Angel is Broken✔️

19.

Claire Ripstorm PoV:

Zůstala jsem v tehdejším pokoji pro hosty, možná zapracovala na svých bratrech Jazmyn, nebo mi Jason dává opět falešné naděje, že semnou bude zacházeno už jenom dobře. 

Vyhoupla jsem nohy na parapet a přitáhla si je blíže k tělu, myslím, že zírání z okna bude mojí oblíbenou aktivitou tady, zblázním se z toho nedostatku pohybu. Zahleděla jsem se do rozlehlé zahrady a očima zkoumala čerstvě zelený trávník. 

Na chodbě jsem zaslechla menší hluk, šoupání nohami a následné odemykání dveří, které vedou sem. 

Otočila jsem hlavu na usmívající se Jazmyn, v rukách držela dva kouřící hrnky. 

,,Ahoj." Jako každý jiný den měla další kousek jejího zvláštního outfitu, už jsem pochopila proč nosila kousky, které mi připomínali mého bratra v dívčím provedení, mohla si totiž dělat co chtěla, více méně. 

Natáhla paži s jedním hrnečkem ke mně, přijala jsem jej a přivonila k ovocnému čaji, na jehož povrchu plaval plátek citrónu. S dalším laskavým úsměvem usedla na okraj postele a přehodila si nohu přes tu druhou v jejích maxi kalhotách, světle modré barvy. 

Ucouvla jsem a posadila se znovu na abnormální parapet, abych volně houpala nohy a lépe na ní viděla. Zvykala jsem si na její přítomnost což se zdálo víc než nebezpečné. 

,,Doufám, že ti nevadí, že sem chodím." Zeptala se z poza jejího hrnečku. Rychle jsem zakroutila hlavou, byla jedinou vítanou společností, kterou jsem zde snesla. ,,Venku je dnes chladno." řekla. 

Dnes mi slova z úst zrovna nelezla. 

Doma bych se schoulila na posteli s huňatou dekou a nějakou záživnou knihou, čajem a sušenkami, nebo povídání si s mým bratrem. Vlastně nyní bych byla vdanou ženou. 

Poté co Jazmyn odešla, jsem se znovu podívala na svůj prst, obtočila jsem onen prsten dokola, vzpomněla jsem si, když mi jej Dylan poprvé, neformálně navlékl na prst, a vzteky ho stáhla dolů, nebyla jsem ani z daleka volná, ale přivodilo mi to menší úlevu. Pro Dylana jsem byla ztracenou bytostí, Jason mě tu zamorduje a co já vím, třeba už má Dylan po vysněné svatbě s jakousi další ženou. 

Odložila jsem stříbro na konferenční stolek a vrátila se zpět na své předešlé místo. Parapet. Jak vtipně to znělo, že jsem uvízlá na parapetu. 

Nevím ani jaká doba uběhla, mezitím co jsem byla schoulená na zahlazeném dřevě, přitlačená na okna. Obloha již byla pokryta temným povlakem, tudíž šlo čím dál tím méně světla. 

Dveře cvakli a Jason se objevil v místnosti, tiše zaklapl dveře. Zůstala jsem neohroženě tam kde jsem byla. Paže okolo mých kolenou mi dali pocit ochrany. ,,Potřebuji důkazy." Bylo jediné co pronesl, než se objevil malý kousek odemně. 

Paže se protáhla pod mými koleny a druhá okolo lopatek, vyzdvihl mě do vzduchu na což jsem vykřikla, nečekala jsem to. Paralyzovaná náhlým dotykem a zvednutím jsem nedokázala křičet jak můj mozek poroučel. 

Přistála jsem zády na posteli, žluč mi cestovala do krku, začínalo mi docházet co myslel těmi důkazy, byla jsem odhodlaná bojovat. Vrátil se ke mně s tlustými provazy. Držela jsem běsnící pohled, snažila jsem se neukázat svojí slabou stránku, ale úspěšná jsem zrovna nebyla, otec by byl zklamán. 

Začala jsem kopat nohami, máchat rukami, ale marně. Jasonova jedna ruka objala mé zápěstí, druhá strčila má kolena dolů a svojí nohou mi je přišpendlil k posteli, to stejné s rukami. Házela jsem tělem. ,,Přestaň sakra!" Vykřikl po mně, zamrzla jsem nad křikem a na chvíli polevila při čemž jsem mu dala skvělou šanci k přivázání mi rukou. 

Ležela jsem na posteli s rukami, přivázanými nad hlavou, nohy na délce posteli. 

Ustoupil od postele s arogantním, vítězným úsměvem na rtech, vytáhl mobil a jeho fotoaparát namířil na mě. 

Ponížení a zklamání ze mě samé se na mě zřítilo jako lavina sněhu. 

,,Ah, to je tak skvělý obličej." Párkrát na mě blikl blesk. Otočila jsem hlavu na stranu a rozhodla se mu nedát ten zbytek, poslední triumf bude na mé straně až mi bude mrtví ležet u nohou. 

,,Tvému otci a bratrovi se bude tento pohled líbit." S úšklebkem schoval telefon, z pouzdra který držel na boku vytasil čepel.

Místnost zakryla tma z venčí, mohla jsem být šťastná, že neuvidím tu věc, kterou se mě chystal podříznout.

Místo mě podřízl provaz, který mi svíral ruce k sobě.