Proti Druhé straně [ Letopisy Narnie ]

6. Nový přítel

,, Musíme přijít na to, co se tu děje a proč je vůbec tady," promluví někdo, když procházím kolem pootevřených dveří do hodovní síně. Nakouknu škvírkou a uvidím Kaspiana sedícího u stolu společně s Dýnilem a před nimi pochoduje kentaur.

,, Můžeme ji vůbec věřit? Co, když si tu celou báchorku s Aslanem vymyslela a chce se sem jen vplížit?" zeptá se nevrle kentaur a začne probodávat Kaspiana pohledem. Najednou z druhé strany přijde dívka s dlouhýma ušima do špičky a květinami v blonďatých vlasech. 

,, Měli by jste projevit trochu loajality. Aslan se takovou dobu neobjevil, je z něho prakticky legenda. Většina narnijského lidu si myslí, že ani nikdy neexistoval. Proč by si to vymyslela?" zeptá se ona dívka, avšak odpovědi se jí nedostane, místo toho se všichni zahledí na zem před sebe.

Po chvíli kentaur protne tíživé ticho.,, Mohla by být z Druhé strany," poví, na to ho dívka probodne pohledem plným zaskočení.

,, To ne. Kdyby se sem chtěli dostat vyšlou někoho lepšího. Někoho zkušenějšího než je tohle nemehlo," řekne Kaspian. Jaký nemehlo?! Co si to dovoluje? Však mě vůbec nezná.

Kentaur se pokloní, to stejné udělá i dívka a vydají se směrem ke mně. Radši se rozeběhnu k nejbližšímu masivnímu sloupu. Uslyším dupot kopyt a tlumených kroků. ,, Airusi neměl bys být tak nedůvěřivý. Třeba je jen jiná, nikdo nejsme stejný,'' začne dívka.

,, Doba je jiná než za doby, kdy jsem byl malý Mairrem. Nedá se nikomu věřit a už vůbec né nějaké holce z lesa, která mluví nesmysly o Aslanovi,'' odpoví jí kentaur.
,, Třeba nemluví nesmysly. Co když mluví pravdu? Copak si už nepamatuješ na tu pověst o pradávných králích a královnách?," zeptá se ho dívka s nadějí v hlase.
,, Zase vytahuješ tu báchorku se zachránci Narnie? Byly to děti. Děti nezachraňují světy. Ani oni, ani ta holka z lesa! Věříš tomu jen proto, že jsi sama ještě dítě," zvýší Airus hlas.

,, Je smutné, jak dokážou někteří, tak rychle zapomenout na naše zachránce a ohánět se tím, že to byly děti. Já jsem možná naivní děcko, ale ty jsi pesimistický slaboch!" řekne a vydá se rychlým krokem pryč. Něco mi asi uniká...

Když je chodba zcela prázdná, vydám se po schodech do mé komnaty, kterou mi na pár dní propůjčili. Svalím se na postel, kde leží hebká kožešinka a spoustu polštářů. V místností se rozléhá tiché praskání ohně v kamenném krbu. Byly tu přede mnou ještě nějaké děti? Že by se opravdu staly králi a královnami, a nebo to je jen povídačka, jak říkal ten kentaur? A o jaké Druhé straně mluvili? Pak ucítím něco tvrdého. Nahmatám onen roh, měla bych ho někam schovat. Rozhlédnu se po místnosti, ale pak mě napadne ho schovat pod prkna. U postele nahmatám jedno povolené a oddělám ho pryč. Vložím tam roh a vrátím dřevěné prkno zpět na místo.

 Vyruší mě klepání na dveře, které se pomalu otevřou a v nich stojí ta dívka. ,, Ahoj, chtěla jsem se na tebe podívat a seznámit se," usměje se a vejde do místnosti. Vypadá, že bude podobně stará jako já, což by mohlo být fajn. ,, Jsem Mairrem," řekne a mírně se ukloní.
,, Já jsem Florence," zmůžu se jen na pár slov.

,, Krásné jméno. Připomíná mi květiny. Mohu se posadit?" zeptá se a rukou pokyne k posteli.
,, Jo, jasně," odpovím jí ihned.
,, Opravdu jsi viděla Aslana? Neřekl ti něco víc?" začne vyzvídat.
,, Ne, jen o mocném nepříteli a že musím chránit narnijský lid. Nic víc," odpovím jí. ,, A nevíte jaký by to měl být nepřítel?" zeptám se jí. V prvním okamžiku se jí něco blískne v očích, něco jako strach.
,,Ne," odpoví jen. Něco mi tu tají. Oni určitě moc dobře ví, kdo je ten nepřítel. Možná je to někdo z té Druhé strany, ale je jisté, že mi nevěří ani nos mezi očima.

