Angel is Broken✔️

31.

Claire Ripstorm PoV

Chvíli jsme jenom tak mlčky seděli a hleděli na šálky s čajem. Chtěla jsem být sama a ne trávit čas s kdekým.

,,Proč jsi oblečená jako nějaký vandrák?" Zeptala se najednou. 

Zamračila jsem se, doba kdy jsem chodila oblékaná jako fiflena, Jason pohřbil.

,,Protože je to pohodlné." Ze všech možných slov jsem se snažila vybrat ty nejvhodnější.

,,Otec selhal ve výchově i v ostraze." Zamračila se pro změnu ona: ,, Změnila jsi se od tvého únosu, vidím na tobě, že je něco jinak." Spustila.

Její ostrá slova mě štvala. Nikdo si netroufl mluvit v mé blízkosti o únosu, byla to taková úleva svým způsobem.

,,Neselhal, narozdíl od tebe dělá pro mě všechno, staral se o mě, když ty jsi byla bůh ví kde." Vyjela jsem, na rodiče se nemělo vyjíždět.

Jejím výrazem problikala bolest z mých slov. 

,,Víš kde je pravda?" Vytáhla z kabelky kapesníček: ,,Zamilovala jsem se do muže, který nebyl v našich kruzích, nebyl to mafián a já a tvůj otec jsme to vyřešili po svém, abych mohla žít." Poutřela slzy opatrně, aby neponičila make-up.

Nevěděla jsem, jestli jí můžu věřit, nežila semnou celé mé dospívání. Ale jedno se muselo nechat byli jsme na tom stejně, také jsem zradila pro muže z naší rodiny pro muže jinde.

,,Co se to tu děje?" Do obývací místnosti vlítl Dakota společně s otcem.

Matka se prosebně podívala na mě a poté se postavila, má tvář zůstala neutrální.

Abby přispěchala do centra dění: ,, Paní Ripstorm přišla neohlášeně na návštěvu."

Myslím, že se takto moje matka už ani nejmenovala, při zmíňce příjmení v otci něco škublo.

,,Pojď na slovíčko." Řekl táta na mámu.

Odešli a Dakota přispěchal ke mně.

,,Neměla by jsi s ní mluvit o samotě." Zamračil se.   ,,Byla semnou Abby a ochranka." Abby na má slova přikývla.

Zaslechla jsem vchodové dveře bouchnout a následné kroky sem.

,,jak ti je?" Zeptal se Dakota, přikývla jsem a pověděla jak se cítím.

,,Co ti navykládala? Moje dcera nebude mít stejné úmysly jako ona." Prskl táta naštvaně. 

,,Mluvila o její minulosti." Vmísila se do konverzace Abby, otec vypadal blízko k výbuchu.

,,Hleďte si laskavě své práce, nebo Vás vyrazím jako tu předešlou." Abby vykulila oči a pokorně sklonila hlavu.

,, Otče! To jsi nemusel!" Vřískla jsem naštvaně, Abby mezitím odcházela pryč.  ,,Nezvyššuj, nám mě tvůj hlas, slečinko." Křičeli jsme všichni po sobě jako smyslů zbavení, neviděla jsem tátu takhle naštvaného od dob kdy se Dakota učil střílet na terč. 

,,omlouvám se." Padlo z mých rtů mechanicky, držela jsem se od protočení očí, štvala mě takováhle pozice.

,, Raději bych se posadil." Řekl Dakota, který tuhle scénku pozoroval.

Se skříženými pažemi na hrudi jsem se posadila na hnědou pohovku s kůží.

,, Proč tu matka čmuchá, otče?" Zeptal se klidný Dakota, napřímila jsem se a také poslouchala.

,, Sám neznám její úmysly." Zněl stále naštvaně, ale také se posadil naproti mně.  ,, Říkal jsi, že až budeme starší, tak nám vše řekneš." Zaprotestovala jsem, vím že mi do obchodů můžu nikdy nic být nemůže, ale tohle byl slib od mého otce.