„Co ten tady dělá?“ zvýšila jsem trochu hlas. Bylo mi jedno, že na mě Kol koukal zmateně, pohledem jsem probodávala Toma. „Já myslela, že jsi ..já nevím ..na Alijašce a sežrali tě medvědi?“
„Katie?!“ vykřikl zděšeně Kol a mírně naštvaně. Pohlédla jsem na něj, pak jinam. Zvedla jsem ruky do vzduchu, jako že se vzdávám. „Fajn, tak se bavte, já budu nahoře. Tady je na mě až moc jedovatý vzduch.“ Usmála jsem se láskyplně na oba, s velkou dávkou sarkasmu v něm a raději se šla vytratit.
Zabouchla jsem za sebou dveře a práskla sebou do postele. Tohle je jen zlý sen. Ono nestačí Tomlinson, on tu musí být ještě i Parker. Koukala jsem do stropu a nechala své myšlenky volně plynout. Dokud někdo nevešel dovnitř. Odvrátila jsem zrak od stropu. Jakmile jsem si všimla, kdo to vešel, posadila jsem se zprudka na posteli.
„Co tady sakra chceš? Neumíš klepat?!“
„Neměla by jsi být trochu milejší? Po té naší společné akci, co byla posledně bys měla mít větší respekt, zlato.“ Zasmála jsem se pobaveně.
„Respekt? To, že dostaneš do postele opilou dívku, ti nezaručí respekt, hlavně když ta dívka nejde dobrovolně, Gilberte.“ Usmála jsem se škodolibě. S ním to však ani nehnulo.
„Pokud vím, tak nedobrovolně to nebylo. Jayna šla dobrovolně.“
„Jasně,“ protočila jsem oči, „A já jsem potom kamarád s Tomlinsonem.“ Pronesla jsem sarkasticky, ale jen, co zaslechl slovo Tomlinson, zkameněl. Zmateně jsem svraštila čelo.
„Tomlinson? Louis, Tomlinson?“ zeptal se po chvilce. Usmála jsem se.
„Ale, zdá se, že i tebe dost nakrkl.“ Jen se zamračil. Zkrátil vzdálenost mezi námi a silou mě vytáhl z postele na nohy, až jsem sykla bolestí. „Au, pusť mě, ty blbe!“ vykřikla jsem na něj.
„Co máš kurva s Tomlinsonem?!“ vyštěkl mi do obličeje na oplátku. Byla jsem zmatená. Co tohle má být?
„Cože? Nic. Pusť mě sakra!“ pokusila jsem se mu vytrhnout, ale držel pevně. „TOME!“ Pustil mě, okamžitě jsem si sedla na postel a prohlídla si zápěstí. Bylo mi jasné, že do rána budou fialové jako mé povlečení. „Co to do tebe vjelo?! Vím, že jsi kretén, ale že jsi až takový, tak to jsem vážně netušila. Vypadni z mého pokoje.“ Ukázala jsem mu rukou na dveře, ale nehnul se. „Vypadniii!“ zařvala jsem tak nahlas, až doběhl i Kol.
„Co tu proboha děláte? Proč ječíš?“ pohlédla jsem na podlahu.
„Chci jít spát, mohli byste laskavě vypadnout?“
Lehla jsem si hned, co se za oběma zavřely dveře. Že já jsem se vůbec debil, vracela.
******
V pondělí po škole mě čekalo před školou překvapení v podobě Toma.
„Není to ..“začala Mina, ale přerušila jsem ji.
„Bohužel ano je. Prosím tě nečekejte na mě, já se už domů nějak dostanu.“ Otočila jsem se na Marcela a Minu, jen přikývli a dali se na odchod.
Zaslechla jsem, jak se jí zeptal, kdo to je a podle všeho, Mina mu to začala vysvětlovat, to jsem už ale neslyšela. Rozhodila jsem rukama a vydala se k němu.
„Co tady sakra děláš? To mě už i sleduješ nebo co?“
Jen se usmál a natáhl ke mně ruku, instinktivně jsem couvla o krok od něj. Jen se ušklíbl. „Kdysi ti mé doteky nepřidaly tak ..“ zřejmě nemohl najít to vhodné slovo, za to já ano.
