Na konci kapitoly jsou zprávy mezi Sárou a Deanem, které v původní kapitole nebyly. Enjoy.
---
,,Takže Wentz má tetování nad ptákem?" ujišťovala se Kath.
,,Pšššt, nemusí to slyšet celá třída!"
,,A co tam má?" byla zvědavá.
,,Slyšela jsem jen, jak se Lydie hihňá a říká něco o netopýrovi a proč si ho vytetoval zrovna na tohle místo."
,,Odporný. On celej je odpornej a nechutnej." zhnusila se Katherine.
,,Zase tak hnusnej není..." zaprotestovala jsem a Katherine už chtěla otevřít pusu, aby mi to vymluvila, ale ihned ji zase zavřela, když k našemu stolu přišel Novak.
,,Děje se něco, že neustále vyrušujete program, děvčata?" zamračil se.
,,Omlouváme se, už se to nestane." podívala jsem se na Novaka a on jen přikývl, přičemž se podíval na Kath, která v té chvíli nejspíš umřela a pak odešel zpět dopředu.
,,Viděla jsi, jak se na mě podíval?" zašeptala a pomálu snad ani nedýchala.
,,Proboha, on je tak krásnej." opakovala neustále dokola, že jsem do ní musela i drknout, aby se uklidnila.
---
Program s Novakem spočíval v tom, že jsme hráli historickou šibenici a pak se všichni odebrali do chatek, aby se mohli vysprchovat. Já jediná zůstala na chatce a prohlížela si časopis, který mi půjčil Brendon.
Po tom, co jsem zjistila, že je ten časopis plný motorek, jsem se odebrala ven a sedla si na lavičku, která byla poblíž chatek. Chystala jsem se napsat Deanovi, ale potěšilo mě, že nás to napadlo ve stejnou chvíli.
DeanBean: co právě teď děláš?
Me: Sedím a čekám na kamarádku, která se sprchuje a nudím se, vážně moc.
Me: A co ty?
DeanBean: napadla mě jedna věc 3:)
Me: ne teď
DeanBean: nemyslím to, co mi ráda píšeš po nocích ;-) chtěl bych tě slyšet, když tě nemůžu vidět
DeanBean: můžu ti zavolat?
Začala jsem panikařit, vlastně jsem se bála. Znám ho chvilku a nejsem ještě připravená na hovor.
Dean-o: beru to jako ano ;)
A hned na to mi začal vyzvánět telefon. Leknutím jsem ho upustila na zem a vypadla z něj baterka, takže se celý vypnul.
,,Krucinál!" zaklela jsem možná až moc nahlas.
,,Stalo se vám něco?" hned jsem ten hlas poznala a otočila se za Winchesterem, který držel v ruce telefon a hned na to ho strčil do kapsy.
,,Ukažte..." klekl si ke mně, aby mi pomohl dát mobil znovu dohromady.
,,Ehm, dě... děkuju." zakoktala jsem se a radši se otočila a běžela zpět do chatky.
,,No kde jsi zase? Castiel si mě odchytl na chodbě!" vyskočila Kath z postele.
,,A co chtěl?"
,,Normálně na féra mi řekl, že až mě zase máma pošle na velkej nákup, ať mu zavolám, že mi ho pomůže odvézt domů a dal mi číslo!" zamávala mi s lístečkem před obličejem.
,,To si děláš srandu, ne?" nemohla jsem uvěřit, že jí náš třídní dal číslo a v podstatě ji nabídl, že jí bude vozit na nákup. Tohle už bylo celkem divný. Začala jsem mít obavy.
,,Ne, nedělám. Řeknu mámě, že budu chodit každou neděli na nákup vždycky já!"
,,Počkej... A není to trochu divný? Proč by ti dával svoje číslo a pomáhal ti s nákupem?" nedalo mi to.
,,Je mi to jedno, Sári, on je prostě jen milej." složila se na posteli. Byla jsem tak unavená, že jsem se to pro dnešek rozhodla neřešit.
Telefon jsem nechala vypnutý, protože jsem nechtěla riskovat, že mi Dean bude opět volat a Katherine by mě donutila to vzít. Na to prostě ještě nejsem připravená.
Dean je jiný, než ostatní a toho se bojím nejvíc. Je to skoro třicetiletý muž, který mi včera v noci psal o tom, jak by mi to udělal zezadu a já si nejsem jistá, jestli ho chci znát víc. Nejdřív přijde telefonát, pak videochat a nakonec osobní setkání? Nevím, jestli něco takového chci a už vůbec nevím, jestli je to dobrý nápad.
