,,Opravdu jsem ještě neviděla kluka tak vystrašeného." Zasmála se Car a já s ní, když mi vykládala o zážitku, kdy se s Axelem, který nenávidí horory, na jeden dívali. ,,Museli jsme si potom pustit Bambiho, aby se mu prý líp spalo."
,,Tak ale aspoň není jak většina kluků a přiznal se, že by se mu špatně spalo." Popravdě jsem si nedokázala představit vystrašeného Axela, ale věděla jsem, jak se musel cítit, protože jsem byla dost často vystavěna stejné situaci, obzvlášť když jsme s Neymarem a Reyem pořádali filmové večery a ti dva jsou velcí fandové takových filmů. A co si budeme, mé protesty mi byly k ničemu a musela jsem se smířit, že večer pravděpodobně bez rozsvícené lampičky neusnu. ,,Chudák, ale," řekla jsem s pokroucením hlavy a širokým úsměvem od ucha k uchu.
,,V+ř, že kdybychom tam nebyli sami, tak by tvrdil opak a na žádného Bambiho by nepřišlo. A on si ten film vybral, já jen využila situace." Pokrčila rameny jako by za nic nemohla. ,,A věř mi, že si to zasloužil."
,,Mami?" V kuchyně se objevil Davi, cupitající ke své mamince, která si ho vzala na klín.
,,Copak broučku?" zeptala se ho a prohrábla mu jeho vlásky, které se mu všelijak kroutily.
,,Kde je táta?" Zvedl ke Car pohled plný zvědavosti, která se mu zračila v očičkách, čekajíc na odpověď. ,,Chci mu něco ukážat," dodal.
Bylo to už zhruba půl hodiny, co Ney odešel z domu a nevrátil se. Popravdě jsem měla trochu obavy, kam šel, ale nechtěla jsem mu psát smsku nebo mu volat. Je přeci dospělý a umí se o sebe postarat. Doufám.
Car mu znovu prohrábla vlásky a věnovala mu pusinku na tvář. ,,Tatínek si musel jít něco zařídit, ale neboj, určitě se každou chviličku vrátí. Tak se utíkej dodívat na tu pohádku, ať ti tam nic uteče. Šup." Postavila ho zpátky na zem, upravujíc mu rifle a košilku. ,,A doufám, že jsi tu čokoládku všechnu nespapal."
Davi jen pokroutil hlavičkou. ,,A když ta pohádka skončí, tak táta pšijde?" zeptal se a po přikývnutí Car se otočil a odcupital zpátky do obýváku.
,,Odešel už takto někdy?" S vážností se na mě podívala.
Zhluboka jsem si povzdechla a pokroutila hlavou ze strany na stranu. ,,Ještě ne, tohle je poprvé a doufám, že naposledy. Měl by s k jeho problémům stavět čelem a ne takto prchat, ale třeba se opravdu potřeboval jen projít a vstřebat to všechno, uspořádat si myšlenky na správná místa. Věřím, že se každou chvíli vrá-" než jsem to stačila doříct, ozval se rachot klíčů, které někdo strčil do zámku vchodových dveří a následně je otevřel. ,,My o vlku-" nechala jsem zbytek věty vyznít do prázdna a otočila se k vchodu do kuchyně, čekajíc až uvidím jeho postavu.
Beze slova, bez pohledu prošel kolem nás rovnou ke dřezu, kde si do čisté skleničky napustil vodu a napil se. ,,Nenechte se mou přítomností rušit, povídejte si dál," řekl bez jakýchkoli emocí a odešel z kuchyně zase pryč.
,,Nemyslím si, že vychladl," řekla Car opatrně a sklopila pohled na své ruce kolem hrníčku. ,,Asi bych se mu měla omluvit za-"
,,Za co? Za co se mu chceš omlouvat? Nic špatného jsi neřekla, nech to plavat. Jdu zjistit jak je na tom a pak se spolu pustíme do toho vaření, ať máme co jíst." Usmála jsem se na ni a vstala od stolu.
