Angel is Broken✔️

27.

Claire Ripstorm PoV:

Byla jsem nespokojená tím co se okolo mě dělo. Měla jsem touhu hrát kartu viny, ale můj pud sebezáchovy mě nutil hrát šťastnou budoucí nevěstu.

,,Děje se něco, dítě?" Zeptal se otec do ticha naší večeře.

Dakotův pohled se z talíře přemístil na mě.

Kdysi jsem milovala patřičnou pozornost, ale teď jsem jí hluboce nenáviděla.

Polkla jsem své první sousto dne: ,,Nic se neděje, mám jen plné ruce práce s přípravami." Částečně to byla pravda, protože Dylan nehnul pro tuhle příležitost prstem.

Táta se zamračil. :,, Měla by jsi zvolnit, svatba je až za dva týdny a ty vypadáš, že by ti odpočinek prospěl."

.. až za dva týdny

Zdálo se to jako nekonečné muka.

,,Zítra budeš mít nařízený klidový režim, zůstanu s tebou." Dakota měl svůj ochranitelský systém.

,,Jsem raději, když si mohu zaměstnat mysl." Hned co jsem to dořekla jsem si uvědomila svojí chybu, otec se zatvářil sběsile a Dakota vypadal pohoršeně.

Dále jsme nerozebírali téma: klidový režim.

Odložila jsem vidličku a dovolila se otce k odchodu, mířila jsem si to na terasu a cestou popadla lehkou bundu do, které jsem se schovala.

Usedla jsem na chladná prkna terasy a zírala do prázdna, tříbila jsem myšlenky.

Dveře se ozvali, neobtěžovala jsem se otáčet, jelikož jsem věděla, že jsem v tomto domě nejlépe chráněná osoba.

,,Copak se děje?" Přisedla si hospodyně se šálkem čaje.

Hlavou mi proběhla vzpomínka na onoho temného muže, často jsem vzpomínala na naše chvíle a na souboje. Do očí se mi tlačily slzy.

,,Necítím se nejlíp." Dusila jsem v sobě vzlyk, protože to byla ta největší zrada, kterou jsem vůči rodině schovávala.

Prohledala mé oči, zamrkala a podstrčila mi čaj. ,,je v něm kapka meduňky, na vydatný spánek." Přikývla jsem s menším úsměvem a napila se.

*

Přetáhla jsem přes hlavu drahý kus šatů od nejznámějšího návrháře a přidala super drahé šaty, aby Dylan viděl jak náročné mě vlastnit jednoho dne bude.

Vykročila jsem ze svého pokoje s dlaní na zábradlí.

Měli jsme dnes společný oběd v jedný z Dylanových rodinných restaurací.

,,Konečně jsi tady! Trvá ti to věčnost." Dakota zabručel pod schody.

Protočila jsem nad jeho tónem očima a sešla zbytek schodiště.

Dakota mě prohlédl od pat až po hlavu a napřáhl své rámě.

Podržel mi dveře u spolujezdce a vyrazili jsme do restaurace, která se nachází v centru města.

Táta vyrazil napřed, protože musel cestou ještě zařídit nějaké věci ohledně obchodu, myslím že zase nějaká schůzka. Má toho příliš.

V Restauraci u Litalliano.

Jsme se dostali mezi normální lidi. Lidí, kteří nevěděli kdo okolo nich prochází, jakou moc ti muži vlastně měli.

Když jsme dorazili k našemu stolu v zákoutí restaurace, kam sedávali obvykle společensky významnější v našich kruzích.

Dylan okamžitě vstal, jeho výraz vykazoval naprostý šok z mého vzhledu, oči mu zářili jako nikdy předtím.

Napřáhl ruku do, které jsem musela vložit tu svou, políbil hřbet mé ruky a obešel stůl, aby mi odsunul židli. Dakota se dostal mezi nás dva.

,,Je od tebe hezké, že chceš být gentleman, ale zatím to zvládnu." Zavrčel a židli mi odsunul sám. Bez dalších pohledů jsem se posadila a přikývla na Dylana rodiče a jeho mladší sestru.

Dylanova sestra se jmenovala Destinny, ale říkávali jí Dest, nebo Tinny a kdo ví jak ještě. Sdílela stejné vlasy se svým bratrem, ale jiné oči modré barvy. Nosila na zubech rovnátka a její obličej byl poset hnědými pihami, možná to byl důvod pro, který stále Dylanův táta scháněl nějaký svazek pro svou dceru.

Nevhodnou dobu jsem si prohlížela její outfit, který byl nad stolem alespoň trochu vidět.

Její rodiče nebo alespoň její matka držela svojí dceru na krátkém řetězu, nosívala vždy nepropustné kousky oblečení, vysoké límce a dlouhé sukně.

Dylan s Dakotou po sobě házeli pohledy plné ostrých nožů.  Nevidím důvod proč, když mě do toho společně s otcem uvrtal.

Otec s panem Meldwikem začali probírat bezpečnou stránku naší svatby, polilo mě horko.

,, Už máš šaty?" Upřela na mě zrak Dylanova matka.

Další téma, kterému jsem se nechtěla věnovat, ale bylo by neslušné nepokračovat v konverzaci.

,,Obstarala jsem je tehdy se svojí hospodyní." Mohla se urazit za to, že šaty nenakupovala také s námi, byla to tradice, ale má matka semnou také nebyla, takže se to svým způsobem nepočítá.

Stiskla rty a ruce stáhla pod stůl.

Nemohla nic říct už jen díky mému tehdy.

,,Myslím si, že má sestra by potřebovala delší čas na zotavení." Zaslechla jsem hlas mého bratra.

Srdce mi poskočilo nad tou náhlou starostí.

Táta nebyl nadšený z jeho slov a pan Meldwik stejně jako Dylan také ne.

,,Podívej, jsou si slíbení několik let, musíme spojit naše rodiny v jednu. Svatba se nezruší, jedině přes mojí mrtvolu." Řekl rázně pan Meldwik.

,, Otče." Vsunul se do debaty Dylan s přeskakujícím pohledem mezi svého otce a mně.

Poté jsme si objednali jídlo a v tichosti jedli až na muže.

Cítila jsem neustále pálivý pohled na své kůži od Dylana. Neustále kontroloval každý můj pohyb. Jestli by to takhle bylo i v manželství.

Nechtěla jsem ani dokončit myšlenku, nechtěla jsem si ho vzít.