V první řadě jsem si s ním o takových věcech hlavně neměla ani psát. Jenže hormony se mnou cloumají a já si ve svých devatenácti ještě ani nevrzla. Dean mě neskutečným způsobem přitahoval a to vlastně ani nevím jak vypadá. Vím jen jak vypadá jeho hruď a ta opravdu není špatná.
,,Nad čím přemýšlíš ty? Jsi celá nesvá." vyrušila mě Kath.
,,Jak je možný, že to vždycky poznáš?"
,,Protože tě znám, jsi moje malá prdelka." přišla ke mně a objala mě.
,,Hovězí?" zašeptala jsem jí do ramene.
,,Kuřecí." odpověděla mi.
,,Vždyť víš, že hovězí nemusím." dodala a obě jsme se začaly smát.
,,A teď mi řekni, co se děje!" zandala mi pramínek vlasů za ucho.
,,Volal mi Dean..."podívala jsem se jí konečně do očí.
,,Cože? Fakt? A co říkal?"
,,Upadl mi mobil a rozpadl se, takže nic."
,,Tak mu zavolej ty!" hned chňapla po mým telefonu.
,,Já nechci, Kath. Já ještě nejsem připravená a-"
,,Jak nejsi připravená? Panebože Sárino, prostě zvedneš telefon a řekneš, jak se má, co dělá a pak už to pojede samo. Na to nemusíš bejt připravená." protočila očima a začala mi zapínat telefon.
,,No, máš štěstí, že nejde zapnout." mrkla na mě.
,,Co? On nejde zapnout?!" vzala jsem si ho hned od ní a zkusila ho taky zapnout.
,,Nabíječku na můj telefon náhodou nemáš, co?" jen zakroutila hlavou a začala projíždět Instagram na svým telefonu.
,,Super. Takže jestli je rozbitý, tak jsem v prdeli, protože táta mi novej nekoupí." začala jsem panikařit a ani si nevšimla, jak rychle se setmělo.
,,Co to bylo?" narovnala se Kath.
,,Někdo klepal, otevři asi..." protočila jsem očima a Katherine otevřela dveře, zatímco já se snažila najít nabíječku.
,,Nikdo tu není." podivila se a znovu se ozvalo zaklepání. Kath se otočila a mobilem posvítila k okýnku, které následně otevřela.
,,Sethe!"zapískala a já se prudce otočila k oknu.
,,Pššt." podíval se na mě.
,,Můžeš na chvilku ven? Novak má hlídku, ale zrovna někam odešel."
,,Jasně." usmála jsem se a hodila přes sebe mikinu.
,,Neusni, ať mi má kdo otevřít."
,,Jasně, hlavně tiše, všude jsou chatky." opět ten její úchylný face. Jen jsem protočila očima a vyšla ven. Všude byla tma, jen na začátku kousek dál od chatek svítila lampa.
,,Sethe?"zašeptala jsem a snažila se zapomenout na všechny monstra z hororů, které žijí ve tmě.
,,Tady jsem." chytl mě zezadu za paže a já se lekla.
,,Panebože, já se tak lekla!" otočila jsem se k němu čelem.
,,To jsem jen já." i přes tu tmu, jsem viděla, jak se na mě usmívá.
Stále mě držel a usmíval se a já se cítila kupodivu hezky. Jeho dotek se mí líbil a měla jsem chuť ho obejmout.
,,Tak o co jde?" promluvila jsem jako první a on mě pustil ze svého sevření.
,,Projdeme se?" navrhl.
,,Pokud nejsi úchyl, který mě zatáhne do lesa a znásilní, tak nemám problém." dělala jsem si srandu i když to zas tak vtipný není, když si to tak uvědomím. Spoustě dívkám se něco takového opravdu stalo.
,,Úchyl nejsem, ale..."
,,Ale co?"
,,Neříkám, že s takhle nádhernou holkou bych nechtěl mít sex." zazubil se a já protočila očima.
,,To máš blbý." zasmála jsem se taky.
,,Rozmyslela sis to s tím pátkem?"
,,Ráda s tebou půjdu do kina."
,,Hej! Kdo je tam?! Nepřejte si mě na hodině dějepisu, až vás najdu!" vyrušil nás hlas Novaka a baterka, která svítila naším směrem.
,,Sethe?" snažila jsem se ho najít, ale nikde tu nebyl.
,,Sethe?!"
Novak se blížil čím dál tím víc a já se rozhodla pro útěk za jednu z chatek, která je až na začátku, kde jsem opatrně obešla světlo lampy, ale bylo mi to úplně k ničemu, protože si mě všiml Winchester, který stál kousek právě od té lampy u popelnic. Super. Proč zrovna já? A proč zrovna Winchester?