„Nechutné?“ doplnila jsem to poslední slovo, co hledal. Ušklíbla jsem se. „Před dvěma lety mi mnoho věcí nepřišlo nechutných a teď ano, včetně takového psychopata jako jsi ty, Tome.“
„Kočička zase vystrkuje drápky? To mám rád.“ Protočila jsem oči. Schovala jsem si na okamžik obličej do dlaní, protože jsem už nevěděla, jak dál.
„Co nechápeš na tom, že to, co bylo před dvěma lety, je nadobro fuč. Já a ty? Chyba, kterou nebudu opakovat. Drž se ode mne, mých přátel a mého bratra, co nejdál.“
„A když odmítnu?“ prozkoumala jsem pohledem okolí, až jsem si všimla Tomlinsona a jeho partičky, která kouká přímo na mě a Toma. Tolik k dokonalému dni, pomyslela jsem si. Otočila jsem se zpátky na Toma. „Pak řeknu Kolovi, co se stalo ve skutečnosti onu noc.“
„Vyhrožuješ mi?“ zeptal se pobaveně. „Nezapomeň, že i já znám nejedno tvé tajemství.“
„Já už za ně zaplatila, ale zaplatil jsi i ty? Drž se ode mě dál, Tome.“
Couvla jsem, když nastoupil do auta, nastartoval a rozjel se pryč. Samozřejmě mi nezapomněl ještě poslat vzdušnou pusu. Zakroutila jsem hlavou a šla domů. Když jsem už míjela skupinku v čele s Tomlinsonem, zatarasil mi cestu. Protočila jsem oči dnes už posté, snad.
„Bože, co jsem komu udělala, že dnes narazím na každého debila na planetě?“ otočila jsem se na něj a čekala, co z jeho chytré makovičky vypadne.
„Ty se znáš s Gilbertem?“ Kdybych řekla, že mě jeho otázka nezarazila, lhala bych. A jak.
„A?“ zeptala jsem se zmateně, kam tím směřuje. Louis si prohrábl své vlasy, které mu určitě daly pěkně zabrat, než vypadaly tak jak vypadají teď. „Já jen že ..není to dobrý člověk. Drž se od něj dál, Katie.“ Naposledy se kouknul na místo, kde zmizelo Tomovo auto a vrátil se zpátky k partě. Co tohle do prdele mělo zase být?
*****
Celý odpoledne byl doma klid. Kol se o něm ani nezmínil, za což jsem byla mu vděčná. Neskutečno moc. Zapla jsem si laptop a začala brouzdat po netu, když se mi ozvalo upozornění na facebooku, klikla jsem na ikonku, označující fb.
„Vážně, už zase?“ zamumlala jsem si, když jsem si všimla, že si mě znovu přidal, jak Louis, tak Niall do přátel. Dlouho jsem přemýšlela, zda jim to znovu odmítnout, a nebo přijmout. Vždyť, co můžu ztratit tím, když si je přidám, ne? Nakonec jsem se rozhodla to ignorovat. Už jsem se chystala, že se vrátím zpátky na stránku, na které jsem byla předtím, když mi došla zpráva od ..Nialla a Marcela? Prvně jsem si rozklikla Marcelovu zprávu.
Ahoj, Katie, jak se máš? Když jsme odcházeli s Minou vypadala jsi trochu ..no ..napjatě, je všechno ok? – Marci.
Nadechla jsem se a pousmála se. Celý Marcel, i kdyby hořelo, on se bude starat o všechny kolem sebe.
Čauky, ano, jsem v pořádku. Jen mě dost vystresoval příchod Toma do města. Děkuju za optání.
No problem. .) - Marci.
Usmála jsem se a až pak si vzpomněla, že mám ještě jednu zprávu. Otevřela jsem si Niallovu zprávu.
Ahoj, co to doučování, Katie? Collins se mě ptal, jak jsme pokročili, takže ..jak jsme pokročili? – Ni
Zamyslela jsem se a pak mu odpověděla a zaklapla laptop. Sešla jsem dolů do kuchyně a spatřila Kola, jak se snaží něco kuchtit. Usmála jsem se a začala mu pomáhat. Mouku jsme měli všude, ale nakonec náš výsledek byl skvělý. Moc jsme si pochutnali a přesunuli se do obývacího pokoje a pustili si televizi. Bavili jsme se.
