí, protože jsou to ty nejčastější otázky, které dostává. Vím, že chtějí mít jednu svou hvězdu zpátky a dívat se na ji, jak hraje, ale musí si uvědomit, že jeho návrat není snadno ovlivnitelný.

,,Ale jinak jo, nějak jsem to zvládl. Trenér se tam veřejně rozloučil a oficiálně předal svou trenérskou moc Gerardu Martino. Takže ode dneška, prakticky už včerejška, máme nového trenéra. Nechci odsuzovat hned podle prvního dojmu, ale nepůsobí na mě moc příjemně. No, ale to budu moc posoudit, až ho víc poznám a přijdu s ním do styku, samozřejmě s dostatečným osobním prostorem."

,,Ty si tele, fakt." Zasmála jsem se nad jeho poznámkou. ,,Uvidíš, že třeba bude stejně fajn, jako trenér Vilanova, jen to bude chtít zjistit, jaký skutečně je," dodala jsem. ,,A cos jinak dělal celé odpoledne?"

,,No-" začal Ney a na chvíli se odmlčel, ale opravdu jen na chvíli. ,,Hned po tiskovce, která skončila ve dvě, jsem jel s Leem k nim pro Daviho. No a dokážeš si určitě představit, že to nebylo jen vyzvednutí syna z hlídání, ale že jsme tam ještě chvíli, dobře čtyři hodiny, zůstali a pokecali. Antonell tě moc pozdravuje a drží palce, aby všechno dobře dopadlo, rovněž i Leo," řekl, a podle jeho hlasu jsem mohla lehce poznat, že se pokouší zahnat zívnutí, které se dralo ven.

,,Že jim děkuju a taky pozdravuju, potom se Antonell ozvu. Ale teď zavěs a běž si lehnout, protože s tebe cítím ospalou energii i přes tu vzdálenost."

Ney nesouhlasně zaúpěl jako malé dítě, když mu zakážete čokoládu. ,,Proč? Chci poslouchat tvůj dokonalý hlas. Je mi tu smutno," pronesl s hraným smutným tónem.

,,Vezmi si k sobě Daviho, myslím, že odporovat nebude." Usmála jsem se a zastrčila si pramen vlasů, který mi padal do očí, za ucho.

,,To už se dávno stalo, využil situace, že tu nejsi a obsadil celou tvou půlku. Ani bych nevěřil, že tak malé dítě se dokáže takto rozvalovat."

,,No vidíš, aspoň tam nejsi sám a nemusíš se bát bubáků." Zasmála jsem se. ,,Ale vážně si běž lehnout, musíš být unavený, já to z toho hlasu poznám."

,,No dobře, ale slib mi, že mi zítra zavoláš a řekneš, jak je na tom babička. A nezapomeň ode mě všechny pozdravovat," řekla.

,,Neboj, budu." Přikývla jsem, i když to nemohl vidět. ,,Tak se měj."