,, Už bych měla jít. Zítra bych se zase mohla zastavit," věnuje mi poslední úsměv a odejde z místnosti.

Převléknu se do předem připravené noční košile z hedvábí a zachumlám se do měkoučkých peřin. Co nevidět propadnu do krásné říše snů.

  ༆༆༆

Probudím se do šedivého brzkého rána. Rozhlédnu se po místnosti a na nástěnných hodinách vidím, že je teprve pět ráno a slunce ještě nevyšlo. Místností se rozprostíralo husté ticho, dokonce už ani oheň, co ho protínal minulou noc, už neplápolá. Jen žhavé uhlíky místy oranžově zaplanou.

Jelikož jsem si jistá, že už neusnu, vstanu a vydám se z pokoje, jen v noční košili, ven. V celém hradu je naprosté ticho, jako by ho nikdo neobýval. Proplétám se spletitými chodbami až se zastavím u mohutných dveří. Byly dvoukřídlé a dohromady na nich rytiny vytvářely obraz majestátného lva. Místo klik byly dvě zlaté lví hlavy.

Vezmu za jednu a tiše se vkradu dovnitř. Ocitnu se v prostorné místnosti s jedním francouzským oknem. Knihovna. Každá police s knihami byla zcela plná, pár polic dokonce zabíraly i pergameny. Procházím kolem knih a koukám na jejich názvy, když mě najednou vyruší chraplavý zvuk. Zastavím se na místě, ale pak se pomalu začnu otáčet. V šedivém koutu místnosti mi padne zrak na Kaspiana rozvaleného na malé pohovce.

Pod pohovkou leží kus popsaného papíru, když přijdu blíž prohlédnu si papír pořádně. Je na něm dívka s mírně vlnitými vlasy , za ní stojí čtveřice dětí a velký lev. Proti ní se staví černá mlha s hlavou ženy, které chybí duhovky. Vlasy má ulízané dozadu a na krku spoustu náhrdelníků. Celý obraz, jako by se hýbal a vlnil do stran.

Znovu se ozve zachrápání a já papír znovu smotám a odložím na blízký stůl. Mám ho probudit? Zasloužil by si to za to, že mě furt podceňuje. Obejdu pohovku, nadechnu se a zařvu: ,, Hej!" Kaspian sebou trhne a spadne na podlahu. Já se mírně zasměju a opřu se rukama o pohovku. ,,Neměl by jsi být už vzhůru? Přeci jen ranní ptáče dál doskáče," ušklíbnu se, ale on mě probodne pohledem.
,, Ty jsi se snad zbláznila. Co tu vůbec děláš, tak brzo?" zeptá se rozespale.

,, Dneska nemám nic v plánu, tak jsem si říkala jestli by jsi mi nezařídil nějaký program," řeknu a myknu rameny.
,, Nejsem žádná tvá chůva, abych ti vymýšlel, co dělat," řekne nevrle a posadí se zpátky na pohovku. ,, Tak jestli mě chceš mít celou tu dobu za zadkem..." řeknu a on se na mě otočí. Nahnu se blíže k němu a zahledím se mu do jeho tmavých očí. ,, Zařiď mi nějakej program, nebo ho zkazím já tobě," šeptnu a ušklíbnu se, pak se vydám ke dveřím.
,, Vždyť ani nevím, co tě baví!" houkne na mě u dveří.
,, Cokoliv, ale preferuji spíš bojová umění a jízdu na koních," to jsou má poslední slova, poté pak opouštím místnost vstříc mému prozatímnímu pokoji, kde se převléknu.

Když se znovu objevím ve velkém sále potkám tam Dýnila, který už tam čeká. ,, Tak co, máš něco dnes v plánu?" zeptám se ho přátelsky.
,,Nic. Obvyklé činnosti," řekne neochotně. Aha, tak to je super. Do sálu za chvíli přijde i Kaspian, který vypadá celkem nevyspale. Asi ta pohovka nebyla zrovna dvakrát pohodlná.
,, Už jsi mi něco našel?'' zeptám se ho a provokativně si založím ruce na hrudi. On jen otráveně vydechne a udělá ještě několik kroků.
,, Máš, co jsi chtěla. Máš zařízené hodiny bojového umění, spokojená?" zeptá se.
,, Naprosto," odpovím jen a vydám se ze sálu pryč. Ještě slyším za sebou Kaspiana něco zamumlat, ale to ignoruji a jdu směrem k nádvoří.