Proti Druhé straně [ Letopisy Narnie ]

16. Všichni uvidíte

,, Kam tak Florence rychle šla?" zeptá se Kaspian, když narazí na Petra s Luckou.
,, Nejspíš se naštvala," odpoví Lucka zdráhavě.
,, Vypadala, jako by měla každou chvíli vyletět do povětří. Co jste jí tak urážlivého řekli?" zeptá se a pozvedne obočí.
,, Chtěla se vydat prozkoumat ten ostrov, ale já jí to nedovolil a ona se tak naštvala," řekne Petr a pokyne rukou do chodby kudy Florence odešla.
,, Naznačil jsi jí, že je neschopná Petře," poví Lucka překvapeně nad tím, jak její bratr neřekl celou pravdu.,, Měli bychom ji jít hledat. Co když se tam vydá?" naléhala Lucka na oba chlapce. Ti se po sobě jen ohlédli.

,, Kde se flákáte? Hledám vás po celým hradě," řekne najednou přicházející Edmund a všechny pohledy padnou na něj. ,, Co se tak tváříte?" zeptá se a prohlédne si své oblečení jestli náhodou nemá někde skvrnu od jídla.
,, Notak, musíme jít za ní," zatahá Lucka Kaspiana za rukáv.
,, Není přece tak hloupá, aby tam opravdu lezla, Lucko," řekne jí Petr. Lucie ještě věnuje prosebný pohled Kaspianovi. Musí jí pomoct.
 ,, Petr má pravdu. Ona se zase objeví, až se uklidní," odbyde jí Kaspian a rozejde se chodbou pryč.
 ,, To bude dobrý, Lucko," položí jí ruku na rameno Petr a také opustí jejich neplánovanou schůzku. Lucka se za ním otočí a sleduje, jak mizí Petrovy záda za rohem chodby.

,, Koho chceš hledat?" zeptá se zmatený hlas za jejími zády. Rychle se otočí a uvidí stále před ní stojícího Edmunda. ,, Florence. Musíme ji zastavit, co když se chce vydat na ten ostrov," odpoví mu Lucie a v její dušince vzplane znovu malá jiskřička naděje na záchranu.

༆༆༆

Doběhnu znovu do mých, tak oblíbených stájí, a rozejdu se k nejbližšímu koni. Osedlám si černého vraníka a vyjedu ze skoro prázdného nádvoří. Musím vymyslet, jak se dostanu přes tu vodu, co odděluje ostrov od nás. Když v tu chvíli si vzpomenu na přístav plný narnijských lodí. Tam by určitě měli mít nějakou menší lodičku, kterou bych se tam dostala. Pobídnu koně a rozjedu se směrem k blízkému přístavu.

༆༆༆

,, Přidej Edmunde," naléhá na Eda Lucka, která už sedí na šedivém grošákovi.                                        ,, Já za to nemůžu, že mě koně nemají rádi," odpoví jí a snaží se vydrápat na koně pomocí obráceného, rzí prožraného kbelíku. Lucka jen zakroutí hlavou a pozoruje zadýchaného Edmunda, který se vrtí na koni.
 ,, Tak jedeme nebo ne?" zeptá se Ed, když už najde pohodlnou polohu na koni. Lucka jen protočí očima a pobídne koně. ,, Víš vůbec, kde ji hledat?" zeptá se Edmund.
,, Nevím, ale řekla bych, že se musí nějak dostat přes tu vodu. A plavat asi nebude," odpoví mu Lucie a přidá do klusu. Pokud tam opravdu bude, musí jí zastavit co nejrychleji.

༆༆༆

Sesednu z koně v přístavišti a rozhlédnu se kolem sebe. Chybělo by mi, kdyby mě někdo sledoval. Zahledím se na spoustu zakotvených lodí, které se poklidně houpají na tmavých vlnách moře. Jsou tu výpravní i obchodní lodě. Jedna honosnější, něž druhá a daleko větší. Na rudých praporech, vlajících vysoko na stěžni, se vyjímá lví hlavy vyšitá zlatými nitěmi. Lodě v přístavu mají stáhnuté plachty všemožných barev, aby vítr za ně zbytečně netahal. Jejich vysuté stěžně se tyčí vysoko nad hlavou procházejících bytostí. Kolem mě se pohybují hradní vojáci a nosí zásoby z lodí a utahují lana na palubě.

Kousek ode mě je skupinka kormidelníků, kteří se o něčem horlivě baví a ukazují si neznámá místa na mapě.  Mezi jejich obočím se objevuje hluboká vráska a zase postupně mizí. Musí být vzrušující to cestování po tajuplných krajinách a podivných místech. Jednou bych se chtěla taky plavit po moři a shlížet do temných hlubin neprozkoumaných vod.

