Proti Druhé straně [ Letopisy Narnie ]

21. Návrat ke kořenům

Ráno Lucii probudí sluneční paprsky, které jí svítí přes okno do jejího pokoje. Zamžourá a se slovy ještě chvíli se převalí na druhý bok. Ale když už se jí podaří skoro usnout, vzpomene si na včerejšek. Musí najít Kaspiana. Otevře oči a sedne si. Podívá se na nástěnné hodiny, které ukazují devět hodin ráno. Vyhrabe se z pod hromady přikrývek a popadne svůj saténový župan růžové barvy. Snad ho zastihne na chodbě, protože by jí nemusel odemknout, kdyby byl v knihovně. Ze svého pozorování vydedukovala, že do knihovny chodí kolem osmé ráno, vychází kolem oběda, a pak se vrací a je tam až do večera. Nepouští služebnictvo dovnitř, jednou tam pustil na chvilku Zuzku, ale už ani té neotevře.

Otevře dveře do kořán a vyběhne na chodbu. Bosky se rozběhne po studené naleštěné podlaze ke knihovně. Když už dobíhá ke knihovně, nikdo tu nestojí. Asi fakt přišla pozdě. A doufá, že jí třeba otevře, že ho k tomu uprosí.

 Avšak v tom zápalu přemýšlení, Lucka zakopne o svojí vlastní nohu a se zaduněním spadne na podlahu před dveřmi knihovny. Chvíli leží na břiše a rozdýchává prvotní šok z pádu. Když se najednou za ní otevřou dveře, hlavou se otočí na postavu stojící na prahu dveří a pomalu si sedne. ,, Co tady vyvádíš?" zeptá se zaraženě a Lucka se musí usmát.

,,Nic, jen se tě chci zeptat jestli jsi něco nenašel," odpoví mu a on jí podá ruku, aby se mohla vyhrabat na nohy. Mírně se zamračí a rozhlédne se po chodbě.
,, Něco mám, ale musíš si to nechat pro sebe," šeptne a Lucie jen přikývne. Za rameno jí popostrčí do útrob knihovny. 

Když Lucka vejde, všimne si obrovského nepořádku na stole, který tu před tím ani nebyl. Jsou tu vyhořelé svíčky a zaschlý vosk na zemi. Na stole se povalovaly knihy a všelijaké papíry.
,,Některé knihy a svitky jsem si musel nechat přivézt až z Kalormenu," poví a nalistuje knihu na založené stránce s nějakým textem.

 ,,Pokoušel jsem se najít co nejvíce o Druhé straně. Moc toho sice není, ale našel jsem zmínku o slavném rodě Erenssbergů. Prý to  byli dříve Telmaríni, než se odloučili a nastěhovali se do maličké vesnice na opuštěném ostrově. Po pár letech si vybudovali respekt a stala se z nich po generace vážená rodina, než jim stoupla moc do hlavy a jeden z nich , Regnus, se začal dožadovat větší moci. Prý zabil dva z pěti svých sourozenců jen proto, že měli jiné názory. 

Dotáhl to až k ovládnutí celého rodného ostrova, na kterém se rozléhal Rozvid. Tak se jmenovala ta vesnice. Jeho rodině se to zalíbilo, a tak v tom pokračovali i jeho následovníci. Ale pro svého nejstaršího syna chtěl něco víc. Chtěl, aby vládnul celé Narnii. Chtěl, aby vládnul mocnou silou, která by ovládala životy. Obrátil se tak k černé magii, kterak je Druhá strana nyní nazývána, a požadoval pro svého syna dar, dar dlouholetosti. Bylo mu vyhověno, ale dar se vztahoval jen na ženy v tomto rodě, a Regnus za to draze zaplatil. Musel zaprodat svou mysl, takže přišel o všechen rozum a že to byl velice chytrý muž. Zbláznil se, a jeho syn pak zemřel na choleru," poví a posadí se do křesla.

,,Tak to se nemáme čeho bát, když neměl dceru, ne?" zeptá se napjatě Lucka. 
 ,,Neměl. Ale měl dalšího syna, podobně starého jako byl prvorozený, který si vzal jeho matku a ta mu porodila dceru a ještě jednoho syna. Jakmile mu porodila syna, nechal jí zabít. Dceru dal do nejlepšího učení a syna poslal do armády. Prý ta holka je ztělesněním samotného Regnuse, je prý stejná jako on a velice manipulativní. Jen co dovršila osmnácti, zúčastnila se rituálu podobného jaký provedl Regnus. Uzavřela pakt s Druhou stranou o tom, že vytvoří silné spojenectví, které si postupně podmaní vše co bude chtít. Zabije vše, co jí bude stát v cestě. Bohužel, kvůli daru nejspíše ještě žije, už nějakých dvě stě padesát let," dopoví Kaspian a Lucce přejede mráz po zádech.

