Rebel Love Song h. s. ICZI

Chapter 67.

Dva týdny uplynou jako voda a táta s Beccou jsou zpět doma. Musím říct, je to pro mě úleva. ''Díky bohu.'' pověsím se tátovi na krk. ''Už nikdy mě nenechávej samotnou v roli sestry.'' vydechnu mu do ucha. Zasměje se a poplácá mě po zádech.

''Oba žijou tak si to asi zvládla na jedničku.'' usměje se na mě Rebecca. ''No... Jo.'' lehce se pousměji. Je těžké zvyknout si na náš vztah, který mezi sebou teď budujeme. Co si budeme nalhávat... Nenávist k ní mě přešla. Došlo mi, že pokud je s ní táta šťastný, nemůžu jí nic zazlívat. Už jen proto, že to ona ho dělá šťastným.

''Doufám, že sis hlídání aspoň trochu užila, oficiálně jsi totiž trojnásobnou sestrou.'' vypadne z táty a já se rychle podívám na jeho ruku na břiše Rebeccy.

''No tak to potěš prdel.'' špitnu si sama pro sebe a s vykuleným výrazem se otočím na patě. Tohle asi nerozdýchám.

''Jo... super... gratuluju...'' vykoktám ze sebe.

  ''Ne vážně, děláš si srandu, že ano?'' otočím se zpět k nim přímo se zoufalým výrazem. ''To by sis přála hm, ne nedělám.'' zasmějí se oba. ''Nikdy ses nezmínil, že by si chtěl mít až tak početnou rodinu?!'' rozmáchnu rukama. ''Můžeš mu vybrat jméno.'' uculí se Becca. ''Beru!'' vyjeknu a mrknu na ni.

Popadnou své věci a odnesou je do své ložnice, mezitím co já zmizím ve svém pokoji a začnu si do tašky házet věci.

''Někam se chystáš?'' vykoukne táta ve dveřích. ''Eh... vlastně jo.'' zatvářím se nevinně a doufám, že vynechá poznámky, které půjdou jedním uchem dovnitř a druhým ven.

''Dobře.. bav se.'' odvětí jen. Udiveně zůstávám stát na místě bez jediného pohybu. ''Víš, měl by si někam jezdit častěji.'' promnu si bradu. ''Aby si mohla zase hlídat?'' uchechtne se a já se zděsím. ''Ne vlastně miluju když si doma!'' vyjeknu rychle. Ale on už odchází a já stále slyším jeho pochechtávání.

Popadnu svou tašku, seběhnu schody, ani se nerozloučím a radši rychle zmizím.

Před domem se zaseknu v půli pohybu. ''Prkno naloženo, nasedej, nestíháme!'' popohání mě Harry z auta. Splašeně popoběhnu k autu a nasednu. ''Ahoj.'' pozdravím rychle Hazzu. Otočí se ke mně s úsměvem a krátce mě líbne na rty. ''A ta byla za...?'' zeptám se udiveně. ''Musím mít důvod abych ti mohl dát pusu?'' odpovídá na otázku otázkou, parchant.

Zbytek cesty mlčím, myslím na to jak si užiju dnešní noc.

''Uráčila by se spanilá princezna probrat?'' objeví se přede mnou Harry a drží mi otevřené dveře auta. ''Možná bych radši dál snila, ve snech si hezčí a ne tak debilní.'' vypláznu jazyk. Rychle se ke mně nakloní a stiskne ho mezi zuby.

  ''Fen fufomínám, fe fo folelo.'' mluvím s jazykem venku z úst. ''Fo fi fíkala? Fejak fi fefozumím.'' napodobí mě Harry. ''Kreténe.'' syknu a vezmu si své prkno. ''Mrcho.'' oplatí. Na chvilku mi to připomene staré časy a já si najednou přeji, aby to tak zůstalo.

   ''Ta mrcha ti nakope prdel.'' zamračeně se k němu otočím. ''Leda ve snu babe.'' kousne do rtu a sundá si triko. Nikdy mě ten pohled nepřestane uchvacovat.

   ''Jo... tohle by mohlo bejt tvoje, jenom tvoje.'' projde kolem mě a laškovně prohodí. ''Drž hubu a krok.'' odseknu.

''Umíš být milá.'' usoudí. ''Můžu být ještě víc.'' usměju se. ''Tohle mi vyhovuje. Je to sexy.'' přitáhne si mě k sobě a přisaje se na mé rty. ''A pořád čekám.. Máš prostor, i čas.'' zašeptá proti mým rtům  a rozběhne se k vodě. Už jsou tu davy lidí, někteří sedí u baru, někteří tančí, zbytek je ve vodě. ''Kaylee Evans.. jak se opovažujete, ještě postávat tady a nedrtit Stylese na prkně?'' zasměje se Austin, který ke mně kráčí s pitím v ruce. ''A vy mi povězte, pane Collere, jak je možné, že pijete a nepočkal jste na mou maličkost?'' projdu kolem něj a narazím do něj ramenem. ''Vítej zpět, mrcho.'' s úsměvem se otočí. Pošlu mu vzdušnou pusu a běžím do vody.

****************

''Pořád stejně pomalá.'' provokuje mě Harry. Položím prkno do písku a skočím na něj. ''Takhle se mi to líbí nejvíc.'' špitnu. Vím, že mě slyšel, ale zřejmě mou poznámku radši ignoruje. Posadí mě na bar. ''Nebylo by špatný, vrátit to do starých kolejí..'' promluví po chvilce. ''Myslím, pracovat v baru..Užívat si, nechat tomu volný průběh.'' pokračuje dál a já pouze přikyvuju. ''No..zatím se nám to daří.'' kousnu se do rtu a obmotám jeho boky nohama.

''Ale mám ještě tři měsíce, na to tě přesvědčit..'' divoce se usměje. ''Snaha se cenní...'' zavrním mu do ucha. ''Neprovokuj mě Evans. Sem schopnej ohnout tě tady přede všema.'' zavrčí.

''Konečně...'' udělám grimasu alias 'bod pro mě'. Harryho nechápavý pohled stojí za to. ''Jestli chceš, stačí říct..'' zasměje se. ''Ne, myslím... Vítej zpátky ty nadržený, neromantický prase!'' vyjeknu a obejmu ho.

''Ty se budeš ještě divit kotě...'' vydechne mi do ucha.

Jsem zpět... muahaha, je půl dvanácté, Klárka je doma nemocná a co jí netrkne ? Nápad! Ten kašel je k něčemu dobrej, dusíte se tak dlouho, že už vás to přestane bavit a tak mezi tím začnete přemýšlet a bum. 

Díky všem za podporu!!