Angel is Broken✔️

5.

Jason McCann PoV:

Naskládal jsem zbytek zbraní do kufru mého sportovního vozu a přidal ampulku s lehkými sedativy, kdyby chlorofil nezabral dostatečně.

Gabriel a Jaxon postávali opodál a nahlíželi do rozevřené mapy a GPS navigace, současně.

Jaxonovi zazvonil mobil v kapse, rukou sklouzl pro něho a přijal hovor. Natáhl jsem se po dveřích a stáhl je dolů, čímž jsem zavřel kufr.

Zíral jsem na svého bratra a přitom se zadní částí těla opřel o bok auta, zkřížil ruce na prsou a vyčkával co z mého bratra později vyleze.

Jaxon kývl na Gabriela, který složil mapu do formátu A5 a GPS navigaci strčil do přední kapsy jeho kalhot. 

Poslal jsem mu strohé přikývnutí, když mířil ke svému range roveru a chystal se vyrazit napřed k soukromému letadlu.

Po pár minutách Jaxon položil hovor s úšklebkem na tváři a mířil mou cestou.

,,Ryan říkal, že auto bude čekat přímo na letišti a prý je vše připraveno." Také jsem se ušklíbl jako divoká šelma, možná jsme byli doopravdy stejní.

Cesta letadlem do Los Angelos byla příliš netrpělivá, nikdo nic nečekal, nikdo nás nečekal.

To bude jeden velký skandál a ta vaše přihlouplá oslava ještě horší. Cítil jsem jak únava dopadá na mé tělo, možná to bylo ze začínajícího vítězství.

Claire Ripstorm PoV:

V dlaních jsem mnula lem mých elegantních šatů s rozparkem.  Nervozita a strach pokořili mé tělo již tehdy, ale nyní to bylo o poznání horší.

Hospodyně neboli Abby, byla mojí velikou oporou, ale nyní se dnes přijde podívat má maminka.

,,Sluší ti to, zlatíčko." Usmála se od ucha k uchu a přátelským gestem se dotkla mé odhalené kůže. Vrátila jsem úsměv, protože to bylo asi naposledy, kdy budu sklízet laskavé komplimenty.  ,,Děkuji Abby. "

,,Zaslechla jsem, že tvůj otec dovolil, aby přišla tvá matka." Řekla s jemným zamračením na svém vrásčitém čele.

Také mu nic jiného nezbývalo, lidem okolo by to přišlo příliš nápadné, kdyby tu nebyla, ale většina z nich byla určitě obeznámena s tím co otec udělal.

,,Musel, vyvolalo by to otázky," vydržela jsem tlukot srdce, aby se mi netřásl hlas: ,,A otec nemá rád příliš mnoho otázek." Dořekla jsem.

Jako malou mě nosíval na ramenou a chodíval semnou po lese, hráli jsme si a čítával mi před spaním pohádky, skoro jako by ho moje puberta a věc s mámou změnila.

,,Neřeš ho, je to ohavný muž. "  smála jsem se, protože Abby jako většina lidí mého otce nemusela. ,,Vždy mi zlepšíš náladu." Vlídně se usmála: ,,A až tenhle večírek skončí, tak ti doma připravím tvůj oblíbený dort se zmrzlinou a šlehačkou." Milovala jsem, když mi připravovala deserty, bonus byl skvělý dívčí pokec.

Jemně zatlačila do mé páteře na což jsem se narovnala.

,,Zlatíčko, jsi krásná žena, buď hrdá na to kým jsi a jaký jsi člověk v našem světě je to ten největší dar." S úsměvem mě objala a políbila mé líčko, než zmizela z pokoje ven.

Podívala jsem se do zrcadla, abych zkontrolovala svůj odraz.

Zlaté šaty i vlny.

Dakota zaklepal na dveře hotelového pokoje, aby mě dostal ven.

Svou rukou jsem vklouzla do té jeho a hrdě vykročila ven ačkoliv můj každý nerv v těle bojoval proti všem mužům v rodině.

Dokonce jsem měla v hlavě myšlenku, že bych zasáhla Dakotu, skopla lodičky a utíkala odsud.

Sešli jsme schodiště a zastavili se před velkými dveřmi do sálu, polkla jsem a připravila se na nevyhnutelné, skoro jako kdyby mi někdo dal facku a já se z toho probrala.

,,Dobrý?" Zeptal se a dostal se tělem předemě, chránil můj pohled na dveře svým velkým rámem.  Ruce se střetli s mými rameny, kde chyběla látka.

Oči dostal do stejné pozice. Pár okamžiků jsme si hleděli do očí a vyměňovali to co slovy nemůžeme.

Mé modré oči byli vždycky pro mého milujícího bratra, byl mou rodinou a ochranou.

A především srdcem.

V tom se rozlétli dveře za námi, ovšem né ty dveře do sálu.

Dakota mě hbitě stáhl za sebe a vytáhl své dvě zbraně, měla jsem utíkat a začít bouchat na sálové dveře, ale přitom jsem zůstala zamrznutě za Dakotovými zády.

Muž s černým rolákem vystřelil našim směrem, ale netrefil se. Další dva se blížili po boku k nám, ale to už můj bratr také vystřelil.

Dakota střílel, ale muž s blond vlasy zasáhl mého bratra do ramene, vykřikla jsem a konečně začala křičet o pomoc: ,,pomoc!"

Někdo mě chytl za mými zády a zamezil mi jakýkoliv možný pohyb, kopala jsem, ale mé dlouhé zlaté šaty se motaly a plazily po nohou.  Dakoty krev se rozprskla na spodní část šatů.

Dveře od sálu se konečně otevřeli a pár můžu se svou zbraní vyběhlo ven. Nestačila jsem registrovat jak jsem byla vlečena ven a následně vtlačená do auta.

Křičela jsem, kopala a škrábala.

Někdo chytl mou ruku, když jsem na záda dopadla do zadních sedaček, bojovala jsem a snažila se ruku vytrhnout. 

Auto se dalo do pohybu.

Muž nasměroval mou paži vzhůru a následně mi něco za doprovodu nadávek vpravil do žili.

Jakoby se vše kolem mě ztratilo.

Vše vybledlo do pozadí a já cítila jak mé oči těžknou.  Těžká váha může na mých nohou zmizela.