Proti Druhé straně [ Letopisy Narnie ]

11. Příchod pradávných vládců

Zrovna ležím na posteli a dočítám knihu  Pověsti bájné Narnie. Moc krásná kniha.

 Ze čtení mě vyruší hlasité zvuky přicházející z venčí. Postavím se a přejdu ke staršímu oknu s dřevěným rámem. Venku uvidím bujarý radostný dav Narnijanů. Na co se tak těší?  Zamračím se a prohlédnu si dav důkladněji, když najednou spatřím u hradní brány čtyři děti. Jsou to opravdu oni.

Rozhodnu se vydat do Velké síně, avšak před odchodem si vzpomenu na meč od Aslana. Vrátím se a dojdu ke skříni, kde ho mám schovaný až úplně vzadu, aby mi ho nikdo neukradl. Vytáhnu ho a prohlédnu si lesknoucí se ostří a nakonec zakotvím na hlavě zlatého dva. Je tak okouzlující. Zastrčím meč do pochvy u opasku a vyjdu z místnosti.

Zastavím se až před dvoukřídlými dveřmi, za kterými se už nachází Velká síň. Zaslechnu za nimi nějaký shluk cizích hlasů. Že by tu už byli? Zhluboka se nadechnu a odhodlám se vejít dovnitř. Rozrazím jistě dvoukřídlé dveře a sebejistě dojdu až doprostřed místnosti, tam se zastavím před čtveřicí dětí v čele s Kaspianem.  Prohlédnu si naše hosty od hlavy až k patě kritickým pohledem a oni udělají kupodivu to samé. Nakonec se podívám vážným pohledem na Kaspiana, kterému lítají v očích drobné jiskřičky vzrušení.

 ,, Ahoj," upoutá mou pozornost nejmladší ze sourozenců. ,, Jmenuji se Lucka," usměje se na mě. 

,, Florence," odpovím odtažitě a mírně se ukloním. Svou pozornost opět vrátím Kaspianovi. ,, Vidím, že sis našel přátele," poškádlím ho a ušklíbnu se.
,, Nejsme přátelé," vkročí nám nepříjemně do konverzace kluk s plavými vlasy. Věnuji mu smrtící pohled.

 ,, Byla by slušnost se nejdříve představit," odpovím chladně a tím ho uzemním. Pohlédne na své sourozence a potom na mě. ,, Král králů Petr, Vznešený," narovná se a vypne hruď.
,, Trocha skromnosti by ti neuškodila," ušklíbnu se a přivřu oči, stihnu si ho ještě jednou prohlédnout pohledem. 

,, Omlouváme se," promluví znovu Lucie a věnuje mi omluvný úsměv ,, Tohle je Zuzka s Edmundem," poukáže na své další sourozence.
,, Umím se představit i sám," vyštěkne Edmund nepříjemně. To je mi teda pěkná rodinka.

,, Takže to vy jste ti slavní králové a královny," zasměju se sarkasticky.

,, Přijdeme ti snad směšní?" zeptá se Petr podrážděně. 

,, Ne, samozřejmě, že ne. Jen jsem čekala někoho lepšího a možná i staršího," ušklíbnu se na něj. Vypadá, že jsem ho pěkně vytočila, kouše se do tváře a zatíná ruce v pěst. ,, Asi se budu muset spokojit s málem," prohodím bez zájmu, což už nevydrží a vytáhne z pochvy, která vysela u Edmundova boku meč. 

,, Petře!" křiknou po něm dívky, ale on dál, jako by je neslyšel. 

,, Ale ale, tady se nám někdo chce prát," popichuji ho dál, jsem zvědavá ,kam až je schopný zajít.

 ,, Nikdo nás už nebude podceňovat," procedí skrze zaťaté zuby. Já jen zvednu ruce v obraném gestu, jako bych se snad chtěla vzdát. Avšak během chvilky vytáhnu i já svůj meč a zkřížím ho s tím jeho. 

,, To se ti stane v životě ještě tolikrát, ne vždy jde totiž podle plánů," šeptnu směrem k němu.

 Najednou udělá výpad směrem ke mně a snaží se mi vyrazit meč z ruky, ale já pevně sevřu jílec svého meče a úder mu opětuji. je silnější něž jsem si myslela, jeho práce s mečem je úchvatná, jako by se s ním narodil. Ostatní kolem nás jen přihlížejí, musím nějak odvrátit jeho pozornost.  Couvám dozadu pod náporem ran jeho meče až do rohu místnosti, kde je  na vysokém mramorovém podstavci postavená bílá váza s namalovanými modrými ornamenty.