Angel is Broken✔️

39.

Jason McCann Pov

Šílel jsem jak blízko jsem té spropadené osobě byl.

Dokonce jsem se bál, abych nezešílel natolik a vylezl z auta, vběhl tam a znovu jí spatřil svými oči, zabili by mě hned co bych se dotkl jejich kliky u dveří.

Riskoval jsem pro ní můj život a život mé rodiny jakožto Boss.

A ona? Kašlala na mě, unesl jsem jí a ublížil jí svým chováním, věděl jsem, že se mi nevrhne kolem krku ačkoliv bych to čekal.

,, Proč už tu stojíme takovou dobu?" Ozval se otrávený Orazio, pravděpodobně čekal větší vzrušení, mohl jsem toho nabídnout hodně, ale v tomto okamžiku jsem byl mimo.

,, Víš ty co?" Popadl jsem zbraň a zastrčil si jí do kapsy na hrudníku. ,, Uděláme si menší zábavu." Ďábelsky jsem se ušklíbl a přidal k opasku na kalhotech dva nože a další zbraň.

Bylo šero a její manžel odjel pravděpodobně na nějakou schůzku, možná má u sebe jednoho nebo dva blbečky jako ochranku, ale ty vyřídím jak nic.

Možná by bylo lepší počkat a sejít se s ní někde.

,,Je to riskantní." Řekl na poslední chvíli Orazio a díval se na mě klukovským pohledem.

***

Přesně jak jsem myslel se druhý den ráno vydala někam společně s jejími strážci.

Orazio vedle mě na sedadle spadl na okno a tvrdě spal. Nechal jsem ho spát a raději sám hlídal, neměl jsem potřebu spánku.

Poslal jsem auto po silnici za jejich černým služebním vozem. Držel jsem si odstup, aby to nevypadalo nápadně. Byli hloupí, když věděli, že tohle auto jim stojí před domem a nic nedělali.

Zastavili před starou stavbou, která podle vzhledu působila jako cukrárna.

Vylezl starší chlap, rozhlédl se kolem auta a otevřel zadní dveře ze, kterých vystoupila ona.

Její blonďaté kadeře se táhly po směru větru a její krémové šaty jí perfektně padly, vypadala královsky.

Nic pro šmejda jako byl Dylan, podřadný. Proč by měla chtít nějakého kapitána když mohla dostat samotného šéfa.

Orazio se probral, řekl jsem mu, aby držel stráž a že se brzy uvidíme.

Vyrazil jsem po chvilce klidu za ní, nenápadný.

Prošel jsem kolem hlavní prodejny a sálu se stoly až jsem se objevil na dámských toaletách, doufal jsem, že sem přijde.

Pár žen se sešlo před toaletami a začaly klábosit o nejnovějším parfému a novém filmu, který běží v kinech. Držel jsem se, abych nevylezl z kabinky a nerozřízl je na dva kusy kvůli hloupým řečem.

Znovu skřípli dveře a ozval se její jemný hlas: ,,Čekáte?" Zněla mile. Ženy nesouhlasně kvákly a zase odcházeli.

Vešla do kabinky ve, které jsem byl já. Překvapilo mě jak to osud hezky podával do našeho světa.

Chytl jsem jí za paže a ona leknutím vyjekla. Její výraz vypadal překvapený a vyděšený zároveň.

Claire Ripstorm PoV

Omluvila jsem se od stolu s mojí matkou a vyrazila na toaletu, když jsem vešla do kabinky, tak jsem si myslela, že mě šálí zrak, pochybovala jsem o tom, že tu skutečně byl.

Vypadal vysoce v té malé kabince, jeho tvrdé rysy mi tolik chyběli.

,,Potřeboval jsem tě vidět."

Zamračila jsem se a natlačila se zády více na dveře, abych mezi nás přinesla trochu prostoru. 

,,Co tu děláš? Skončili jsme spolu, vzdal jsi se mě." Nehledě na to jakou rychlostí mi puls běhal v žilách.  Přes jeho tvář přešel stín, než zamaskoval zpět svou chladnou masku.

,,Po druhé bych to už neudělal, věř mi." Nehlídaně otřel své rty o ty mé.

Mé nohy se klepali, ačkoliv jsem si to nechtěla připouštět, tak jsem toho krutého může milovala a navíc jsem nosila v sobě našeho potomka, nebohé bezbranné miminko, které by potřebovala oba dva milující rodiče a bezpečný život, který ho tady rozhodně nečekal.

Nechtěla jsem být sobecká, ale přesto, že mé srdce pukalo bolestí, musela jsem toto město opustit a odjet s Jasonem. Nenutil mě, rozhodla jsem se takhle sama, možná budu pokračovat v žití ve zlaté kleci a možná také nikdy nenajdu skutečnou lásku s Jasonem, ale jedno je jisté, má láska bude proudit k mému dítěti nehledě na naše okolí.

Trápilo mě, že nejspíš už nikdy neuvidím svého otce a bratra, ale musela jsem to udělat. Ne pro sebe, ani ne pro Jasona, ale pro naše dítě. Musela jsem být silná a dopřát mu ten život, který si doopravdy zaslouží.

Jsem tímto dnem zrádce a už se sem nesmím vrátit.

,,Jsme ve válce!" Řekl Jason rozhodně a já hořce přikývla.

,,Lituješ toho?" Zvedl mojí bradu mezitím co jsme seděli na zadních sedačkách SUV, které řídil nějaký další muž.

Zakroutila jsem záporně hlavou.

,,Nikdy toho nebudu litovat."

Jason se nahl a spojil naše rty v jedny.

Můj únosce, člověk který se mě snažil zlomit byl teď tím, který byl v popředí mé mysli.

Otče, Dakoto a Dylane, odpusťte mi to. Doufala jsem, že to pochopí a jednou se přes tuhle zradu dostanou.

KONEC

2.12.2022

Děkuji za vaši aktivitu na tomto příběhu a doufám, že se brzy setkáme v nějakém novém. ♥️