Angel is Broken✔️

10.

Jason McCann PoV:

Z okna chodby jsem uviděl přijíždějící Jaxonovo porsche.

,,Rose!" Zakřičel jsem zkráceně její jméno.

Její kroky se sunuly po prostoru mého domu. Hnědé oči plné strachu a nejistoty.

,,Hlídej slečnu Ripstorm, jdu dolů."

Přikázal jsem jasně a ona kývla, vyběhl jsem naproti Jaxovi, který přikládal kartu ke vchodu, udělalo to přijímací zvuk a můj bratr s dvěma taškami se nemotorně dostal dovnitř.

V malém kartónu stály dva kelímky s kávou, která se dostala až do mého nosu.

Předal mi obě kávy než mi poslal žraločí úsměv: ,,Půjdu si vybalit do pokoje pro hosty." Přikývl jsem a sledoval jeho mizící záda do prvního patra.

Požádal jsem ho, aby tu semnou byl v době, kdy tu mám Ripstormovu dceru, měl jsem původně v plánu jí zavřít na úplně jiném místě, abych předešel útokům a různým bezpečnostním opatřením, ale vybral jsem si to a chtěl jí mít na očích, kdykoliv to půjde.

Dnes mám v plánu natočit videozáznam o tom jak se u mě slečinka hezky má, dopřál jsem jí sice sprchu, asi nejsem tak špatný.

Klesl jsem do křesla a upil kávu z kelímku. Vytáhl mobil a najel na nejnovější zprávy.

Zkurvenej Ripstorm: Co chceš za mou dceru?

Bylo jediné co napíše? Je to jeho anděl se, kterým se vychloubal novynovým článkům. Hromada textu o tom jak je nádherná, jak dlouhé a čisté vlasy má. Chtělo se mi smát až bych brečel.

Z mých myšlenek mě vyrušila Rosemarry, která vedla našeho hosta do obývacího prostoru zamnou, nechtěl jsem, aby se tu promenádovala jako kdyby jí to tu patřilo.

Claire působila stále přešle z těch sedativ, nosila černé kraťasy a béžové triko, pochopil jsem ihned, že to nebyl její šálek kávy, ale nijak neprotestovala.

Rosemarry schovala kousky rozřezaných šatů v předešlé tašce a schovala si jí za zády.

Dostal jsem se na nohy a uchopil opět Claire za paži, vyfoukla zvuk menšího protestu, ale pro tentokrát jsem to neřešil.

Dovedl jsem jí opět dolů do sklepa a přemýšlel, že by tu mohla nastydnout, navíc kdyby měla vlastní pokoj, mohla by nosit spořejší oblečení pro mé videa.

Kamera dle zvuku v mém mobilu, začala nahrávat, strčil jsem Claire před ní a zabouchl dveře, nechám jí tam dokud se nedozvím co dělá.

Zamkl jsem a vyrazil opět nahoru, Rosemarry se zbavila tašky a s někým mluvila po telefonu, stála čelem ke zdi, snad doufajíc, že jí nezaslechnu, záda mírně nahrbené a její hlas byl o poznání tišší.

Spatřil jsem Jaxona, který scházel pomalu schody a pravděpodobně také zahlédl Rosemarry, naznačil jsem rukou, aby počkal.

,,Drahá, ta dívka je opravdu nádherná, nikdy jsem neviděla tak světlé vlasy, skutečný anděl jak jí noviny popisovaly, je čest jí vidět na živo."

Blekotala drby pravděpodobně s další mafiánskou ženuškou z nižších řad.

Plížil jsem se jako kočka a rukou vybouchl Rosemarry telefon z ruky a šlápl na něj, nechtěl jsem, aby se drby šířily takhle rychle, otec to posral s tím, že mi sem nastrčil štěnici. 

Vykřikla a rychle se otočila, Jaxon popadl ze země zbytky z mobilu a ustoupil od nás, Rosemarry ochraně obalila ruce kolem těla a přikrčila se jako, kdybych jí měl vrazit facku, udělal bych to, ale nebyla mou zodpovědností, byla manželkou našeho vojáka a to měnilo situaci.

,,Jak jsis mohla dovolit šířit drby?" Stále jsem se držel, abych nevybouchl.

Zírala na mě jako na člověka, který vlastně ani nebyl člověkem, dala mi takový pohled, který jsem viděl tolikrát zatímco jsem mučil a zabíjel. 

Mlčela a to mě vytáčelo o to víc, žádná hrdost.

,,Zavolej jejího manžela a našeho otce. " přikázal jsem Jaxonovi a zuřil.

Měl jsem chuť někoho praštit, jí za to, že tu stála a tupě na mě zírala, ovládl jsem se a zmizel z jejího dohledu.

Dýchal jsem zhluboka a snažil se nezabít.