Jakmile jsem vyšla na chodbu, zaslechla jsem Daviho jemný hlásek, a tak jsem se vydala do obýváku, kde jsem si myslela, že bude i Ney. Nemýlila jsem se. Oba dva leželi na sedačce, Davi opřený o Neymarovu hruď a před sebou držel kousek papíru.
,,A tady je pohár, který jsem vyhrál, protože jsem dal hodně gólů." Davi prstíkem ukázal na místo v pravém rohu papíru. ,,Je to pěkné?"
Nechtěla jsem rušit jejich chvilku a navíc jsem potřebovala vědět v jaké náladě je, jestli bude odtažitý nebo ne, a tak jsem zůstala stát kousek od sedačky, nijak je nerušíc.
,,Je to nádherné, Davi." Ney si ho přitáhl blíž k sobě a dal mu pusu do vlásků. ,,Jsi takový můj malý umělec a šikulka," dodal, načež se Davi zvonivě zasmál.
,,Ten pohár mi moc nešel nakrešlit. Byl šišatý, ale pak jsem to špravil," řekl Davi hrdě.
,,Jsi opravdu šikovný, prcku. Jako maminka." Prohrabával se mu ve vláskách a zaujatě si prohlížel každý detail díla jeho synka.
Váhala jsem, kdy na svou přítomnost upozornit, a tak pár sekund ještě čekala, kdy jsem se několikrát po sobě zhluboka nadechla. ,,Ney?" oslovila jsem ho nakonec opatrně, čímž jsem si získala pozornost obou kluků.
Než jsem se stačila zeptat, jestli si můžeme promluvit, Ney to zřejmě vytušil a podíval se na Daviho. ,,Ukázal jsi to už mamince?"
Davi pokroutil na jeho otázku hlavičkou. ,,Ne, chtěl jsem to ukážat tobě. A pak až mámě," informoval ho.
,,Tak jí to utíkej ukázat, ať ví, jak šikovného kluka má doma. A víš, co ti slíbím Davi?" Když opět zakroutil hlavičkou ze strany na stranu, Ney pokračoval. ,,Zarámuju si to a vystavím tak, aby to každý viděl."
Davi se opět zasmál se seskočil ze sedačky. ,,Já to jdu teda ukážat mámě a vyčůrat se."
,,Utíkej." Usmál se na něj Ney a sledoval ho, jak cupitá do vedlejší místnosti.
Posadila jsem se vedle něj, načež jsem do své dlaně uchopila tu jeho a pevně ji stiskla. Věděla jsem, že jsi Antonell říkala, že jestli bude mít ještě někdy ty jeho řeči, tak ho proliskám, ale popravdě při pohledu na jeho tvář, jsem na to neměla sílu. ,,Ney-" chtěla jsem začít, ale přerušil mě.
,,Nechci o tom prosím mluvit, ano? Dneska ne, nechci nám kazit den, nechci ho kazit vám třem." Posadil se a svou pravou paži přehodil kolem mých ramen, šmátrajíc dole po mé ruce, aby si se mnou propletl prsty. ,,Nezasloužím si ani jednoho z vás, nezasloužím si toho kluka. Chovám se k vám hrozně a nevděčně, ale dneska nemám sílu to řešit. Potřebuju jen jednu jedinou věc. Teď v tuto chvíli." Zadíval se mi upřeně do očí, jako by se chtěl podívat skrz ně, jako by v nich chtěl nalézt záchytný bod, a svou paži ze mě sundal.
,,Co potřebuješ? Třeba ti s tím budu moct pomoc," řekla jsem téměř šeptem, jako bych mu vyzrazovala tajemství, jako by mluvit s ním bylo mým tajemstvím.
V momentě, kdy se zadíval na mé rty a začal se přibližovat, mi to bylo jasné. ,,Políbit tě." Vydechl do mé tváře teplý vzduch a přitiskl své rty zlehka na ty mé. Tento polibek nebyl jako vždy, byl něčím ojedinělý, výjimečný. Byl jemný a opatrný, jako by mé rty byly z porcelánu a mohly se snadno sebemenším dotykem rozbít.
