Chapter 57.

7.2K 496 27
                                    

Po značné době vzlyky utichnou a Austin mi usíná s hlavou na mém klíně. Stále jemně hladím a hraju si s jeho vlasy.

Po tvářích se mi koulejí slzy, ale vlastně už je ani nevnímám. Za neúprosné hodiny co tady sedím jsem si zvykla na mé mokré tváře a i na vzpomínky co se mi honí hlavou.

Nakonec pomalu položím Austinovu hlavu na polštář a zvednu se. Roztřesenýma rukama popadnu mobil a vytočím Harryho číslo. Netrpělivě vyčkávám. ''Kay? Je všechno v pohodě?'' ozve se na druhé straně. Slyším v pozadí nějakou hudbu. ''Jsi v klubu?'' zeptám se, hlas mám nakřáplý a chraplavý. ''Ne, jsme všichni u Loui - moment ty brečíš?!'' trochu zvýší hlas. ''Prosím, přijeď.'' zachraptím a típnu to.

Opřu se o kuchyňskou linku a svezu se po ní dolů. Vím jak se Austin cítí. Tu bolest dobře znám. Zaslechnu kroky směřující ke mně. Zvednu pohled ze země a zaostřím na tátu. Jeho obličej také nevypadá nejlépe. Je vidět, že ho to také trápí.

''Jak..?'' zašeptám. Povzdechne si a posadí se naproti mě, zády se opře o protější linku a sundá si z očí brýle. ''Collerovi měli autonehodu.. z boku do nich narazil kamion a prý je vytlačil ze silnice na svodidla.. auto bylo zdemolované a nikdo by neměl šanci to přežít. Je mi to opravdu líto..'' přikývnu a schovám hlavu do dlaní.

''Jsi silná Kay, jako tvá matka.. nepřála by si aby si na ni vzpomínala v slzách. Budeš Austinovi dobrou oporou,.. teď je zlomený i on. Nedovol aby se to stalo tobě.'' slabě se na mě pousměje.

''Jednou taky odejdu a ty se musíš postavit na vlastní nohy..'' zašeptá. ''Neříkej to!'' popotáhnu.

''Je to pouhá pravda. Musíme se s tím smířit..'' vypadá tak připraveně. Tak jistě, jakoby čekal pouze na den až nebe zavolá jeho jméno. Jakoby to pro něj bylo vysvobození od něčeho.

''Přestaň! Ty tady ještě budeš a hodně dlouho sakra!'' otřu si další slzu co ukápne z mého oka. ''Neplač holčičko.'' přesune se ke mě a obejme mě. ''Bude to dobré...všechno se spraví.'' šeptá a hladí mě po vlasech. Jako to dělával když jsem byla malá a nemohla jsem usnout.

********FLASHBACK********

''Tati!'' plakala jsem a seděla jsem ve své postýlce. Dveře se otevřely a dovnitř vešel i táta a za ním hned máma. ''Co se děje zlatíčko?!'' klekla si ke mě máma. Jako pokaždé mi pohled padl na její řidké vlasy. Nikdy jsem nechápala proč se to děje? Proč když se čese zůstane tolik vlasů v hřebenu? Proč se zamyká v ložnici? A proč tak často jezdí za doktorem..

 ''Mami teče ti krev!'' vyjekla sem písklavým hlasem malého dítěte. Kterým jsem opravdu byla. Byli mi 3 a netušila jsem co se děje, ani proč. Máma si přiložila ruku k nosu a usmála se. Byl to ten úsměv, který mě měl ujistit, že je to v pořádku. Že se nic neděje.

Odběhla z pokoje. Jediné co jsem slyšela, byli vzlyky a kašlání. ''Co je mamince?'' zeptala jsem se táty smutně. ''To nic zlatíčko, bude v pořádku.'' usmál se a políbil mě na čelo.

Pustit song ->

''Come stop your crying
It will be alright
Just take my hand
Hold it tight.'' začal tiše zpívat slova písně, která byla nás tří. Hlavně moje..

''I will protect you
From all around you
I will be here
Don't you cry''  zpívala jsem s ním a najednou jsem se smála. Zatím co má máma v koupelně pomalu umírala. Zabíjelo ji to každý den víc a víc... nevěděla jsem co se děje. Ale byla to bojovnice každým coulem. Nic ji nedostalo na kolena. A já věřila, věřila jsem, že bude zase dobře. 

''Cause you'll be in my heart
Yes, you'll be in my heart
From this day on
Now and forever more
You'll be in my heart
No matter what they say
You'll be here in my heart
Always.''

Zašeptala jsem když táta dozpíval. Zasmáli jsme se a on mi cvrnkl do nosu. ''A šup spát.'' zakryl mě a pobrukoval stále melodii té písně. ''Dobrou.'' zašeptal a opustil můj pokoj.

*****KONEC FLASHBACKU*****

''Always..'' zašeptám a usměji se.

Podívala jsem se na tátovu tvář. Nevěřím tomu co vidím ale i on pláče. Začneme broukat melodii a následně i zpívat slova. Všechno se zdá na chvilku být v pořádku..

Pohled Harryho

Vtrhnu do domu Evansnových a mám chuť zakřičet 'Kay' ale zaslechnu jakousi melodii a tiše zpívaná slova z kuchyně.

Pomalými kroky dojdu ke kuchyni a nakouknu. Kay sedí schoulená na zemi v otcově náručí a oba zpívají pro mě neznámou píseň. Vypadají šťastně, ale zároveň naprosto zničeně. Oba něco trápí.

Zůstanu tiše naslouchat. Jejich slova utichnou. ''Harry..'' osloví mě najednou Kay. Vykouknu celý. ''Promiň já.. nevěděl jsem.''

''Harry...'' zvedne se a obejme mě. Pevně.

Její otec se zvedne ze země a věnuje mi nečitelný pohled. Smutný? Zmatený?

''Co se stalo?'' pohladím ji po tváři když se odtáhne. ''Austin spí v obýváku... volali k nám domů z nemocnice...'' popadne dech a její oči se zalesknou. ''Jeho rodiče zemřeli při autonehodě.'' vyhrkne a spustí slzy. ''Proboha.'' vypadne ze mě. Nevím co říct. Je to nečekaná rána.

''A já.. nějak to na mě dolehlo, vzpomněla sem si na mámu a .. '' přeruším ji a přitáhnu si ji do náruče. ''Bože, Kay... je mi to tak líto. Budu tu pro vás oba..'' obejmu ji.

''Austin asi zůstane na pár týdnů u nás.. chci ho mít pod dohledem.'' odtáhne se. Přikývnu a ohlédnu se do obýváku. ''Bože.. je mi ho líto.. nikdy jsem mu nepřál nic zlýho.. do prdele.'' zanadávám si. Vyměníme si bezradné pohledy.

''Poslyš, všechno bude fajn.. Austinovi nebudeme nic připomínat, budeme mu pomáhat ve všem co půjde.. nesmíme ho v tom teď nechat.'' mluvím pomalu a potichu. Kay pouze přikyvuje. ''Pojď se prospat..'' zašeptám a chytnu ji za ruku. ''Zůstaneš se mnou?'' zeptá se smutně.

''Nikdy neodejdu,''

Děkuju za všechny komentáře a vaše votes a za vše !!! Nemůžu popsat slovy jakou radost mi děláte <3 Děkuju vám všem, opravdu moc moc moc <3

.

Rebel Love Song h. s. ICZIKde žijí příběhy. Začni objevovat