Ahooj! Opět po týdnu se tu s vámi setkávám:D Dnešní kapitola je trochu delší, než jsem předpokládala, ale já když se prostě jednou rozjedu, tak je těžké mě zastavit:D Tak snad se nebudete zlobit:O
Vote&koment potěší:*
Btw. Mám vás všechny moc ráda a potřebuju vám to zdělit:D :*
Zaparkovala jsem v jednom z Neymarových aut před menší jednopatrovou budovou, na jejíž střeše skvěl velký červený nápis 'COSMO'. Vytáhla jsem klíče ze zapalování a natáhla se po své kabelce, když v tom se autem rozeznělo vyzvánění mého mobilu. Okamžitě jsem kabelku otevřela a začala v ní šmátrat po oné vyzváněcí krabičce. Když jsem jí měla v ruce, podívala jsem se na displej a musela se zeširoka usmát. Přejela jsem palcem po displeji, čímž jsem hovor přijala a mobil si přiložila k uchu. ,,Copak se děje, zlato?" zeptala jsem s úsměvem a otevřela dveře, abych mohla vystoupit.
,,Kde jsi?" Jeho hlas zněl rozespale a chraplavě, což mě donutilo zvednout koutky úst ještě výš.
Zabouchla jsem za sebou dveře od auta, zamkla ho a klíče schovala do kabelky. ,,Kdyby tady někdo nevyspával půlku dne, tak moc dobře ví, že jsem šla už do práce. Navíc, říkala jsem ti, že dneska odpoledne pracuju. Podívej se kolik je hodit, ty línej Honzo." Spravila jsem si kabelku na rameni a vydala se ke dveřím kavárny, ve které se to hemžilo lidmi. ,,Cos proboha dělal večer, že to doháníš teď?"
,,Rozhodně všechno možné, jen pořádně nespal. V kolik se vrátíš?" Povzdechl si, zatímco já už otevřela prosklené dveře a vstoupila dovnitř, což bylo doprovázeno zacinkáním zvonečku, který byl připevněný nad dveřmi. ,,Že bych pro tebe dojel."
,,Jsi sice moc hodný, ale já si půjčila auto, takže si nedělej starosti." Znovu jsem se usmála a mávla na moje spolupracovníky, kteří stáli za pultem. ,,A na tvou otázku- skončím asi kolem sedmé, uvidím, kdy se to tu vyprázdní a jak to stihneme pouklízet." Prošla jsem za pult a zamířila do zadní části, kde se nacházely šatny.
,,Až v sedm? No fajn, možná se tam za tebou s Davim a Carol zastavíme," řekl, načež já přikývla, i když jsem věděla, že to nemůže vidět. ,,Asi si jdu dát pozdní oběd, tak se měj. Miluju tě."
,,Miluju tě, ahoj." Usmála jsem se od ucha k uchu a hovor ukončila, odkládajíc mobil do kabelky, kterou jsem si dala do své železné skříňky.
,,Ahoj Bruno," ozvalo se po mé pravé straně, kam jsem se, zatímco jsem si sundávala bundu, otočila a do zorného pole mi padl vysoký blonďák s dominantníma azurově modrýma očima, u kterých bych se ani nedivila, kdyby zářily ve tmě, a širokým úsměvem. Otevřel skříňku vedle té mé a začal šmátrat do kapes od své bundy, kterou v ním měl pověšenou.
Úsměv jsem mu oplatila a na věšák si pověsila svou koženku. ,,Ahoj Jacku, jak bylo v Anglii?" zeptala jsem se ho se zájmem.
V ruce držel peněženku, do které si dal nějaký bílý popsaný lísteček, následně ji dal zpátky do kapsy, skříňku zavřel a opřel se o ní zády, zakládajíc si ruce na hrudi. ,,Naprosto úžasně. No to víš, je pěkné vrátit se zase domů za svou rodinou a strávit s nimi nějaký ten čas." Na tváři mu nepřestával hrát šťastný úsměv, kterým dával jasně najevo, že si to tam užil. ,,I když jako teenager bych tomu mnohdy nevěřil." Krátce se zasmál a já se k němu musela též přidat.
