Angel is Broken✔️

22.

Dakota Ripstorm PoV

,,Nemůže vzniknout láska mezi únoscem a zajatkyní," vykřikl naštvaně Dylan.  Seděl na koženém křesle s kolečky a vytahoval doutník z červené krabičky.

Popelník byl již přeplněn popelem a nedopalkami od cigaret, nikdo se o to nestaral. Jako kdyby se na Claire pomalu zapomínalo ačkoliv mise na její záchranu probíhala v plném proudu.

Dylanův otec vytáhl z obálky další fotografie, musel jsem odvrátit pohled, nesnesl jsem Claire vidět usměvavou s cizím mužem s mužem jako je on.

Ozvaly se kroky a cvaknutí zapalovače, vzhlédl jsem a uviděl svého otce, který mezi palcem a ukazováčkem svíral fotografii mé sestry s vlasy v drdolu a rudým úsměvem na rtech, vystupovala z nového, sportovního vozu ruku v ruce s tím parchantem.

Plamen se rozšířil přes šířku fotografie.

,,Říká se tomu Stockholmský syndrom synu, tím je objeť zmanipulovaná a nemocná. Zapomněla na tebe."

Na slova svého otce se Dylan vymrštil na nohy jako nějaká smršť, bouchl pěstmi do desky stolu, obrátil křeslo a vyšel z místnosti.

Nevěděl jsem co dělat, ale přeci jenom jedna věc byla na počátku v mém mozku.

Claire Ripstorm PoV

Vysprchovaná jsem vylezla z koutu a obalila kolem sebe ručník, jelikož jsem zapomněla pyžamo.

Rozčesala vlasy a zabodla pohled do zrcadla na svůj nepěkný odraz.

Kolik fotografií bylo pořízeno z toho večírku? Kolik jich vypadalo jako romantická schůzka? Znala jsem tyto mafiánské triky s fotoaparáty, vše vypadalo jinak než mělo být, má rodina mě tímto nejspíše odsoudila za zradu, ale stále bylo v jejich cti mě zachránit.

Kdybych neznala své způsoby začala bych házet věcmi a nesmyslně křičet, místo toho jsem odvrátila pohled od nešťastné dívky a vrátila se do svého pokoje.

Vždy jsem brala jako trest, vzít si Dylana, ale byl mi dán prostor k tomu, abych se s tímto faktem skutečně smířila. Výdala jsem ho na každém večírku a schromáždění rodin, posílal dárky k narozeninám, svátku a vánocům,  dokonce i při každém výročí našeho zasnoubení, nebyla jsem sice smířená s tím, že budu jeho ženou, ale věděla jsem, že bych si vzala buď jeho nebo jinou přínosnou partií pro mého otce, nebylo úniku.

Ovšem na únos mě nikdo nepřipravil, byla jsem vytržená ze svého života, někým kdo tenhle život také znal.

Z úleku jsem nadskočila a lehce vykřikla, když jsem spatřila stojící, tmavou siluetu u okna, dívat se do zahrady. Vysoký rám k tomu všemu se zdál příliš děsivý.