Oči jsem měla semknuté k sobě a ruce zapletené v jeho hebkých vlasech. ,,Kdykoli a kdekoli," zašeptala jsem, když jsme se od sebe odtáhli, avšak on si mě za zátylek opět stáhl k sobě a naše rty spojil v jedny.
Když nám došel dech podruhé, Ney si své čelo opřel o to mé, ukazováčkem mi přejel po linii obličeje a následně palcem přes spodní ret. ,,Nikdy mě nenabaží, nikdy. Ale vždycky mi budou dodávat naději, že mám proč bojovat." Jeho dech narážel na mé tváře. ,,Dokážeš si představit, co bych bez tebe dělal?" Vtáhl si mě do medvědího objetí a já zabořila obličej do prohlubně mezi jeho krkem a ramenem, vnímajíc jeho osobitou vůni.
,,To co já bez tebe, zlato," zamumlala jsem, prsty zajíždějíc pod jeho tričko. ,,Osud nás svedl dohromady z nějakého důvodu, který má svůj smysl. Mělo to tak být už od našeho narození a tak to je. Jeden bez druhého bysme byli nic, ale spolu jsme něco. Ty jsi tu pro mě byl vždycky, když jsem potřebovala, já tu pro tebe taky budu. I v těch nejtěžších chvílích, protože jak jsi mi řekl včera- jsem tvůj anděl. Strážný anděl." Zvedla jsem k němu pohled a věnovala mu polibek na rty. ,,A teď nám pojď pomoc s obědem, ať se něco přinaučíš." Stoupla jsem si na nohy a chytila jeho obě ruce do svých, abych ho mohla vytáhnout do stoje. ,,Šup." Kývla jsem hlavou ke kuchyni.
Ney protočil očima a postavil se, nechávajíc se mnou táhnout za pravou ruku do kuchyně, kde už Car chystala potřebné ingredience.
*****
,,Proč spadl?" zeptal se zvědavě Davi stojící před námi u zábradlí, pečlivě sledující dění na travnatém hřišti, kde právě probíhala 72. minuta utkání.
,,Protože mu šlápl na nohu a jeho to bolelo," odpověděla mu Car. ,,Co kdyby sis sednul a nepobíhal tady pořád, hm?"
Davi jen pokroutil hlavičkou a dřepnul si, nespouštějíc pohled z hráčů. ,,Já chci být tady."
,,Keci, keci. Vůbec ho to nebolelo, nemohlo, když se ho Xavi ani nedotkl. Prostě spadl jen únavou" Pokroutil Ney očima a napil se z brčka své coca-coly, kterou si koupil. ,,A nezačínejte ani jedna s tím, že já jsem to nikdy nenahrál, protože to bylo zdaleka za jiných okolností." Zdvihl ukazováček a střídavě se podíval na levou a pravou stranu, kde jsme s Car seděly. Svými slovy a pohledem nás opravdu zastavil před vyřčením štiplavé poznámky, tudíž jsme jen zavřely ústa a usmály se. ,,Moc dobře vím, že jste to měli v plánu."
,,Ale neříkej, že to není pravda. A zajímalo by mě, co je podle tebe jiná okolnost, definuj mi tohle slovo trochu blíž, ať chápu, kde je rozdíl," rýpla si do něj Car s úšklebkem. ,,Čekám."
,,Slovo okolnost je vztahová jednotlivost, která doprovází či nějakým způsobem ovlivňuje určitý děj, situaci a podobně. Například já simuluju faul, když prohráváme a může nám to pomoc k vyrovnání, ale oni vedou, takže by si to mohl s klidem odpustit," začal Ney a mezi zuby skousl bílé brčko. ,,Už chápeš ten rozdíl?" Vsál tmavou tekutinu s menší dávkou kofeinu do svých úst.
