Jsem zpátky!:) Omlouvám se za čekání, ale to víte. Blíží se Vánoce a já nemám ještě všechny dárky. Tudíž jsem musela absolvoval nákupy a pak jsme taky jeli k babičce, jelikož se tam potom už asi nedostaneme:)
Ale odteď nám začínají prázdniny a tak se budu snažit psát víc, než doteď, aspoň abych měla díl z části předepsaný:) Nic však neslibuji:)
Votes a koment potěší:)
,,Davi, dopapej to," řekl Ney Davimu a snažil se mu do pusiny strčit lžičku s poslední porcí kaše, avšak neúspěšně.
Davi začal cukat hlavičkou a rukou odstrkoval tu Neymarovu. ,,Ne," řekl a nakrčil spodní ret.
,,Davi Lucco, dojíš to, moc si toho nespapal." Ney se mu snažil trochu přísněji domluvit, ale vůbec to nevypadalo, že by to zabralo.
,,Ne." Davi opět zakroutil hlavičkou a odvrátil ji z Neymarova dosahu, načež pomalu sklouzl ze židličky a rozutekl se pryč z kuchyně.
,,Davi!" zaúpěl Neymar a lžičku položil zpátky do misky, ze které Davi jedl. Nebo ho spíš Neymar krmil. ,,To je děsné to dítě, dáš mu sladké a to ti sní, ale oběd do něho nedostaneš." Obrátil se ke mně, zatímco jsme umývala špinavé nádobí.
Oklepala jsem si ruce od vody, utřela si je do ručníku a přešla ke stolu, za kterým Neymar stále seděl. ,,Je to dítě, co čekáš?" Usmála jsem se na něj, prohrábla mu vlasy a vzala do ruky misku od Daviho obědu. Vzala jsem z ní lžičku, na které byla nabrána ona kaše a přiložila ji Neymarovi k ústům. ,,Spapej to za něj."
Ney mě obdaroval pohledem s nadzvednutým obočím a následným pobaveným úšklebkem, avšak poslechl a malý zbytek kaše za Daviho snědl.
,,Hodnej kluk." Otočila jsem se a vrátila se zpátky ke dřezu s vodou na umývání, kam jsem misku ponořila a umyla.
,,Tati." Ozval se jemný sametový hlásek od vchodu do kuchyně, což mě donutilo se za ním ohlédnout.
Davi se schoval za rámem dveří, jen hlavička, kterému dominovali čokoládové oči, s blonďatými kudrlinkami mu čouhali.
,,Co je?" zeptal se ho Ney s povzdechem a postavil se, přičemž se natáhl po berlích, aby mohl udělat bez problému pohyb dopředu.
,,Poháďku." Andělsky se na něj podívals prosbou v očičkách, nad čím jsem se musela usmát.
Neymar si znovu povzdechl a zakroutil hlavou, ne však v zápornou reakci na Daviho prosbu, avšak nad tím, jaký má jeho syn na něj vliv. ,,Jakou? Hlavně ne Ledové království, z toho už mám slyšiny a dokonce se mi o tom i dneska zdálo."
,,Šcoobyho." Uculil se Davi a poposkočil před Neymara, který vycházel z kuchyně, aby mu mohl vyhovět.
Pokroutil nad ním ještě jednou hlavou, než mi oba zmizeli z dohledu.
Obrátila jsem se tedy zpátky, vypustila vodu z dřezu a pustila se do utírání, což jsem dlouho nedělal, jelikož vždycky používám myčku. Ovšem momentálně nám došli kapsle a ani jeden jsme si na ně nevzpomněli, jak jsme byli ve městě, a tak mi nezbývalo nic jiného.
,,Bruno?" ozvalo se po pár minutách Neymarovo volání z obývacího pokoje.
,,Moment," řekla jsem, aby věděla, že jsem ho slyšela, a utřela poslední talířek, který jsem schovala mezi ostatní do skříňky. Utěrku jsem poté přehodila před topení u okna, aby uschla na další použití, a vydala se za kluky do obýváku. ,,Copak?" zeptala jsem se, když jsem se objevila za sedačkou, čímž jsem na sebe upoutala jeho pozornost.
,,Tak mě napadlo, co kdybychom dneska udělali menší grilovačku? Pozvali Lea, Antonell, Piqueho se Shakirou, Daniho a Mascherana, klidně můžeš napsat i Natanielovi."
,,Víš, že jsem negrilovala už hodně dlouho?" Usmála jsem se na něj, obešla sedačku, jelikož jsem doteď stála za ní, a posadila se vedle něj. ,,Můžeme. Mám zajet něco nakoupit?" zeptala jsem se a chytila jeho ruku, s kterou jsem si propletla prsty.
,,Možná by se něco hodilo přikoupit, nevím, co tam zbylo." Přejel palcem po mé pokožce na dlani.
,,Tak víš co? Já tam radši zajedu, ty je zatím obvolej." Pustila jsem jeho ruku a postavila se, přičemž jsem pohlédla na Daviho. ,,Davi, pojedeš se mnou?" zeptala jsem se ho.
,,Kam?" Jeho hlavička se stočila z velkoplošné obrazovky, na níž se promítal Scooby Doo, na mě. V očích se mu zračila zvědavost.
,,Do obchodu, Koupíme si tam něco dobrého, nějaké kokinko třeba." Usmála jsem se na něj a periferně viděla Neymarův probodávající pohled, který mi věnoval.
Davi beze slova přikývl, otočil se zády k televizi a pomalu slezl ze sedačky, avšak se zastavil před obrazovkou, aby dokoukal scénku, která tam nyní hrála.