,,Takže jsme ztracení. Nejde bojovat s dlouholetým, který má na své straně černou magii," řekne poraženě a zadívá se smutným pohledem do podlahy.
,,Našel jsem ještě něco," řekne a přelistuje v knize, ,,existuje nějaké proroctví o síle, která jí zastaví. Měli ji sem přinést prý králové a královny. Ale někde se píše, že je to jen pouhá báchorka a někde, že nevyplněné proroctví. Těžko říct, co je vlastně pravda," dopoví. A Lucie zabodne pohled na knihu. Dívčí postava bez obličeje a vlnitými vlasy. Ruce má rozpřažené od těla, pokrčené v loktech. Kolem dlaní má jakési kaňky, které jako by stékaly dolů a všude možně.

,,Jakmile se o tom dozvěděla rodina Erenssbergů, začali ji hledat. Může je zastavit, ale také dovést k neporazitelnosti. Agrona, tak se jmenuje ta žena, pokud tedy ještě žije, je poslední z rodu a bude se snažit jí najít za každou cenu. S jejími manipulačními schopnostmi by byla schopná ji přetáhnout na svou stranu," dořekne a zadívá se na Lucku, která se to vše snaží nějak vstřebat.   

 ,,Takže ji musíme najít dříve, než ona. Ale, kde ji máme hledat," zeptá se zoufale.
,,Můžeme je porazit i bez ní, pokud jí teda nebudou mít na své straně. Ale byl by to dlouhý boj plný krveprolití," promluví zamyšleně.

༆༆༆

,,Doufám, že jsi připravena na svou cestu," promluví královna, když vejde do pokoje.
,,Nemohu najít své staré šaty," postěžuji si. Nemůžu se přece vrátit v tak nepohodlných šatech.
,,To snad ne, ti tupci je museli spálit. No budu ti muset zařídit nové," poví nevzrušeně a luskne prsty. Ihned se otevřou dveře a objeví se v nich drobná služebná. ,, Přines sem oblečení, kalhoty košili a boty. Hned!" zakřičí na ní přísně a služebná okamžitě zmizí.
,,Nejsem si jistá jestli to stihne, když musím odejít dnes," řeknu starostlivě. Královna se jen usměje.
,,Neměj strach, ona to stihne. Bude muset," poví a objeme mě kolem ramen. Nikdy mě asi nepřestane udivovat ten podivný tón hlasu a změna jejích nálad.

,,Jsi tak krásná. Chlapci by se o tebe jistě poprali," poví s upřeným pohledem. Nevím, co na mně vidí. Nikdy jsem si nepřišla bůh ví jak hezká a najednou by se kolem mě měli točit kluci. ,, Ovšem si nenech žádným z nich zamotat hlavu. Víš na čem jsme se domluvili," poví a odtáhne se ode mě. 

Najednou se ozve tiché ťukání na dveře a královna pokyne rukou. Dveře se pomalu otevřou a za nimi znovu stojí služka. Královna k ní přejde a sebere jí oblečení z rukou. Zavře dveře a otočí se ke mně. ,, Sice nejsou úplně identické, ale toho by si nikdo neměl všimnout," podá mi oblečení.

Já si ho jen převezmu a sevřu v rukou. Konečně na sobě budu mít něco jiného než šaty. ,, No má práce zde končí, takže se převlékni a sejdeme se dole. Jen přikývnu a královniny záda už mizí za dveřmi. S příchodem mého odchodu, ve mně narůstá nervozita. Objevit se v království po těch několika týdnech, jako kdybych byla na dovolené. 

Obléknu se do nového oblečení a vyjdu z místnosti. Seběhnu schody a zamířím do trůnního sálu, kde už na trůně sedí královna.

,,Vidím, že už jsi připravená. Takže můžeme jít," promluví a rozejde se ke mně.

Cestou z hradu se k nám přidá ještě Poskok.  Po chvíli se objevíme znovu na tom pobřeží. Stále, i po těch dlouhých týdnech, tu byla ta loďka vytažená na břehu. 

,,Nyní se musíme na chvíli rozloučit. Doufám, že se ti povede dobře," započne svou řeč královna. já se jen zadívám na loďku a zpět na ní. 
 ,,To mám zpátky pádlovat?" zeptám se jí zmateně. Ona jen pozvedne obočí a pohlédne na loďku. Pak se zhluboka nadechne a protočí oči.
 ,,Nemusíš. Nezapomeň, co jsi se naučila," odpoví mi odtažitě. A mně dojde, co myslí. 
 ,,Vůbec mi to nešlo," řeknu otráveně a založím si ruce na hrudi. 

 ,,Buď to dokážeš a nebo budeš pádlovat," zvýší hlas a zadívá se na mě ledovým pohledem. Za jejími zády se už potutelně usmíval Poskok. Probodnu ho pohledem, ale on jako by nic. Zadívám se do země. Za zkoušku nic nedám. 

Zavřu oči a zhluboka se nadechnu. Stáhnu ruce zpět k tělu a začnu se soustředit na svůj tep. Už se mi to málem párkrát podařilo. Pomalu se mi začne zrychlovat tep tlak v hlavě. Najednou se všechny zvuky kolem mě stáhnou do pozadí a vzduch začne houstnout. Přestanu cítit pevnou půdu pod nohama a žaludek mi začne dělat kotrmelce. Ono se to asi opravdu povedlo.