14.

775 27 0
                                    

Claire Ripstorm PoV:

,,Snažila jsem se připravit nějakou pečeni, ale zvládla jsem dát do trouby jen lassagne." Pokrčila rameny se stydlivým úsměvem.

Také jsem se musela pousmát, byla milá a přinesla mi teplé jídlo.

,,U nás většinu jídel zvládá naše hospodyně." Setřela jsem pár slz a spustila nohy z parapetu dolů. 

,,Od té doby co žijeme jenom já a můj otec, tak máme kuchařku, zbytek věcí je na mě." Ruku zamotala do vlasů a hodila jimi vzat, čímž jí to dodalo elegantní vzhled.

Usadila se na kraj královské postele a v dlaních zmuchlala lem prostěradla, jako kdyby prozradila něco co nechtěla, byly jsme nepřátelé a neměly bychom si povídat, ale přišla mi normální.

Poklepala rukou na místo vedle sebe a zvýšenou hlavou se usmála.

Přestala jsem držet obranný prostor a seskočila z parapetu, popadla talíř a po chvilce váhání usedla vedle milé dívky.

Jedla jsem v tichosti, občasně jsem cítila její pohled na sobě, ale rozhodla jsem se toho neodhalit tolik, Odložila jsem talíř a jemně se odsunula, abych si dívku mohla lépe prohlédnout.

Předtím jsem nechtěla tolik zírat, už od malička mi táta, později Abby říkali, že je neslušné zírat.

Tmavě hnědé vlasy, které byli perfektně narovnané, jemný make-up na bezchybné pleti.

Styl oblékání mi připadal jako od nějaké rebelské holky, ale ona musela být dámou.

Žádné šaty a podpatky. Jen bílé tílko, světle hnědé kalhoty a černé converse s úhledně smotanými tkaničkami, připomínalo mi to trochu styl mého bratra, ale i já jsem občas nosila tento typ bot.

,,Jsem Jazmyn." Zvedla ruku z postele a natáhla jí mým směrem, zkoumavě jsem pohlédla do čokoládových očí, které mi byli povědomé: ,,Claire." Stiskla jsem nakonec její ruku.

Uchechtla se a stáhla ruku zpět k tělu: ,,Je to špatné, ale já vím."

Zamračila jsem se a dostala se na nohy, moc kamarádská s tebou asi nebudu, pomyslela jsem si.

Ví, že to co mi udělala její rodina je špatné a přesto zde sedí jako kdyby nic a snaží se semnou mluvit, jak jsem mohla být tak hloupá? Vážně mi tu všichni chtějí vymývat mozek, abych prozradila víc, než už vědí.

Jazmyn se nechápavě postavila. ,,Omlouvám se, jestli jsem řekla něco co jsem neměla." Zkousla nervózně spodní ret.

Ucouvla jsem.

,,Celé je tohle špatné, jsem tu držená a ani nevím proč." Držela jsem Ripstormovu hrdost a nezačala křičet, ačkoliv mi z toho všeho tady už začínalo hrabat.

Lítost naplnila její oči, z nějakého důvodu mě to rozzuřilo. Měla jsem chuť do ní strčit a začít i na ní křičet, ale nemohla za to.

Pak jsem spatřila čouhající klíč z její kapsy u kalhot, nezamykala, pouze zavřela dveře.

Zkusím to?

Párkrát jsem se nadechla a vyrazila dopředu, strčila jsem jí na postel a narazila do dveří, které jsem se nemotorně snažila otevřít a naštěstí se povedlo.

,,Počkej!" Křičela zamnou, ale já nereagovala.

Běžela jsem po schodech a dýchala čím dál tím těžší vzduch, ačkoliv jsem neměla špatnou fyzičku.

Rozhlédla jsem se a běžela k hlavním dveřím, Jazmyniny kroky se nesly zamnou, co ta mi udělá? Je možná stejně silná jako já.

Zkusila jsem schody vedoucí dolů, jiné než ty, kterými jsme naposledy šla.

Ale muž, kterého jsem ještě neznala mi zamezil vstup níž, za ním jsem zahlédla auta.

Jazmyn nás doběhla, těžce dýchala.

Musel to být její bodyguard a já si zase naběhla.

Angel is Broken✔️Where stories live. Discover now