Jack je původem z Anglie, ale už dva roky, podle toho co mi vyprávěl, žije ve Španělsku, což byl jeho sen už od dětství. Prý si kolikrát jako malý myslel, že má nějaké španělské kořeny, i když na to vzhledově nevypadal, protože měl ke španělským tradicím sklony a všechno, co se této země týkalo, jej strašně zajímalo a fascinovalo.
,,Tak hlavně, že sis to tam užil a doufám, že i pořádně odpočinul," řekla jsem a začala si kolem pasu uvazovat černou zástěru s jednou větší kapsou na levé straně. Předklonila jsem se a začala si hromadit všechny prameny vlasů do ruky, abych si je mohla stáhnout do culíku.
,,To ano. A co tvoje volno? Užila sis ho?" zeptal se, a aniž bych se na něj musela dívat, věděla jsem, že má nadzvednuté obočí a na tváři mu hrál pobavený úšklebek, protože to tak dělal vždy, když se mě ptal na podobné věci. Moc dobře jsem věděla, na co tím naráží.
Napřímila jsem se a vlasy si konečně stáhla gumičkou. ,,Užila, dokonce tak, že jsem málem zapomněla, že dneska se už musím vrátit." Odpověděla jsem mu a pomalu se vydala z šatny ven.
,,Věřím, že tě Neymar nechtěl pustit." Usmál se, když mě dohnal a postavil se za pult. ,,Jak je na tom? Kdy můžu přijít na zápas a vidět jeden z jeho hvězdných gólů?"
,,Ahoj Cleo." Kývla jsem na drobnou černovlásku, která kolem mě akorát prošla s červeným tácem v ruce, pozdrav mi opětujíc. ,,Dneska byl na kontrole a doktor mu řekl, že už brzy, tak je z toho celý šťastný. Neříkám, že já ne, protože jsem taky a moc. Přeci jenom všichni víme, že je to jeho život, který vždycky chtěl žít," odpověděla jsem Jackovi se širokým úsměvem. ,,Mimochodem, co Tanya?"
,,Jo-" Sklopil hlavu ke svým černým teniskám a pravou rukou se poškrábal na zátylku, což mi říkalo, že se něco děje. ,,Rozešli jsme se."
Po jeho větě jsem na něj vyvalila oči a snažila se znovu zjistit, jak se dýchá. Vždyť ti dva spolu byli už od sedmnácti, dnes je to už šest let, a přišlo mi z vyprávění, i za tu krátkou dobu, co jsem Jacka znala, že mají hodně pevný vztah, tudíž mi nešel rozchod v jejich případě do hlavy. ,,Jak-jak to?" zeptala jsem se překvapeně.
Než mi však stačil odpovědět, objevila se u mě spolupracovnice Marta, jejž mi položila ruku na rameno. ,,Nerada vás ruším u určitě důležitého rozhovoru, ale prosím tě, zajdi za zákazníky na šestku, právě přišli." Mile se na mě usmála a hlavou kývla ke stolu onoho čísla. ,,Jinak ahoj."
Souhlasně jsem přikývla, vzala do ruky blok a tužku, pohled věnujíc Jackovi. ,,Promiň, hned budu zpátky a ty mi to pěkně povykládáš." Omluvně jsem se usmála, a když přikývl, tak jsem obešla pult, abych se dostala ke stolu, kde seděli dva kluci, mohlo jim být nanejvýš tak kolem pětadvaceti, takže možná by se o nich dalo mluvit už jako o mužích. ,,Dobrý den, máte vybráno?" Nahodila jsem jeden ze svých úsměvů a oba dva přejela pohledem.
Jeden z nich- brunet s až pronikavýma pastelově modrýma očima, který vypadal, že je z dvojice mladší- mě s přimhouřenýma očima celou přejel pohledem, přičemž jeho blonďatý společník mi úsměv opětoval.