,,Weekesová, nemáte být v chatce?" přišel hned ke mně.
,,Omlouvám se, ale nebylo mi dobře, tak jsem se šla projít." vypadla ze mě ta první věc, která mě za dnešek napadla už po druhé.
,,Z čeho?" zamračil se a dotkl se mého čela. ,,Teplotu ale určitě nemáte."
,,Nemyslím fyzicky. Fyzicky se cítím dobře, ale psychicky se cítím špatně. Myslím, že pořád z toho střílení a tak. Určitě to nic není, takže já si půjdu zase lehnout." chtěla jsem odejít, ale jeho ruka mě zastavila.
,,Počkejte..."
,,Není to kvůli vaší matce?" zeptal se a jeho pohled hned povolil. Už se netvářil tak přísně.
,,Cože?" zamračila jsem se.
,,Váš bratr mi řekl, že je vaše matka vážně nemocná." podívala jsem se na jeho ruku, která stále svírala mé zápěstí a hned na to mě okamžitě pustil.
,,Celý Dallon... Ani když jde o mámu, tak nemůže držet pusu." posadila jsem se na lavičku, byla hned vedle a Winchester si přisedl hned ke mně.
,,Chcete o tom mluvit?" zeptal se a já nevědomky přikývla.
,,Jak je to dlouho?"
,,Rok, co jí našli zhoubný nádor na mozku, začala chodit na chemoterapie a začínalo to vypadat v pohodě, ale po dvou měsících ji našli další dva nádory a teď jich má celkově šest. Zrovna v téhle chvíli to s ní vypadá hodně mizerně, ale všichni se držíme a hlavně věříme, že se z toho dostane. My s Dallonem už jsme velký, ale pořád je tady Kenny, pro kterého tady máma musí zůstat ještě dlouho. Nezasloužila si tuhle nemoc, nikdy nikomu nic neudělala." bylo to prvně, když jsem o matce s někým mluvila.
,,Sáro, chápu, jak těžký tohle je, protože jsem sám zažil stejnou věc, která bohužel nedopadla šťastně, ale nechci vám tady povídat, jak všechno bude dobrý. Nechci lhát, protože to dopadnou dobře ještě může, ale taky nemusí. Jste chytrá slečna, takže si to určitě moc dobře uvědomujete."
,,Netrapte se tím, jste mladá a krásná slečna a pokud máte strach o mladšího bratra, tak s ním něco podnikněte. Věnujte mu nějaký čas, ať pořád nemyslíte na to špatné." usmál se na mě a já si uvědomila, že se mi už ani nechce brečet. Už jsem se nabrečela tolik, že to ani nejde.
V hlavě mi prolétávaly vzpomínky na mámu, protože jsme se pořád hádaly než jí zjistili rakovinu. Teď toho lituju, že jsem se chovala jako kráva. Měla jsem si toho času vážit víc.
,,Děkuji vám." možná si to Winchester ani neuvědomoval, ale docela mi pomohlo o tom někomu říct. Na to, jakej idiot to jinde je se dnes ukázal jako skvělej chlap.
,,Tak a teď už běžte spát, kdyby cokoliv, jsem tady." zvedli jsme se a on mě doprovodil až k naší chatce.
,,Tak co tyvole?? Co Gecko? Chtěl tě oprcat co?"vyhrkla Katherine, hned po tom, co mi otevřela dveře. Pak si hned všimla Winchestera, kterej stál hned za mnou a vykulila oči.
,,Pardon, pane profesore. Já--"nevěděla co říct a Winchester jí přerušil. ,,Dobrou noc, děvčata."
---
Byla jsem ráda, že jsem konečně doma. Spaní v chatkách není úplně pro mě, mám ráda svůj klid a zázemí. Svojí postel a koupelnu. Asi jsem prostě moc rozmazlená, ale přesně proto jsem nenáviděla letní tábory.
Vrátili jsme se až večer, takže jsem se rychle najedla s Kennym a Dallonem, protože táta si vzal noční, aby mohl bát s mámou a pak jsem se šla rovnou vysprchovat.
Po sprše jsem šla hledat svůj starý telefon, abych nějaký měla dokud se tenhle neopraví. Byl to starej iPhone 4s a pak jsem přešla na Samsung, který už mám taky dobrý tři roky, takže se vůbec nedivím, že se rozbil.
Za pár měsíců odmaturuju a pak si při výšce najdu brigádu a koupím si nový telefon. Zatím to musím vydržet s tímhle.
