Don't Give Up! [Neymar Jr]

22. kapitola

,,A byl to dobrý poslední kousek, plný čokolády a tu já rád." Usmál se a ukazováčkem mi přejel po tváři, přičemž mi zastrčil neposedný pramínek vlasů, který mi vypadl z drdolu, za ucho. Začal se ke mně naklánět, avšak dřív než se stačily jeho rty dotknout těch mých, tak nás přerušil jemný hlásek.

,,Teťo!" Davi.

Neymar si zhluboka povzdechl a zavřel oči, přičemž zavrátil hlavu. ,,Ten kluk mě jednou dožene k šílenství," pronesl frustrovaně.

,,Je to tvůj syn." Vyplázla jsem na něj jazyk a opustila jeho přítomnost. ,,Copak Davi?" zeptala jsem se Daviho, který seděl na lehátku a ručičkou se chránil oči před sluníčkem, načež jsem se k němu vydala.

,,Už můžu?" Druhou ručkou ukázal směrem k bazénu.

,,Ještě ne Davi, ještě odpočívej," řekla jsem, když jsem k němu přišla, a projela mu rukou ve vláskách.

,,Proším." Davi se na mě podíval psími kukadly, která byla plná prosby.

,,Davi, ještě chvilku budeme odpočívat. Nechceš si třeba kreslit, abys nebyl na tom sluníčku? Potom by tě mohla bolet hlavička a bylo ti špatně."

Na to Davi přikývl a natáhl ke mně ručičky v žádost, abych ho vzala do náruče, což jsem i udělala a vydala se s ním k posezení, kde jsem ho posadila na jednu ze židlí.

,,Táta odpočívá." Davi ukázal na Neymara, který to zakotvil v houpací síti, ve které ležel se zavřenýma očima.

,,Davi, já odnesu to nádobí, přinesu papíry a budeme si kreslit, jo? Chvilku vydrž, ale na to sluníčko teď nechoď," řekla jsem s úsměvem a začala na sebe skládat jednotlivé talířky.

,,Aňo." Přikývl Davi a vzal si z misky s ovocem jenu malinu, načež se na mě uculil, když si všiml, že jsem ho viděla.

,,Jen papej, je to zdravé." Usmála jsem se na něj a odnesla špinavé nádobí i s talířkem s palačinkami dovnitř. Jen misku s ovocem jsem tam nechala, bylo mi jasné, že budeme potom uzobávat všichni.

V kuchyni jsem nádobí vložila do myčky, kterou jsem zapnula, vzala nějaký větší blok s papíry a pastelky, míříc zpátky na zahradu.

Davi už měl misku u sebe přisunutou, sedíc na svých nožkách, aby byl výš, a uzobával.

Blok s papíry a pastelky jsem položila před něj, vzala Daviho a posadila si ho na sebe, aby se mu líp kreslilo.

,,Copak nakreslíme?" zeptala jsem se ho a odsunula misku stranou, aby nám nepřekážela, načež se Davi natáhl po modré pastelce a začal s ní čmárat po čistě bílém papíře nějaké tvary.

,,Foťbal." Nakreslil kolečko s očičkama a pusinkou, plně se soustředíc na svoji tvorbu. ,,A tátu," dodal vážně.

,,A můžu ti pomoc?" zeptala jsem se ho, sledujíc, jak pastelkou jezdí po papíře.

Na mou otázku mi Davi přikývl, do levé ručky vzal červenou pastelku a podal mi ji. ,,Nakrešlíš protihráče," zadal mi úkol a já se tedy pustila do kreslení protihráčů, jak jsem měla.

*****

Když jsem s Davim dokreslila naše společné dílo, tak ho chtěl ukázat Neymarovi, ale ten mezitím usnul v houpací síti, a tak se pochlubení nekonalo. Místo toho mě přemluvil, abych s ním už šla konečně do bazénu a jelikož jsem mu to slíbila, tak jsem slib musela splnit. Chvíli jsem s ním strávila v bazéně, kde jsme si házeli malým nafukovacím míčkem, který se nám občas zakutálel na trávník u bazénu. Potom jsme si zase hráli na žraloka a různě jsem s Davim blbla, dokud jsme Daviho radostným vřískotem neprobudili Neymara.