,,Já bych si dal jedno latté a chtěl bych se zeptat, jaký je ten moučník, který tu máte na obrázku," řekl blonďák a ukazováčkem poklepal na lesklý pevný papír s nabídkou dezertů.
Naklonila jsem se, abych si obrázek mohla líp prohlédnout. ,,Sachr dort? Tento moučník je tu hodně žádaný, takže bych řekla, že bude dobrý. Já jsem ho popravdě ještě neměla, takže nemůžu posoudit z vlastní zkušenosti. Ale pokud máte rád čokoládové moučníky, tak bych řekla, že vám bude chutnat."
Blonďák mě celou dobu, co jsem mluvila, s úsměvem pozoroval, načež sklopil pohled k obrázku a následně přikývl. ,,Tak já bych si jeden dal." Opět ke mně vzhlédl a já si jeho objednávku zapsala na bílý blok.
,,Dobře, a pro vás?" Otočila jsem se k brunetovi, který se na mě nepřestával mračit a pronikavě mě sledovat, až mě z toho trochu zamrazilo, avšak nechtěla jsem nic dát znát.
Jeho pastelová modř se zadívala do mé čokoládové hnědé a díval se do nich tak hluboko, jako by v nich něco hledal. Po chvíli však pohled odtrhl a věnoval ho blonďákovi, který seděl naproti němu. ,,Dám si espresso," řekl prostě a dál hleděl před sebe.
Přikývla jsem a i jeho žádost si zapsala. ,,Za okamžik vám to přinesu." Usmála jsem se, otočila se na patě a odešla zpátky za pult, kde stál Jack. ,,Ten brunet je nějaký divný," zašeptala jsem a podala Cloe lístek s objednávkou, aby mi jej mohla připravit.
,,Vypadá jako nějaká pofidérní existence, ale znám ho, nebo aspoň od vidění. Bydlí kousek od mého bytu a ten druhej je jeho brácha, ten bydlí v Madridu, ale jak vidíš, tak přijel za svým bráškou na návštěvu," informoval mě.
,,Ale teď mi řekni, jak to, že jste se s Tanyou rozešli, protože mi to nejde do hlavy," změnila jsem téma z bruneta na jeho, teď už bývalý, vztah.
Jack se zhluboka nadechl a podíval se mi do očí. ,,Víš, vztahy na dálku málo kdy fungují. Prostě jsme za tu dobu, co jsem tam byl, měli spíše nucené rozhovory a byly takové- jak to říct- suché? Jo, suché, to je to správné výstižné slovo. Prostě tam chyběla ta jiskra, a tak jsme se rozhodli, že to v dobrém ukončíme a půjdeme si každý po svém. Že můžeme zůstat v kontaktu, ale prostě-" nechal větu vyplynout do prázdna.
Chápavě jsem přikývla a položila mu dlaň na rameno, po které jsem mu přejela. ,,Tak to mě mrzí, ale věřím, že si brzy najdeš nějakou úžasnou holku, se kterou budeš už navěky."
,,K mému štěstí nevěřím, že to bude tak brzo." Krátce se zasmál. ,,Navíc, dívka, se kterou si rozumím, je odtud a je opravdu moc fajn, je zabraná jiným a já na něj až moc žárlím." Pokrčil rameny, nepřestávajíc se mi dívat do očí.
,,Rozhodně není jedinou holkou na této planetě, nebo z tvé blízkosti." Usmála jsem se a otočila se, protože mi zrovna Cloe oznámila, že můžu objednávku odnést těm dvěma klukům/mužům na šestce. Vzala jsem tedy tác do ruky a s hlubokým nádechem se k nim vydala.