Car na něj chvíli mlčky a s povytaženým obočím koukal, zřejmě se snažíc vstřebat Neymarovu řeč. ,,No, ale oni vedou o jeden gól, tudíž kdyby této šance využili, a jak vidíme, tak nevyužili,-" podotkla, když jeden z hráčů Atlética Madrid překopl z přímého kopu bránu a míč skončil někde mezi fanoušky na tribuně. ,,-tak by navýšili skóre a měli by větší klid v duši."
,,Komu ty tady vlastně fandíš? Měla bys se mnou souhlasit a ani za nic nepřemýšlet o tom, že by navyšovali a pro nás tak bylo obtížnější skóre dotáhnout!" Pokroutil hlavou za strany na stranu a pohled upřel před sebe.
,,Hele, strejda Leo!" vykřikl najednou Davi, když se u postranní čáry zastavil onen zmiňovaný Leo, a začal mu mávat. ,,Proč mi nemává? Žlobí se na mě?" Davi se s otázkou v očích a trochou smutku otočil naším směrem.
,,Musí se soustředit na hru, víš?" řekla jsem mu s povzbudivým úsměvem. ,,A copak by měl důvod se na tebe zlobit? Já myslím, že ne. Jenom tě neslyší, ale po zápase ti určitě zamává."
Ney si mě najednou přitáhl k sobě tak, že jsem se opírala hlavou o jeho rameno a on mi přejížděl dlaní po paži. ,,A překecáme ho, aby šel s námi na zmrzlinu, co ty na to?" Usmál se na něj, načež Davi okamžitě začal přikyvovat hlavičkou a poskakovat. ,,Tak mu musíme připomenout, že mu to nemá dlouho trvat. Kde je vůbec Antonell? Myslel jsem, že tady bude?" Podíval se na mě zmateně, když si tento fakt uvědomil.
,,Psala mi před začátkem, že Thiago onemocněl a tak s ním zůstala doma," vysvětlila jsem mu Antonellinu nepřítomnost.
,,No ještě že tak, tři baby, bych asi nezvládl," řekl s úsměvem a políbil mě do vlasů. ,,Stačíte mi bohatě vy dvě, popravdě vy samy působíte jako armáda, která se proti mně spolčila."
,,Ale ty armádo." Zasmála jsem se.
Najednou se mi rozvibrovala kabelka a začala se ozývat tlumená melodie mého vyzvánění. Okamžitě jsem se od Neye odtáhla a začala v kabelce hmatat po svém mobilu, který si usmyslel, že si se mnou zahraje na schovávanou. Nakonec se mi ho poštěstilo najít. Podívala jsem se na displej, na kterém se ukazovala fotka Nataniela.
,,Nataniel." Poukázala jsem na mobil, když jsem periferně zaznamenala Neymara, jak se dívá, kdo mi volá. ,,Ano Nate?" řekla jsem do mobilu, když jsem hovor přijala a ukazováčkem si zacpala levé ucho, abych mohla slyšet jen jeho a ne i pokřikující fanoušky, kteří dost hlasitě vyjadřovali své pocity ze hry, kterou mohli vidět.
,,Ahoj, neruším?" zeptal se svým veselým hlasem. ,,A jestli jsem vás právě s Neymarem u něčeho vyrušil, tak se fakt omlouvám."
Pobaveně jsem nad ním pokroutila hlavou a koutky úst zvedla do úsměvu. ,,Nerušíš, jsme akorát na zápase. Copak potřebuješ?"
,,Jak hrajem? A neříkej, že prohráváme. K mé smůle to nemůžu ani sledovat, protože mě Monica donutila jít s nějakou její kamarádkou do kavárny- auu! Slyšíš to, Bruno? Ona mě normálně neprávem uhodila!" vyjekl, až jsem si musela mobil od ucha trochu oddálit.
,,Myslím, že na to právo měla, promiň." Našpulila jsem rty, i když jsem věděla, že to nemůže vidět. ,,A na tvou otázku, bohužel prohráváme jedna nula."
