Proti Druhé straně [ Letopisy Narnie ]

19. Magie temnoty

,,Pojď, musíme zpátky. Jinak budou mít ostatní starost," poví a Lucie přikývne. Vezme za otěže a vyjede cestou zpátky do hradu.

,,Myslíš, že jí zabijí?" poví z ničeho nic Lucka a její pohled směřuje na cestu před nimi.

,,Nevím, ani ji nemusí najít, může se tam někde ukrýt. Pořád je šance, že se vrátí," snaží se ji uklidnit Kaspian. Ale Lucka jen nepřítomně hledí na cestu a ticho mezi nimi se rozléhá, jako veliký kaňon.

 ,,Nevypadala, že by se chtěla vrátit," zašeptá nepřítomně a sevře uzdu v rukou.

,,Udělám, co budu moct. Slibuji, ale teď bychom měli přidat," odpoví a pobídne koně. Lucce se trochu zvedne nálada pod jeho vysloveným slibem a tak přidá též.

༆༆༆

,,Pojď mé dítě," pobídne mě královna, když jdu tmavými chodbami. Přišla si pro mě do mého pokoje, ještě se sluhou se špičatýma ušima. Řekla mi, že mě chce více poznat. Že jsem odteď nedílnou součástí historie Erenssbergů, což je prý slavný rod na tomto ostrově. Jdeme nějakými spletitými chodbami už pár minut a nevypadá to, že by naše cesta končila.

,,Tady je vše, co potřebujeme znát," řekne pyšně královna a otevře postarší dveře, za kterými se objeví knihovna. Je velice prostorná a zaoblená, ale také velice tmavá. V rozích stojí dlouhé svícny a vosk z ohořelých svíček už začínal kapat na lesklou tmavě hnědou podlahu. Bylo tu tisíce knih, vysoké regály s knihami sahající až na strop. A uprostřed celé místnosti stal kulatý mahagonový stůl a na něm komínek z pár starých knih. Královna přijde ke stolu a otočí se na mě.

,,Tak, chtěla bych znát všechna tvá tajemství," usměje se na mě tajemně.
,, Jaká tajemství?" zeptám se jí se zamračeným nechápavým pohledem. Ona se na chvíli zarazí, ale pak mykne rameny a udělá krok ke mně.
,, No přece ta, co si vládce Narnie tak střeží. Chci znát účinky a projevy tvé moci. Chci vědět, co dokážeš," poví a uchopí mou hlavu do svých rukou. Asi jí nerozumím.

,,Jaká moc? Co mám dokázat?" zeptám se jí s pohledem upřeným do jejích očí. Ona se však zamračí, a stáhne ruce zpět k tělu. Odstoupí o pár kroků a vrátí se ke stolu, po které začne zamyšleně jezdit rukou. Pak se zadívá na mě uhrančivým pohledem, kterým jako by zkoumala každý kousek mého vnitra. Najednou odvrátí pohled a vyprskne smíchy.     

,,Ti hlupáci ti ani nic neřekli," poví pobaveně. A pokyne rukou ke sluhovy, pak mu zašeptá cosi do ucha a ten ihned odběhne k policím plných knih. ,,Nebo o tom ani nevěděli," zašeptá s úsměvem na rtech. Co mi zase neřekli?  Udělám několik kroků ke stolu, ale to už je zpět sluha s tlustou knihou v rukou. Nalistovanou knihu podá královně a s úklonem se schová ve stínu  místnosti. Královna si chvíli knihu prohlíží, ale pak jí hodí přede mě a ukáže mi onu kresbu.             

,,Tohle jsi ty," poví a ukáže na stránku v knize. Zahledím se na ní pořádně. Je tam zjednodušeně nakreslená ženská postava s vlnícími se vlasy, ruce má mírně upažené do stran a kolem ní jsou rozprostřené nějaké kaňky. Jen zakroutím hlavou a podívám se zpět na ženu.

,, To nejsem já," odpovím a jí se v očích mihne jiskra vzteku. Udělá pár rychlých kroků ke mně a chytne mě pevně za paži.     

,, Nelži mi, že o ničem nevíš. Proroctví hovoří o dívce, která měla přijít s pradávnými králi a královnami. Avšak ta se nějakým způsobem neobjevila. Má přinést Narnii  spásu nebo zkázu. Co myslíš? Že tu denně přijde stovky takových dívek jako jsi ty? Tak to těžko," zasyčí mi do obličeje.  ,, Já o ničem nevím," odpovím jí s vážným výrazem v tváři. Ona pustí mou ruku a obočí jí vyjede nahoru.

