Proti Druhé straně [ Letopisy Narnie ]

32. Čelem k temnotě

Objevila jsem se přesně před Kamenným stolem. Nyní to bylo jen na mně. Bylo na mně zavolat spojence.
Vystoupala jsem až na puklý Kamenný stůj, čelem k výhledu na mohutně tyčící se hory. Zavřela jsem oči a hluboce se nadechla. Rozpřáhla jsem ruce mírně od těla a snažila se uvolnit energii, která mi kolovala v žilách. Teď nebo nikdy.

Snažila jsem se napojit na každý kámen, každé stéblo trávy. Hlavou se mi začaly prohánět šeptající hlasy. Celé tělo se ponořilo do jakéhosi magického tlaku a skrz víčka přestalo prosvítat jakékoliv světlo.
Zvuky se zvyšovaly. V hlavě mi začalo nepříjemně pískat, ale když už jsem si myslela, že mi hlava praskne, utichlo vše. Bylo ticho jako v hrobě.

,,Aslane," promluvila jsem, můj hlas prořízl husté ticho a hnal se dál v podobě zrcadlící se ozvěny. Nikdo se neozval. Musela jsem to tedy zkusit znovu. ,,Aslane, potřebujeme tě. Přichází válka," dodala jsem. Když ozvěna utichla, zaslechla jsem jemné cvrlikání drozda. Náhle se odněkud z dálky ozval mohutný řev. Otevřela jsem oči, do kterých mě ihned uhodilo světlo.

,,Koluje v tobě krev samotná Narnie," pravil klidný hlas. Otočila jsem se a konečně spatřila mohutného zlatého lva.

,,Aslane," vydechla jsem. ,,Potřebujeme tvou pomoc," spustila jsem a rozešla se k němu.

,,Mou pomoc nepotřebujete," vyvedl mě z míry. Chvíli jsem na něj beze slova hleděla a přemýšlela, co mi tím chce říct.

,,Ale ano, bez tebe to nedokážeme," odporovala jsem.

Ozval se dusot koňských kopyt a já spatřila čtveřici dětí. 

,,Aslane!" křikla Lucka, když ho spatřila. Slezla z koně a ihned se k němu rozběhla.
,,Aslane, chyběl si nám," broukla a zabořila tvář do jeho honosné hřívy.

,,Taky tě rád vidím, Lucinko," usmál se na ní.

,,Nevyrostl jsi?"  zeptala, když se odtáhla.

,,Na to není čas, Lucko. Musíme vyřešit, co budeme dělat s tou čarodějnicí," vložil se do jejich rozhovou Petr.

,,Aslane, musíš nám pomoc. Narnii hrozí válka," zopakovala jsem a zahleděle jsem se do jeho očí.

,,V žilách ti koluje krev Narnie, to vy máte za úkol Narnii spasit," odvětil klidným hlasem.

,,Sami to ale nedokážeme," oponovala Zuzka.

,,Musíte se v boji spoléhat sami na sebe, ne na zásah vyšší moci. Florence, máš moc svrhnout královnu černé magie k zemi," obrátil se na mě. Vlastně všichni na mě upíraly své pohledy. Tedy až na Kaspiana, který byl zaražen přítomností Aslana.

Já jen zakroutila bezradně hlavou. ,,To já nedokážu, Aslane. Nedokážu to ovládat co je ve mě. Nechápu to," zašeptala jsem.

,,Někdy musíme svým strachům čelit, aby jsme je dokázali ovládnout."

,,Aslane, prosím, pojď alespoň s námi," snažila se ho přesvědčit Lucka.

,,S vámi jít, bohužel, nemohu, ale vždy vám budu nablízku."

,,Ale-" snažila se něco říct Lucka.

,,Měli byste vyrazit. Královna temnoty se rychle blíží a Narniany čeká válka," řekl Aslan.

,,Aslan má pravdu," přisvědčil Petr. ,,Musíme vyrazit do boje."

,,Jednou už jsme ve válce byli a vyhráli jsme ji. Tak proč by to teď měl být problém," přisadil Edmund a dodal všem tak alespoň trochu odvahy.

Sourozenci postupně začali nasedat na koně. Jen já s Luckou jsme se ani nepohnuly. 

,,Uvidíme se ještě?" zeptala se posmutněle Lucka.

,,Až přijde ten správný čas, opět se všichni shledáme," dal jí naději a ona s posledním objetím odešla ke svému koni. Ve tváři jí byl vidět smutek i povzbuzení z Aslanovy přítomnosti.

,,Jsi si jistý, Aslane?" spustila jsem. ,,Svěříš osud Narnie do rukou šesti dětí?" řekla jsem pochybovačně.

,,Do rukou dětí, které byly vyvoleny," odvětil pouze. ,,Je toho v tobě víc, než si myslíš," řekl tišeji, usmál se, a pak hlavou pokynul k ostatním.

Pomalu se k nim rozejdu a pohledem zabloudím ke Kaspianovi. Přijdu k jeho koni a on mi pomůže nahoru. Natisknu se blíže k němu a opřu si o něj hlavu. Když se podívám na místo, kde před chvíli stál Aslan, je pryč. Kolem nás se prohnaly růžové kvítky, které doprovázel jemný vánek hladící nás po vlasech.
Opět beze stopy zmizel a my tak zůstali napospas boji dobra proti zlu.

...

Když jsme dorazili do Cair Paravel, bylo tu vše vzhůru nohama. Byl tu hrozný povyk a nepořádek. A obyvatelé měli strach v očích.

,,Co teď budeme dělat?" zeptala se Zuzka.

,,Budeme bojovat," odvětil jí Kaspian pevně.

,,Generále, připravte legie. Je čas zaútočit," řekl Petr kentaurovi ve výzbroji. Generál rychle někam odcupital a už se nevrátil. ,,Máte vše? Boj už začíná," zeptal se.

Najednou jsem si vzpomněla na svou kuši, která stále byla schovaná ve zbrojovně. Slezla jsem z Kaspianova koně. ,,Co se děje?" zeptal se.

,,Potřebuji kuši. Jeďte napřed, doženu vás," ujistila jsem je.

,,Jen aby," rýpla si Zuzka.

,,Tak jeďte ať nejste v nevýhodě," řekla jsem a rozběhla se ke zbrojovně. Bylo pro mě lehké se teleportovat přímo do dějiště boje.

Cestou do zbrojovny už jsem nikoho nepotkala a Cair Paravel docela utichl. Došla jsem do zbrojovny, která byla téměř prázdná. Kopí, cepy, meče, vše bylo pryč. Pak jsem na stole uviděla svou kuši, jak se tam jen líně povaluje.

Uchopila jsem jí do rukou. Najednou jako by mi dodala trochu odvahy a ubrala strachu.
Sebrala jsem šípy, které se válely kousek dál na stole a připnula si je k boku. Kuši jsem držela pevně v rukou a rozešla jsem zpět na nádvoří.

Sourozence už jsem tu neviděla. Nejspíše se opravdu vydali čelit boji z první linie. Zhluboka jsem se nadechla a zavřela oči. Trochu jsem zaklonila hlavu a snažila se soustředit na svůj cíl. Soustředila jsem se na přítomnost sourozenců i královny, abych dokázala odhadnout kam se přemístit.

Naposledy jsem se pořádně nadechla a pocítila silnou vlnu tlaku spojenou s mravenčením. Pak silné zatočení a vzduchoprázdno.

Je čas čelit temnotě.