Nat na druhé straně zamrčel a něco zamumlal, ale nerozuměla jsem mu. ,,Škoda, škoda, no ale proč ti volám- není to kvůli tomu, abych si u tebe postěžoval, to jindy." Na chvíli se odmlčel. Dokázala jsem si představit jeho hnědovlasou přítelkyni, jak se po něm ohnala s varovným pohledem, a myslím, že se ani zdaleka nemýlím. ,, Cris dnes večer pořádá poker párty pro chlapy a ženský pokec, jak jinak než pro ženy a příliš ukecané chlapy, které baví si povídat o odstínu laku na nehty a podobných blbostech. Tak mě napadlo, jestli byste nechtěli přijít. Dlouho jsme se neviděli a pokecat by myslím nebylo špatné. Ovšem pokud už s tvým přítelem nemáte jiné plány, to bych vám je samozřejmě nerad zkazil."
Chtěla jsem mu odpovědět, když v tom vedle mě Ney radostně vykřikl, stejně jako snad většina lidí na stadionu a i Davi začal poskakovat a tleskat. Jakmile jsem se vrátila myšlenkami k hřišti, zjistila jsem, že jsme dali gól, že Leo dal gól a tak vyrovnal stav utkání.
,,Slyší mé bystré uši dobře? Dali jsme gól? Prosím, buď posel dobrých zpráv a ujisti mě kladným přitakáním, ať se mi líp tráví odpoledne."
Nad Natovými slovy jsem se zasmála. ,,Ano, Leo dal vyrovnávací gól a musím říct-" vzhlédla jsem na velkoplošnou obrazovku, na které se ukazoval záběr, který se odehrál před pár sekundami, kdy míč skončil v síti hostů. ,,-že pěkný. A k tomu večeru- můžu ti zavolat později? Domluvila bych se s Neymarem, protože je u nás Car s Davim, tak nevím, co budou mít v plánu," řekla jsem a při zmínce Neymarova jména jsem si od něj vysloužila pohled. Vzhlédla jsem k němu a rty mu naznačila, že mu to řeknu hned, jak dotelefonuju.
,,Ježiš, Bože, díky! Asi budu Leovi líbat nohy, dneska jsem si na něj vsadil," informoval mě. ,,Dobře, tak do pěti se mi ozvěte. Daviho klidně vemte s sebou, dojede i Alan s jeho klukem, takže o něj bude postaráno a bude se bavit, neboj. Dokonce i bez alkoholu."
,,Zavolám ti tedy, zatím se měj a Monicu neprovokuj, ať neschytáš další." Usmála jsem se, čekajíc na jeho reakci.
,,Já a provokovat? Nikdy. Tak ahoj." S tímto hovor ukončil a já si mobil odtáhla od ucha.
,,Co chtěl?" zeptal se Ney, jakmile jsem si onu plastovou krabičku schovávala zpátky do kabelky. ,,A proč ses při hovoru s ním tak usmívala? Mám žárlit?"
Pobaveně jsem se podívala do jeho tváře, na které zrál úšklebek, který mi dával na vědomí, že to nemyslel vážně a jen si dělal legraci. Neměl by totiž sebemenší důvod k žárlení. ,,Jsme pozvaní k Natovi a jeho kámošům na poker a ženský pokec, ale prý jsou zvaní i chlapy, kteří si chtějí povídat o lakách na nehty." Usměv jsem rozšířila. ,,Mám mu pak dát vědět, jestli s námi mají počítat nebo ne. A o Daviho si prý nemáme dělat starosti, jeden z jeho kamarádů taky přijde se synem, takže ho můžeme vzít s sebou a k alkoholu nebude mít přístup."
,,No to si myslím, že k alkoholu nebude mít přístup," vmísila se do naší konverzace Car s vážnou tváří. ,,Na to má kluk ještě hodně času a nejlíp by se k němu nemusel vůbec dostat."
,,Přeci nevěříš, že až bude starší, že se od něj bude držet dál." Zasmál se Ney s pokroucením hlavy a následně se zase věnoval mé osobě. ,,Poker by byl fajn, doma se domluvíme, jo?" Naklonil se ke mně blíž, chytil mou bradu do svých prstů a přitiskl své rty na mé.