 ,, Ty o ničem nevíš? A nechtěla by jsi pomoct?" zeptá se a upře na mě štěněcí pohled.

Přejede mi mráz po zádech a já se zadrhnu. Natáhne ruce k mému obličeji, konečky prstu začne směřovat k mým spánkům a u toho má svůj nečitelný pohled zabodnutý do toho mého. Jakmile se mě jemně dotkne, projede mi hlavou ukrutná bodavá bolest a před očima se mi zatmí. Když oči znovu otevřu, objevím se v šedivé místnosti, páchnoucí zatuchlinou.

  Sirotčinec. Za mými zády se rozrazí prudce dveře, otočím se, a uvidím Lorenu. Ani bych nevěřila, že jí někdy ráda uvidím. Vůbec se nezměnila, pořád přísný pohled a rovný postoj, aby na nás mohla zhlížet z patra. Vejde do místnosti a postaví se přede mě. Instinktivně se narovnám, je daleko vyšší, než si pamatuji. Ale když se Lorena nemá k žádnému jinému pohybu, otočím se na prázdné postele. 

Jsou rozházené a na některých spočinuly kapky tmavě rudé tekutiny. Krev? Zrak mi padne na poslední postel. Někdo na ní leží zabalený v šedivém prostěradle. Přejdu blíž a odkryji ho. Dech se mi zadrhne v krku, když spatřím blonďaté vlasy. Sáhnu osobě na rameno a ta se pomalu překulí. Mé tušení se potvrdilo. Zakryji si rukou ústa a jen vyděšeně hledím na chladnoucí tělo.

 ,, Mairrem?" promluvím na ní tiše, ale jako by se spíše ozývala vzdálená ozvěna. Najednou ucítím na ruce studené kostnaté prsty, které mě za ní vezmou a přitáhnou blíže. Mai otevře oči, ale místo duhovek se pod víčkem skrývá pouhé bělmo. Ústa má rozříznuta do širokého úsměvu, ze kterého se valí kapičky krve, usměje se o něco více a opře se o lokty. 

,,Flo, sladká Flo," ozve se z jejích úst skřípavě,  jako by se třely dva střepy, ,,opustila jsi mě.  Tak jsem ti vzala tvé milující tváře," dopoví a zahledí se za mě. Otočím se a na zemi spatřím několik dívčích těl, kterým chybí jejich lidské tváře. ,, A teď si vemu tu tvojí," zašeptá za mnou mrtvolný hlas.

 Otočím se zpět na Mai a ta se pomalu začne hrabat z postele. Při tom pohybu jí začnou v těle křupat kosti a zatuhlé svalstvo se začne napínat. Začnu ustupovat pomalu dozadu, ale ona se ke mně i tak dále přibližuje. Začne pomalu vztahovat ke mně ruku a natahovat se po mém obličeji. Po čele mi tečou ledové kapičky potu a tlukot srdce se zvýšil na dunivé bušení.

Náhle se však kolem mě objeví černá mlha a znovu se setmí. Objevím se opět v knihovně celá zadýchaná a rukama opřená o kolena. Když se narovnám, před sebou zvou spatřím mrtvolu Mai s nataženou rukou. Leknutím vyjeknu, ale pak si uvědomím, že se nehýbe. Je nehybná, jako kámen s nazelenalou barvou. Rozhlédnu se a spatřím i ostatní, Lorenu se zasmušilým výrazem ve tváři, i bezvládná těla dívek ze sirotčince. Blízko mě stojí královna se zaraženým výrazem ve tváři.

Vypadá, jako kdyby nečekala něco takového. Zahledí se mi do očí a v tu chvíli zmatený výraz nahradí kamenná maska. ,,Věděla jsi o tom?" zeptá se jen.

,,Ne," zakroutím tiše a znovu si prohlédnu nehybné postavy známých tváří. Co se o stalo?

,,Takže předpokládám, že to neumíš ovládat," poví zamyšleně, ,,Otroku! Pošli pro Poskoka!" rozkřikne se na celou knihovnu. Ve stínu místnosti se mihnou záda Otroka a ten rychle opustí onu místnost. Královna se vrátí ke stolu a začne listovat ve staré knize.

,,Co teď budete dělat?" zeptám se jí a přejdu pomalu ke stolu. Ona však stále listuje knihou.

,,Naučíme tě tvou moc ovládat a využít jí na maximum," odtrhne zrak od knihy a upřeně se na mě zahledí. Její modré oči nejsou najednou tak nezřetelné, jako před tím. Jde z nich vyčíst mnoho temných nápadů. Kdo ví, co má ještě v plánu...