,,Stejně je tam nepotřebnej, tak proč ho chtít zas zpátky, že? Zvládaj to i bez něj," zaslechla jsem toho bruneta, který skoro ze židle sjížděl a hlavu si podpíral rukou. ,,Už si stejně ani nemyslím, že bude užitečnej. Většina profíků po zranění bylo k hovnu a sekli s tím, protože na to prostě neměli a u toho slavného Neymara to podle mě bude naprosto stejné. Koleno bude mít v prdeli celý život a bude tím poznamenanej. Být já na jeho místě, tak už to ani nezkouším, protože se akorát ztrapní s tím, že mu to nepůjde a bude v depresích, protože mu skončí jeho hvězdná kariéra, žádné sexy buchty už na něj nepoletí, protože přijde o příjem těžkých peněz, takže bude nezajímavej."
V tom jsem se zarazila v pohybu kousek od jejich stolu a s vražedným pohledem probodávala majitele těchto hnusných slov. Jak se vůbec opovažuje pochybovat? A ještě s jakým klidem v hlase o tom mluvil, jako by se bavili o počasí nebo o nákupním seznamu.
,,Však on přítelkyni má, ne?" zeptal se blonďák, k čemuž mu brunet přikývl. ,,Tak na co by potřeboval buchty? I když tak trochu s tebou souhlasím s tím, že většina profesionálů měla hodně těžký začátky a málo kdo u toho zůstal, ale nemůže všechny házet do jednoho pytle."
,,Ta holka od něj uteče, jakmile přestane mít příjem. Má sice našetřené miliony, ale nedivil bych se, kdyby už měl na kontě polovinu toho, co měl před rokem. S toho nagelovaného frajírka se stane troska, trpící depresemi a zůstane sám." Pokrčil brunet rameny.
Zhluboka jsem se nadechla a rázným krokem se vydala k nim. S hlasitým třísknutím tác v mých rukách dopadl na desku stolu, čímž z hrníčků vystříklo pár kapek, ale to mi bylo v tuto chvíli naprosto jedno. Moje reakce je donutila utichnout a vzhlédnout ke mně, stejně jako snad všichni v kavárně. ,,Můžu se zeptat, co si o sobě myslíte, že můžete pomlouvat takovými slovy nevinnou osobu, která na sobě dře a nemůže za to, co se mu stalo? Kdo si myslíte, že jste?" Probodla jsem vražedným pohledem bruneta, který byl hlavním aktérem mého rozzuření.
,,A kdo jste vy?" zeptal se mě chladně brunet, avšak jeho koutky úst se zvedly do úšklebku. ,,Že si dovolujete na nás takto mluvit a ještě poslouchat cizí rozhovor."
,,Oh, pardon, já jsem se vám zapomněla představit." Hraně jsem se zastyděla a položila si dlaň na levou stranu hrudi. ,,Mé jméno je Bruna Marquezine, a abych byla konkrétnější a uvedla vás víc do obrazu, jsem přítelkyně Neymara, dříve jeho dlouholetá kamarádka," představila jsem se mu, načež ke mně dolehlo zalapání po dechu z pravé strany, kde seděl blonďák. ,,Ano toho nagelovaného frajírka, jak jste ho nazval." Přísahám, že kdyby se dalo pohledem vraždit, tak ten ohavný brunet s ledovým pohledem je na místě mrtvý, ani nemrkne. ,,A váš rozhovor se nedal přeslechnout, ještě když jsem mířila zrovna k vašemu stolu."
,,A to mě má jako zajímat?" Brunet nadzvedl obočí. ,,Ať jste si klidně jeho královna, mě je to u prdele. Řekl jsem pouze svůj názor, a pokud se nemýlím, tohle trestné není. Takže nám tu pouze nechte naši objednávku a zase si odkráčejte do vaší klepárny, nebo líp, můžete se jít vyplakat vašemu nabíječi na ramínko, pokud o něj teda pořád máte zájem a nevybílila jsem jeho konto."
,,Joeli!" okřikl ho blonďák, avšak to já jsem se už napřáhla a má dlaň skončila na tváři toho odpadu společnosti, který neumí nic jiného, než urážet nevinné.