Pak ale někdo zazvonil na zvonek. „Ne, seď. Zajdu otevřít.“ Usmála jsem se na něj a zastavila ho, když chtěl jít otevřít. Vyběhla jsem z obyváku a otevřela. Hned na to, jsem však ty dveře zavřela, čím jsem si vysloužila jen další a delší zazvonění. Protočila jsem oči a znovu je otevřela.
„“Taky tě rád vidím.“ Usmál se na mě Tom a prakticky se nakvartýroval do domu. Zabouchla jsem dveře a šla za ním. „Nepamatuju, že bychom tě zvali.“ Vyprskla jsem na něj, aniž bych se podívala na bratra.
„Já vlastně ano,“ ozval se Kol. Jen jsem se na něj otočila zmateně. „Je to můj kamarád, Kat, mohla bys to prosím respektovat?“ pootevřela jsem pusu, abych něco řekla, ale když jsem zahlédla, jak se na mě nenápadně Tom šklebí, jen jsem zakroutila hlavou, vzala si bundu z věšáku a vylítla ze dveří a šla se projít. Ještě jsem na něj u dveří houkla, že se vrátím, až odtamtud Tom vypadne. Nepotřebovala jsem, aby mi Kol vyzváněl jako divý a dožadoval se odpovědi typu, kde jsi, s kým jsi.
Nepotřebovala jsem být doma, když tam byl on. Tohle bude muset zase respektovat Kol. Upravila jsem si kapuci, dala ruky do kapes od bundy a procházela se městem. Přemýšlela jsem o našich, o Tomlinsonových, o Mině a i o Tomovi. Pro křupla jsem si kořen nosu a posadila se u parku na lavičku. Z ničeho nic, na mě začalo vše dopadat a já si nebyla jistá, zda jsem dostatečně silná, abych tomu všemu čelila. Docela jsem byla ráda, že jsem dnes nemusela do práce. Vidět Tomlinsona by byla střešnička na dortě.
Asi po hodinovém myšlení jsem vstala z lavičky a chtěla se vydat domů, když jsem však vyšla do naší uličky, střetla jsem se s Louisem. To snad si už opravdu někdo dělá srandu.
„Prosím, dneska už ne.“ Zmateně na mě pohlédl.
„Dělám ti snad něco? Jen jdu domů.“ Pokrčil ledabyle rameny a vydal se do uličky. Zůstala jsem stát na místě. Otočil se po pár krocích. „Tak jdeš? Vím, že mě nesnášíš, ale je večer a přece jen jsi holka a nechat tě tu ..“
„Jo, chápu ty hrdino.“ Procedila jsem skrz zuby a vydala se za ním. Jen se ušklíbl a pokračoval v cestě, když jsem ho došla. Byla jsem ráda, že už to je jen pár metrů, protože mi začala být zima. Louis se najednou, začal rozepínat mikinu. Zmateně jsem na něj pohlédla. „Co to děláš?“ Neodpověděl. Jen si sundal mikinu a přehodil mi ji přes rameno, mlčky pak pokračoval dál, avšak já tam zůstala stát jako zkoprněná. Když si všiml, že znovu za ním nejdu, tak se znovu otočil.
„Hele, vrátíš mi ji, třeba ve škole, nebo v práci ..ale pojď, nehodlám tě mít na svědomí, když tu umrzneš, třepeš se jak ratlík a to ještě nemrzne ani.“ Chtěla jsem něco odseknout, ale nějak jsem neměla co. Můj slovník vypověděl službu. Místo toho jsem vypustila z úst něco, co jsem zaručeně říct nechtěla.
„Děkuju, Loui.“
________________________
Páni, už sedmý díl, toto ale utíká. :D Jsem ráda, že to čtete a necháváte mi odměnu v podání vote a komentářů. Moc to pro mě znamená.
Co říkáte na Toma? Potřebovala jsem někoho, kdo by byl z Katie minulosti a věděl by o všem, co se před dvěma lety stalo a ano, i Katie má tajemství, která se vyderou napovrch, i když se je ona sama snaží pohřbít velmi hluboko.
můžu akorát prozradit, že se do 10tého dílu dozvíte jedno tajemství, které donutí Tomlinsonovce se zamyslet.
xx Lulu ..love you .)