Proti Druhé straně [ Letopisy Narnie ]

14. Už je všeho příliš

༆༆༆

,,Kde je Lucka?" vběhne do Petrovy ložnice rozházená Zuzka.
,, Kde by měla být? Vždyť byla ve svém pokoji," odpoví zmateně Petr.

,, Ráno jsem jí chtěla jít vzbudit a nebyla tam, prostě zmizela," řekne naléhavě Zuzka.
,, A nešla někam s Edmundem?" zeptá se a vyjde se Zuzkou do probouzejících se chodeb hradu.
,, Ten je teď na snídani. Nemohla se třeba schovat do nějaké knihovny?"

,, Nevím, najdeme Kaspiana a prohledáme to tady. Přeci se jen tak nemohla vypařit," řekne Petr neklidně a rychlou chůzí se vydají do Velké síně. Cestou míjí usměvavé služebnictvo v podobě faunek, faunů, nebo nějakého skřítka. 

Když dorazí do síně, spatří Kaspiana sedícího na trůně a čte si nějaké pergameny. ,, Lucka se ztratila," promluví jako první Petr. Kaspian vzhlédne od starých zažloutlých papírů a pohlédne Petrovi do očí.

,, Jak?" zeptá se zaraženě.
,, Nebyla ve své posteli a nikde jsem jí neviděla," poví tentokrát Zuzka s prosebným pohledem a Kaspianovi zjihne pohled.
,, Musíme to tady prohledat," poví rozhodně Petr, Kaspian přikývne a zvedne se z trůnu.
,, Prohledali jste místnosti tady, na hradě?"
,, Něco málo ano, hlavně ložnice a knihovnu. Ale nikde nebyla," odpoví mu Zuzana.

,, Tak by tedy bylo nejlepší se porozhlédnout po venku. Vezmeme koně a projedeme lesy," rozhodne Kaspian.
,, Ale ty Zuzko zůstaň tady, někdo musí dohlédnout na Edmunda," poví Petr, čímž Zuzku zastaví. Ta jen přikývne a podívá se na Kaspiana, který jí věnuje milý pohled a pak se vydá za již odcházejícím Petrem. Zuzka zůstane stát ve spleti chodeb sama s pohledem upřeným na jeho mizející záda.

Petr s Kaspianem se přiženou do stájí jako hrom do police. Vyvedli koně, když si Kaspian všiml, že kůň, co byl v boxu vedle jeho koně je pryč.
,, Musela si vzít koně, pokud si ho nevzal štolba," houkne na sedlajícího Petra. ,, Budeme si muset pospíšit, aby jsme jí do svítání našli."

S osedlanými koňmi se vydají do hustého lesa, kde se okamžitě začnou rozhlížet kolem sebe a po všech zvucích, co se kde ozvou.
  ,, Podívej, stopy," promluví Kaspian a ukáže na stopu dvou koní.
,, Někdo s ní jel. Ale kdo?" poznamená Petr.
,, Někdo by mě napadl," řekne zamyšleně Kaspian. No jasně, proč si na ní jen nevzpomněl dřív? Určitě v tom má prsty.

༆༆༆

Nahmátnu spoušť na kuši a jsem připravená každou chvíli vystřelit. Najednou z hustých křovin vyjede pár koní. Nedopatřením vystřelím a šíp se zabodne do stromu vedle Kaspianovy hlavy.  ,, Kdo ti dal do rukou kuši?" zeptá se zaskočeně a vytáhne ze stromu šíp. Z rány po šípu se pomalu začne tvořit zlatavá pryskyřice. Oddechnu si nad tím, že to jsou jen Petr s Kaspianem a skloním kuši k zemi.
,, Nikdy nevíš," ušklíbnu se se na něj. Sesednou z koní a Kaspian přejde blíže ke mně.
,, Byl bych radši, kdyby jsi měla dřevěnou náhradu meče," řekne a podá mi můj šíp. ,, Pak bych se nebál, že dostanu šípem do hlavy."

,, Lucko," promluví Petr a obejme svou sestru.
,, Co tu děláte?" zeptá se Lucka s pohledem upřeným na šťastného Petra.
,, Zuzka tě nemohla nikde najít, tak jsme se tě rozhodli vyjet hledat," řekne Petr. A mě zase nikdo nepotřeboval.  Pomyslím si a zastrčím si šíp do toulce k ostatním.

,, Už by se hodilo jet zpět," promluvím a vydám se ke koním.
,, Už? Nejde to ještě na chvíli, Flo?" při přezdívce mého jména se zastavím. Tak mi říkala Mai. Prudce se otočím na trojici stojící za mými zády.
,, Prostě to nechci. A neříkej mi Flo!" utrhnu se na ní a rychle se vydám zpět ke koním. Nevím, co mě to popadlo, ale jaksi se na mě začíná vše sypat. 

