Angel is Broken✔️

25.

Claire Ripstorm PoV

K oblečení jsem na sebe dostala jednoduché, upnuté, bílé šaty, nic formálního to nebylo. Mračna nad mojí hlavou se stahovala čím dál ti víc, když jsme se blížili k místu předání oběti. Nechtěla jsem, aby si otec myslel, že to byla jeho chyba a jeho selhání, to já jsem nepodržela svojí čest a podlehla jsem takovému padouchovi jako byl ON.

Ovšem muži v mé rodině nebyli o moc lepšími.

Nechají mě se vrátit do starých kolejí, vezmu si Dylana a budu proplouvat životem jako doposud. Nebyla jsem tou jakou jsem byla před mým únosem, byla jsem někdo jiný, nový a chtěla jsem být někdo svobodný.

Auto zastavilo na prašné, rozlehlé cestě

Jason se otočil na sedadle pro spolujezdce, jeho pohled byl tvrdý: ,,příjemnou cestu domů, Angel."

Nezmohla jsem se na sebemenší reakci v mém těle, možná jsem vypadala jako kámen, ale o to mu i šlo.

Jason vystoupil, odepla jsem svůj bezpečnostní pás a chtěla jsem také vystoupit, ale dveře cvakli se zámkem.

Bouchla jsem silou do dveří až se otočil řidič, ucouvla jsem do opěradla.

,,V klidu slečno, za chvíli budete mezi svýma." Prskl arogantně.

Nemluvil semnou s úctou jak bylo zvykem od mužů v naší rodině.

Uviděla jsem mého otce, bratra a nějakého bodyguarda. Oči se zalili slzami a náznak lepšího života se odrazil v čelním skle.

Táty tvář byla neutrální a tvář mého bratra vypadala k výbuchu.

Vedli na můj vkus velmi dlouhý rozhovor při čemž jejich grimasy nepůsobily přátelsky. 

Jason máchl rukou mým směrem na což řidič se zbraní v ruce vystoupil, přešel k mým dveřím a otevřel je. 

Otevírání dveří připadalo jako brána svobody, mohla jsem začít nový život. 

O několik týdnů později: 

Snažila jsem se zapadnout zpět do starého života, ale nešlo to. Díky lítostivým pohledům a tátovo časté plánování odplaty, měla jsem zlomená křídla a nenechali mi je narůst. 

Sedla jsem si na venkovní terasu a začetla se do nedávno zapůjčené knihy, kterou pro mě přinesl nový bodyguard. Dveře od terasy vyloudily šumivý zvuk a do mého periferního vidění se dostala hospodyně. Odložila jsem knihu a dostala se do sedu, darovala mi lítostivý pohled a položila na stolek předemnou nakrájené plátky kiwi, banánu a jablka. 

Měla jsem dost těchto pohledů a zacházení mnou jako s něčím rozbitným, nemohla jsem volně dýchat. 

***

Chladná ruka se dotkla mého ramene, ucukla jsem a pohledem vyhledala člověka, který na mě sáhl, byl to můj bratr.

Zíral na mě s bolestí a vztekem zároveň.

,,Táta chce, aby jsis vzala Dylana." řekl prostě. 

Vyvalila jsem oči a musela vypadat překvapeně.