Po nějaké době se mi telefon povedlo zprovoznit a měla jsem ta pořád i stejné aplikace, takže jsem nemusela nic stahovat. Byly to ale zastaralé verze, protože tenhle model iPhone už se neaktualizuje.
Lehla jsem si s telefonem na postel a zapojila ho do nabíječky, kterou jsem měla hned vedle a projížděla Twitter. Hned na to mi přišla sms od Deana. Neubránila jsem se úsměvu.
DeanBean: co děláš? (:
Me: Byla jsem ve sprše, co ty?
DeanBean: co máš na sobě?
Hned jsem věděla co se bude dít a i když jedna část mozku říkala, že to už stačilo, tak ta druhá to chtěla. Prostě jsem mu odepsala to, co chtěl vědět.
Me: Tílko a kalhotky, ty?
DeanBean: nic ;) taky jsem vylezl ze sprchy
Me: Spíš nahý?
DeanBean: ty ne?
Me: Ne. Nepotřebuju, aby mi vlezl někdo do pokoje viděl mojí coochie.
DeanBean: coochie :D :D :D nemáš zámek?
Me: Ne, otec nám je dal pryč, abychom se nezamykali v pokoji, kdyby se nám náhodou něco stalo...
DeanBean: a to se nebojíš tam masturbovat? :D
Me: Tyhle věci obvykle dělám ve sprše.
DeanBean: měla jsi někdy sex ve sprše?
Me: Ve sprše ne. Ty jo?
Dean nevěděl o tom, že jsem vlastně v téhle době skoro zastaralá panna. Skoro každá holka co znám o to přišla ve čtrnácti nebo patnácti. V tom věku jsem, ale opravdu neměla takové zájmy.
DeanBean: párkrát, je to komplikovaný, ale i tak skvělý.
DeanBean: kolik jsi vlastě měla sexuálních partnerů? pokud to není tajný :D
Me: Ehmm, jednoho...
DeanBean: to není moc... oblíbená poloha?
Me: Zezadu? Asi?
DeanBean: to mám taky rád... taky má rád šedesát devítku, rád to dělám pusou a když mi do toho cucá péro, tak to mám rád ještě víc ;)
Me: Ani jedno jsem nezažila.
DeanBean: vážně? o dost přicházíš. sakra, jak rád bych ti to udělal.
Me: Udělej...
DeanBean: položil bych tě na postel a zabořil hlavu mezi ty nádherný stehna. byla bys bez sebe z toho a tahala mě z vlasy, abych přestal. zapojil bych i prsty a nepřestával jazykem kroužit kolem tvýho hlavního bodu.
Me: Bylo by to tak intenzivní... Nevím, jestli bych dokázala být potichu.
DeanBean: oh zlato, musel bych ti druhou rukou zakrejt pusu, aby tě nikdo neslyšel. nechci, aby si někdo další užíval tvojí rozkoše. jsi jen moje.
Me: Ano, jsem jen tvoje.
DeanBean: sundej si pro mě ty kahotky co máš na sobě...
Me: Už jsou dávno pryč.
DeanBean: dotýkáš se sama sebe zatímco ti tohle píšu?
Me: Ano.
DeanBean: představuješ si, jak jsem s tebou? jak tě přivádím do rozkoše?
Me: Deane...
DeanBean: nech mě ti zavolat ať tě můžu slyšet
Seděla jsem v koupelně celá odhalená s rukou mezi stehny a byla jsem z toho rozpálení tak mimo, že jsem ho chtěla slyšet taky. Chtěla jsem, aby mi tyhle věci popisoval svým hlasem.
Me: Prosím...
V tu chvíli se můj telefon rozezněl a já hovor okamžitě přijala, ale než jeden z nás stihl cokoliv říct, někdo mi silně zabouchal na dveře od koupelny. Díky bohu zamčené dveře.
,,Sarah?! Jsi v pořádku?" poznala jsem hlas mého otce a z ničeho nic jsem byla najednou při plném vědomí.
,,Ano! Jen jsem se sprchovala!" odpověděla jsem okamžitě.
,,Dobře, než půjdeš spát, tak za mnou ještě přijď." a s tím odešel.
Všimla jsem si, že hovor stále běží. ,,Omluvám se, Deanem, musím jít." nečekala jsem ani na odezvu a hovor ukončila.
Musela jsem se z toho mokra mezi mými stehny znovu umýt a pak jsem se odebrala za otcem. Cítila jsem se hrozně. Jakoby mohl vycítit, co jsem tam před chvilkou dělala.
---
chtěl by někdo pohled deana?