Nasednu na bělouše a rozjedu se druhou stranou, abych je nemusela potkat, k hradu. Ale v polovině cesty si to ještě stihnu rozmyslet a rozjedu se směrem k jezeru, kde jsem před nedávnem házela květiny.

Cesta trvala jen chvíli a mně se zanedlouho naskytl opět pohled na klidné jezero. Upřu pohled na hladinu, kde už neplave ani jedna květina. Nejspíš se kvůli nočnímu poryvu větru se slabé okvětní plátky snesly až na samé dno tmavého jezera.

Dívala jsem se na hladinu a možná jsem jim i trochu záviděla, ležet si někde v hlubinách vod. V absolutním tichu a klidu. Měla bych si nějak vyčistit hlavu, jenže jak? Jak, když nevím, ani co se děje? Promnu si unavené spánky a pak mě napadne, že by mi možná pomohla knihovna. Mohla bych si tam aspoň zkrátit čas do začátku jednání, které je večer.

Pobídnu koně a vydám se pomalu k hradu. Radši bych zůstala v lesích a nikoho neposlouchala, ale nejde to. Ne napořád, jednou se vždy musím vrátit.

Zajedu s koněm do stájí, kde si všimnu Kaspianova koně. Už jsou zpátky. Čím jsem tu déle, tím jsem víc zmatenější. Ještě se  tomu přidali další čtyři dotěrné zadky, možná by bylo lepší, abych je nikdy nezavolala na pomoc. Vyjdu ze stáje a chodbami hradu se protáhnu jako myška. Uvolním se až o samotě v knihovně. Tady mě nikdo hledat nebude, ale stejně, kdo by mě hledal? Kdo by mě tu potřeboval, jsem tu navíc.

Sáhnu do police pro knihu Záhady světa pod námi. Není tak objemná, takže jsem po chvíli byla v půlce. Je o nějakém klukovi a dívce z chudých rodin, kteří se chtějí dostat do podzemního města, kde je všeho hojnost. Při namáhavé cestě v sobě začínají vidět zalíbení a projevují si veliké sympatie. 

Taky bych si něco takového přála. Najít někoho, kdo vás vytáhne z šedi obyčejného života a namaluje ho celý na barevno, aby jste se cítili chtění, milovaní a potřební. Ale takové příběhy se jen dobře čtou na papíře, v realitě nic takového není. To sis taky myslela o kouzelných světech. A teď, podívej kde jsi.

Z dočítání napínavého příběhu mě vyruší zašramocení u dveří odložím knihu na stolek, postavím se a vykouknu zpoza knihovny. Ve dveřích se objeví Kaspian a menší, ale tlustší knihou v ruce.

,, Nemusíš se schovávat. Vím, že jsi tady," řekne s pohledem zabořeným do knihy.
,, To ty se sem plížíš jako myš," poznamenám a vrátím se zpět k pohovce u okna.
,, Neplížím se, jenom netřískám s dveřmi," řekne a opře se o knihovnu, kde jsem se před chvílí schovávala.
,, Jak víš, že jsem tady?" zeptám se po chvíli ticha.
,, Viděl jsem tě sem jít," řekne a upře na mě svůj pohled. Trochu znejistím a natáhnu se pro knihu, kterou otevřu a radši předstírám, že čtu, než abych na něj jen koukala. Zatímco on přejde k okennímu výběžku vedle pohovky, na který si sedne. Teď mi může docela dobře vidět do obličeje.
,, Tu knihu jsem četl už třikrát," prohodí jen tak a tím mě vytrhne z mého předstírání.
,, To se tady asi musíš nudit," řeknu a projedu pohledem místnost a pak se znovu podívám na něj. On se jen tomu zasměje.
,, Občas ano," řekne a podívá se z okna. Já se opět zadívám na svou knihu a chci se začíst znovu do děje. ,, Jsi připravená na tu schůzi?" zeptá se znovu. Já jen vzpruzeně vydechnu.
,, Bože, a pak prý, kde je tu otravný," řeknu a usměju se na něj.

,, Ty do mě pořád musíš rýpat, že?"
,, Já ti oplácím to pomlouvání za zády," řeknu vážně, ale on to ignoruje.
,, Proč si tak vyjela na Lucii," zeptá se po chvíli podivného ticha.
,, Ruply mi nervy. Je toho na mě poslední dobou moc," řeknu a myknu rameny.
,, A jak se tu cítíš? Ani jsme si nestihli pořádně promluvit," řekne s mírným úsměvem.
,, Je to tu krásné, ale-" najednou nás z povídání vyruší otevření dveří a dovnitř vejde usměvavá Zuzka, která, jakmile si mě všimne se zarazí.
,, Chtěla jsem jen něco říct Kaspianovi," řekne omluvně.
,, To je v pořádku. Nebudu vám tu dělat křena," řeknu odměřeně a odejdu z místnosti. Nejspíš už tam ani nikdy nevkročím, pokud se tam bude dít to, co si myslím.