Vedle mě se zase partička dětí radostně baví. Jsou to dva fauni s jednou holčičkou, která má bílé vlasy a její pokožka chytá azurovou barvu. Pobíhají a snaží se zachytit barevného motýla třepotajícího křidélky. Pamatuji si časy, kdy jsem byla taky tak bezstarostná. Denně jsem běhala venku a nechala sluneční paprsky dopadat na mou pihovatou tvář.

Najednou se zatáhne a já si vzpomenu proč jsem vlastně tady. Začnu chodit zmateně po mole a snažím se najít nějakou vyhovující loďku. Cestou po mole srazím pár obyvatel, ale ty jen něco zamumlají nebo se jen pousmějí.  Až na samém konci přístavu objevím dřevěnou lodičku s pádly. Už se začnu radovat, když se u ní objeví obtloustlejší muž s černým kloboukem a hnědým kabátem prožraným od molů. ,, Hledáte něco slečinko?" zeptá se, když si mě všimne, jak se na něj zaskočeně dívám. Věnuje mi úlisný úsměv a mě přejde jakákoliv komunikace s touto osobou. Jen zakroutím hlavou a odvrátím pohled. Udělám několik kroků dozadu a začnu si prohlížet okolí. Založím si ruce na prsou a opřu se o sud s kysaným zelím.

Musím počkat, až ten chlápek odejde. Znuděně se rozhlížím po lidech, když už si onen muž vezme věci a šouravým krokem se rozejde pryč od loďky. Když mě míjí věnuje mi ještě jeden nechutný perverzní úsměv a mně žaludek udělá tři kotouly. Ještě chvíli se dívám za kolébajícím se mužem, ale když se podívám do davu lidí, co je před ním spatřím mně známé tváře. V davu rozpoznám rozhlížejícího se Edmunda a za ním plahočící se Lucku. Přikrčím se a rozejdu se k loďce.  Už se chci vydat pryč, ale všimnu si lýkového provazu, který drží loď přivázanou k molu. Vrhnu se k němu a začnu ho zběsile rozvazovat. Lucie s Edmundem se stále přibližují, ještě mě naštěstí nevšimli. Odvážu provaz, popadnu pádla a začnu zabírat do klidné vody.

Po pár metrech, které urazím od mola, se na mě upřou jejich pohledy. ,, Florence! Vrať se!" ,, Je to nebezpečný!" křičí na mě jeden přes druhého, avšak mě to jen přiměje, abych zabrala do pádel víc. Po chvíli už se jejich křik ztratí v přívalu dovádějících mořských vln.

Chci něco dokázat. Chci jim ukázat, že nejsem zbytečná a neschopná. I kdybych měla zaplatit svojí existencí tady.

༆༆༆

,, Co teď budem dělat?" zeptá se znepokojený Edmund s pohledem upřeným na vzdalující se Florence. Lucka se dívá úplně stejným směrem, ale v hlavě se jí honí tisíce myšlenek. Nezastavila. Jak moc musí být naštvaná, když se rozhodne jít na ostrov plný temných sil?                ,, Musíme za Kaspianem. Musí vyslat loď na její záchranu," řekne z ničeho nic Lucka a otočí se na Eda. ,, Musíme jí zachránit," řekne s prosebným pohledem.                                                                                ,, Nemyslím si, že by Kaspian nechal poslat celou loď na její záchranu. A i kdyby, Petr by protestoval, víš jaký je. To nejlepší pro Narnii," řekne Ed se znechuceným hlasem.                                ,, Petr nemůže velet všem. Kdyby tam byl kdokoli z nás, šli bychom ho zachránit. Tak proč by nechtěl?" zeptá se Lucie zmateně.                                                                                                                                  ,, Lucko, on jí nevěří. Nikdo jí nevěří na tolik, aby jí zachraňoval," kroutí Edmund hlavou a Lucce se začnou drát slzy do očí.

 ,,Já jí věřím na tolik, abych jí zachránila. Musíme Petra s Kaspianem nějak přemluvit.|Kaspian je ze stejného světa jako my. Nemůžeme dopustit, aby umřela," řekne naléhavě. 
 ,, Můžeme to zkusit, ale nedělej si plané  naděje," povolí Edmund a rozejde se z mola pryč. Lucka se ještě na chvíli zahledí na rozlehlé moře a na Florence, ze které se během okamžiku stala jen  malá tečna na jiskřící mořské hladině. Skloní hlavu k botám a rozejde se rychlou chůzí za Edmundem. Třeba povolí. Vždy je nějaká naděje, která umírá poslední...