,,Závist je holt sviňská lidská vlastnost." Pokrčila jsem rameny, zatímco on si mnul zasaženou líci. ,,Příště si ověřte fakta, než něco začnete žvatlat a taky si dávejte pozor, kde se o tom bavíte, protože v některé společnosti je to nevhodné. Vůbec nevíte, jak na sobě dře a jak těžké to má už teď. Neznáte ho ani jako normálního člověka, takže nemáte nejmenší právo o něm takto mluvit." Začala jsem vykládat jejich hrníčky před ně a před blonďáka, který se na mě nevěřícně díval, přičemž střídal pohled na svého bratra, jenž obdarovával vražedným pohledem, jsem položila jeho moučník. ,,Nechte si chutnat," procedila jsem skrz zaťaté zuby. ,,Všem, kromě tady pána, se omlouvám za scénu a nenechte se rušil." Otočila se na patě a odpochodovala od nich pryč.
,,Bruno-" oslovil mě opatrně Jack, když jsem s tácem hodila na pult, míříc do šaten.
,,Nech mě prosím tě." Dala jsem ruce před sebe a se zuřivostí kolem něj prošla.
*****
Strčila jsem klíče do zámku domovních dveří a otočila jimi, načež je otevřela a vešla dovnitř. Okamžitě ke mně dolehl zvuk televize a hlasy, ozývající se z kuchyně. Klíče od auta i od domu jsem hodina na botník a začala si sundávat bundu, jejž jsem pověsila na věšák mezi ostatní a sklonila se, abych si mohla rozvázat své černé kožené boty na menším podpatku.
,,Teto!" dolehl ke mně jemný hlásek, patřící tomu malému blonďatému kudrnáči, který se ke mně rozběhl, a jeho ručičky byly v mžiku omotané kolem mého pasu.
,,No ahoj." Věnovala jsem mu úsměv, a když si boty vyzula, narovnala se a vzala si Daviho do náruče. ,,Tak jak jste se měli celé odpoledne, hm?" Věnovala jsem mu pusu na tvář, nad čímž se zaculil a společně jsme vešli do kuchyně, kde stál Ney u plotny a Carol něco krájela na kuchyňské lince.
,,Dobrý, š tátou jsme hráli chvíli fotbal a já ho porazil," řekl Davi hrdě a ukázal na sebe ukazováčkem. ,,A pak jsme koukali na pohádky."
,,No tak to jste se měli krásně." Položila jsem Daviho na zem, na což on odběhl do obývacího pokoje, a přešla k těm dvěma, abych zjistila, co tu kuchtí. ,,Už to krásně voní. Ahojte." Nasála jsem onu vůni, která se linula celou kuchyní.
Ney se ke mně s pánvičkou v ruce, v níž byla masová směs, pootočil a naklonil se, aby mi mohl věnovat polibek na rty, kterému jsem se vůbec nebránila. Navíc, po tom menším incidentu v kavárně jsem to potřebovala. ,,Ahoj." Kouzelně se usmál, levou ruku, v níž nedržel pánvičku, omotal kolem mého zápěstí a přitáhl blíž k sobě, paži mi následně omotávajíc kolem pasu. ,,A jak ses měla ty?"
Zhluboka jsem si povzdechla a opřela se hlavou o jeho rameno, ruku mu pokládajíc na hruď, zahalenou v bílém tričku s logem značky Adidas, po které jsem mu začala přejíždět nehty. ,,Dobrý." Pokrčila jsem rameny a snažila se znít, co nejvíc přesvědčivě. Ovšem můj vztek na tu osobu stále nevyprchal.
Ney odsunul pánvičku na nerozpálenou plotýnku a otočil si mě k sobě čelem, načež já v jeho obličeji uviděla starostlivost. ,,Neříkáš to moc přesvědčivě, takže ven s tím." Pobídl mě.
Zakroutila jsem hlavu a pousmála se. ,,Nedělej si s ničím starosti, celé odpoledne proběhlo v pořádku."
,,Povídej, co se stalo a komu mám jít rozbít hubu?" Zahleděl se mi svýma hnědýma očima do těch mých a hledal v nich odpověď na obě jeho otázky.
