Angel is Broken✔️

13.

Dakota Ripstorm PoV:

Věděli jsme kdo jí unesl, ale už se k nám nedostalo co s ní dělal, kolik krve vylil z jejího nevinného těla.

Vše co jí provede mělo patřit nám, měl bych trpět já a ne ona.

Její křehké tělo neunese tolika nátlaku a bolesti jako to naše.

Jason McCann byl sobecký parchant, který si místo sobě rovného dovolí ničit bezbranou ženu.

Dylan vtrhl na verandu, kde jsem seděl a kouřil druhou cigaretu, skrze řasy jsem mu věnoval pohled, otáčet se za snoubencem mé sestry rozhodně nebudu.

Beze slov se vrhl k zábradlí, které stlačil v rukou a zhluboka dýchal. Vypadal jako zuřící šelma.

Sáhl jsem po krabičce v kalhotách a natáhl jí směrem k němu, otočil se, nadzvedl obočí a po chvilce váhání přijal moji nabídku.

,,Přítel mojí sestry bude vždycky kretén, ale teď bychom měli tahat za stejný provaz." Dostal jsem ze sebe. Dylan se smíchem strčil cigaretu mezi rty.

Byl to smích plný temna, chtěl Claire celou věčnost, stále si pamatuji na tu zničující párty, když oslavoval, že mou sestru nakonec dostal. Ihned jí nasadil prsten, který ale nenosila a měla poprvé navléct na zásnubním večírku.

Podal jsem mu zapalovač, který rozžhavil při čemž plamen odrážel část jeho obličeje, mohlo by to být pro našeho nepřítele děsivé.

,,Měli bychom uspořádat plán, stále nevydal požadavky co za Claire chce," Řekl, když odtáhl cigaretu z rtů a vyfoukl dým. ,,Napadneme jeho sídlo, nebude mou sestru držet v zajetí celou věčnost." Můj vztek se znovu dral napovrch. ,,To je příliš riskantní, bude mít teď kolem sebe milion loajálních mužů, kteří budou jen čekat na to, aby nás mohli povraždit," Byl starší než já, ale ne o tolik, aby mohl vést tak vedoucí rozhovor.

Dostal jsem se na nohy.

,,Claire je stále v jeho rukou, určitě má k ní blízko, že když něco posereme, může jí zabít." Dodal.

Zahodil jsem pahýl a vztekle ho několikrát zadupal.

,,To nedává smysl, má sestra je páka proti nám, nezabije jí jenom tak, potřebuje jí."

Claire Ripstorm PoV

Zírala jsem z okna do rozlehlé, zelené zahrady, museli jsme být na nějakém opuštěném místě, kde spoustu lidí neprojde.

Dávalo by to smysl, pozemek mafiána bez lidí byl vždycky tím lepším nápadem.

Choulila jsem se v rohu okna na parapetě a tlačila k sobě huňatý polštář, možná to byl pokoj pro hosty, kde převážně trávila čas žena, nebo snad byl připraven pro mě?

Ne to určitě ne.

Proč jsem se snažila být naivní? Třeba mi Jasonovo vymývání mozku začínalo lézt na mozek.

Obloha se zatáhla a kapky deště se volně spouštely na okno, má dlaň se tiskla na okno, bylo mi jedno, že upatlám sklo, připadala jsem si alespoň na chviličku volná.

Jako malá jsem běhávala po zahradě a točila se bosá v navlhlé trávě. Déšť mi tekl po tváři a mé vlasy byly mokré jako ze sprchy.

Vydechla jsem a spadla na chladné okno, slzy tekly z mých očí, po mokrých tváří. Stejně jako kapky deště stékaly po oknech.

Nevěděla jsem jak dlouho tu už sem, nebo kolik je hodin.

Zámek zarachotil, přecvakl a dveře se otevřeli, normálně bych následovala pohyb dveří pohledem, ale nyní jsem neměla dostatek sil.

Do mého nosu se dostala lahodná vůně, lehce jsem vzhlédla, abych uviděla hnědo vlasou dívku s talířem v rukou, měla mírný úsměv, který jsem neměla náladu opětovat.

,,Přinesla jsem ti něco k jídlu, myslím, že bys mohla mít hlad." Odložila talíř s příborem na stolek vedle a udělala krok zpět.