Angel is Broken✔️

7.

Jason McCann PoV:

K večeři jsem objednal dvě krabice s pizzou a usadil se do kožené sedačky, nohy vyhoupl na loketní opěrku a spokojeně vydechl.

Sotva jsem ukousl první plátek pizzy, už se mi chtělo spát.

Nuceně jsem celý plátek nacpal do úst a zavřel krabici, ruce složil pod hlavu a zavřel oči.

Konečně kvalitní spánek po třech měsících.

Možná ne až tak kvalitní, ale musel jsem načerpat energii na to až se slečna probudí, domníval jsem se, že stále spala a zůstane spát dalších několik hodin, dávka byla příliš silná na její slabé tělo.

Teď když jsem je měl všechny na lopatě, včetně Dylana, který do toho byl zapleten náhodou jsem mohl s klidem na duši usnout.

Nebyl to sice klid na delší dobu, protože krev mi toužebně hučela v žilách, těšil jsem se až budu dokumentovat její bolestný zážitky, oni vše uvidí, zlomí je to a následně spadnou na kolena, jsem zlo, které lidi nešetří.

Claire Ripstorm PoV:

Rozlepila jsem oční víčka od sebe, byla ztěžklá a nestabilní.

Několikrát jsem zamrkala, proti slabému svitu lampičky a stále v leže s hlavou otočenou na bok zírala před sebe.

Koskatá místnost, čtyři metry odemně. Jenom hloupá, špinavá matrace.

Oklepala bych se, ale mé tělo bylo jako zkoprnělé, nevěděla jsem co mám dělat, spánek stále tlačil na mou hlavu, snažila jsem se pohnout alespoň rukou, ale výsledky žádné.

Poddala jsem se touze spánku, doufajíc že budu zpět doma, ve své posteli a nebo, že rovnou umřu.

Dakota Ripstorm PoV:

Rodinný lékař se postaral o mou zraněnou ruku, ten bastard.

Vlasy trčely do všech světových stran.

Točila se mi hlava a bylo mi zoufale zle z toho, že jsem nedokázal ochránit to poslední na čem ještě záleželo.

Náš zmizelý anděl.

Otec pochodoval po místnosti a Dylan mě propaloval naštvaným pohledem.

Nevěděli jsem ani co po nás chtěli, že unesli Claire.  Proč to vůbec udělali?

Vyměnil bych se za ní při nějaké příležitosti,  byla to dáma a žena, kterou jsme měli chránit ať to stálo cokoliv na světě.

Žádná zpráva od únosců.

Do dveří vtrhla matka, poté co jí otec uvrhl do kopky pro psychicky bláznivé lidi jsem jí tolik nevýdal, ani mně a ani Claire nikdy neřekl, proč to udělal vždy jen, že to bylo pro naše i její dobro.

,,Kde je moje milovaná holčička?!" Vykřikla a začala plakat.

Otec si výrazně odfrkl než mi poslal prosící pohled, matky oči se upoutali na mě a poté na mé ráně.

Klekla si ke mně a pohladila párkrát mé vlasy, vytrhl jsem se jí, protože jsem nebyl malý chlapec.

Nechápavě mě pozorovala a přesto mou masku nezměkkčila.