Obmotala jsem mu ruce kolem jeho krku a přitáhla si ho do letmého polibku. ,,To nestojí za řeč. Je to zbytečná škoda slov." Dlaní jsem mu přejela po tváři. ,,Nebudeme si kazit večer nás čtyř." Opravdu jsem nechtěla, aby se zabýval někým, jako byl ten blbec jménem Joel, jak jsem pak zjistila.
Po tom, co jsem na něj vystartovala a vrazila mu facku, jsem byla asi čtvrt hodiny vzadu v šatně a snažila se zbavit vzteku, který mnou lomcoval a naprosto ovládal mé tělo a mozek. Nepomohlo tomu, ani když za mnou Jack, i když jsem mu říkala, aby mě nechal, přišel a snažil se se mnou o tom mluvit. Když jsem se pak uráčila vrátit k práci, k jejich stolu jsem už nevkročila a přenechala je ostatním, kteří mě plně chápali. Nenávidím, když někdo uráží a shazuje mé přátele nebo rodinu, aniž by je pořádně znal. Překousla bych to, kdyby pomlouvali, nebo spíš ten vypatlaný brunet, jen mě, to bych ještě nějak překousla, i když bych lhala, kdybych řekla, že by mi to neublížilo. Protože samozřejmě ublížilo, jsem člověk a k tomu ještě žena, která má svou hrdost. Ale rozhodně bych to strpěla víc, než když si takto otevřel hubu o mém příteli a vůbec nehleděl na to, že je na veřejnosti.
,,Je ti jasné, že když mi to neřekneš ty, tak si to můžu zjistit sám?" Nadzvedl obě obočí a hlavu naklonil mírně na stranu. ,,Můžu si zjistit kontakt na kohokoli, kdo tam s tebou pracuje a zeptat se, jestli ví, co se stalo. Mně to problém nedělá."
Zhluboka jsem si povzdechla a sklopila hlavu, přičemž jsem chtěla něco namítnout, ale předběhla mě Carol. ,,Ney, je sice milé, že se zajímáš, ale nemyslíš si, že když ti to nechce říct, tak to z ní nevypáčíš ani násilím? Má k tomu určitě svůj důvod, a i když mě samotnou by taky zajímalo, kdo Brunu naštval nebo co se prostě stalo, tak to nechej být." Otočila jsem hlavu a vděčně se na ni podívala.
,,Carol, vůbec mi nepomáháš, uvědomuješ si to?" Ney nadzvedl obočí, dívajíc se za mou postavu.
Car se zasmála a na talířek poskládala nakrájenou zeleninu. ,,Tvůj mozek nepobral to, co jsem ti právě řekla, nebo jsi mě poslouchal jen na půl ucha? Právě jsem ti říkala, že to z ní nevypáčíš, když nechce. Nech to plavat, ano? Kdyby to bylo něco vážného, tak nám to určitě řekne hned, že ano Bruno?" U posledních tří slov se podívala na mě a já ji přitakala přikývnutím. ,,Tak vidíš." Ukázala na mě rukou, pohled věnujíc opět Neymarovi. ,,Až bude chtít, tak se to dozvíme."
,,Zase vy ženské a to vaše spolčení, jste opravdu v tomto hrozné, že musíte neustále stát při sobě. My muži z toho nikdy nemáme žádný prospěch," zaúpěl a zaklonil hlavu.
Usmála jsem se a prohrábla mu vlasy. ,,Já myslela, že sis už zvykl," řekla jsem a následně se od něj odtáhla. ,,Jdu se nahoru převléct a předem vás upozorňuji, že mám obrovský hlad, tak ať je to jídlo hotové co nejdřív a doufám, že toho máte hodně, ať nejste o hladu." Našpulila jsem rty a poslala oběma vzdušnou pusu, přičemž jsem ustupovala. ,,Mám vás ráda, lásky moje." Otočila jsem se a vyšla z kuchyně na chodbu, míříc do ložnice.
,,Ale mě víc, že jo?!" dolehla ke mně ještě Neymarova otázka, která mě donutila se upřímně usmát od ucha k uchu.