Mé čekání na Daviho Neymar využil, omotal své prsty kolem mého zápěstí a stáhl mě vedle sebe. ,,A pak že já ho podle Car rozmazluju. To vidím." Pokroutil hlavou a věnoval mi jemný polibek na rty, což mě donutilo zavřít oči a užít si ten úžasný pocit.
,,Já ho nerozmazluju." Usmála jsem se, když jsem se od něj odtáhla a skousla si spodní ret.
Ney se ke mně chtěl znovu nahnout, aby se zmocnil mých rtů, ale to by se nesměl kousek od nás ozvat Daviho hlásek. ,,Jděme?" zeptal se.
Neymar si okamžitě povzdechl a doplnit to protočením očí. ,,Dneska už podruhé," procedil skrz zaťaté zuby, což mě donutilo se zasmát.
,,Asi karma." Mrkla jsem na něj a opustila jeho blízkost, abych vzala Daviho do náruče a vydala se s ním do pokojíčku obléct ho.
˙˙˙˙˙
,,Tototaky," zabrebtal Davi, sedící v sedačce nákupního vozíku, a zamával mipřed obličejem nějakou čokoládovou tyčinkou, kterou zřejmě vzal z regálu sladkostí,u kterého jsme zastavili, abych z protějšího mohla vzít nějaké chipsy. ,,Pjoším." Podíval se na mě psíma očima a
,,Davi, už sis vybral ty bonbonky, buď jedno nebo druhý." Vhodila jsem do vozíku dva balíčky vybraných chipsů a do ruky vzala balíček s gumovými bonbony, které si Davi před pár minutami vybral. ,,Tyčinka nebo bonbony?" Ukázala jsem mu balíček a čekala na jeho rozhodnutí.
Davi se chvíli střídavě díval na obě sladkosti, přičemž se tvářil zamyšleně. ,,Ťo i ťo." Ukázal prstíkem na balíček bonbonů a pak i na tyčinku.
,,Ne Davi, jen jedno. Nemůžeš si vzít obojí, bylo by ti potom špatně."
,,Špaťně?" Podíval se na mě se svraštěným obočím, které po mě vyžadovalo větší přiblížení.
,,Ano, špatně. Bolelo by tě z toho bříško," upřesnila jsem mu a ještě jednou upozornila na balíček v ruce, který jsem držela. ,,Tak které?" Podívala jsem se na něj tázavě.
,,Ťoťo." Davi nakonec ukázal na balíček bonbonů v mé ruce a tyčinku vrátil zpátky mezi ostatní do regálu.
Balíček jsem tedy hodila zpátky do košíku a zatlačila do vozíku, díky čemuž jsme se zase pohnuli.
,,Myslíš, že máme všechno?" zeptala jsem se Daviho, avšak jsem od něj odpověď ani nečekala, když už jsme mířili k pokladně, přičemž jsem sledovala obsah nákupního vozíku.
,,Ne," řekl najednou Davi a ukázal na regál, který jsme míjeli.
Zastavila jsem se, abych zjistila, na co ukazuje. Na džus. No jasně, ten jsem taky chtěla vzít. ,,Děkuju za připomenutí." Usmála jsem se na něj a prohlédla si všechny krabičky džusu, na kterých byly obrázky znázorňující příchutě.
,,Pomeranč nebo multivitamin?" Vzala jsem do ruky oba zmíněné džusy a ukázala je Davimu.
Ten než však stačil něco říct, tak se ozval hlas. Mě dost známý hlas.
,,Já mám radši pomeranč." Ozvalo se za mnou.
Otočila jsem se za hlasem a spatřila usmívající se snědou tvář, které dominovaly zeleno-modře zbarvené oči. ,,Ahoj Natanieli, co ty tady?" Usmála jsem se na něj a objala ho.
,,Opět nám došlo jídlo a tento týden mám na nákupy službu já." Zasmál se. ,,A co ty?" dodal.
,,Neymar se rozhodl, že uspořádáme menší grilovačku, tak jsme s Davim zajeli něco nakoupit, že?" Pohlédla jsem na Daviho, který jen přikývl a sklopil pohled ke svým prstíčkům, které přejížděli po rukojeti vozíku.
,,Ahoj prcku, no ty jsi vyrostl," žasl Nataniel a přešel k vozíku, v němž Davi seděl.
Na Davim bylo vidět, že se stydí, tak jako každé malé dítě, jelikož Nataniela ještě nikdy neviděl. ,,Ahoj," zamumlal jenom s pohledem stále na svých prstíkách.
,,Takže dneska pařba, jo?" Usmál se na mě, přičemž si do košíku, který držel v ruce, položil jednu krabičku pomerančového džusu.
,,Jsi zvaný." Zapřela jsem se loktem levé ruky o rukojeť vozíku vedle Daviho rukou a věnovala Natanielovi úsměv.
,,Já?" Ukázal na sebe ukazováčkem, přičemž se na mě díval, jako bych mu sdělila nějakou úžasnou novinku, které nechtěl uvěřit. ,,To je dobrý, určitě tam budete mít spoustu známých, nebudu překážet."
,,Vůbec nebudeš překážet. Neymar sám navrhl, abys došel, takže tě osobně zvu na naši grilovačku, jelikož pochybuji, že Ney má tvoje telefonní číslo, takže bych ti stejně volala nebo psala. Přijdeš?"
,,Tak když jsem teda zvaný, tak jo. Kluci budou stejně večer někde rozprchlí a nebudu mít co dělat, tak bych se na chvíli zastavil," řekl a kývl hlavou. ,,Ale teď už povalím, jinak po mně kluci strhnou pátrání, řekl jsem, že za půl hodiny budu zpátky, aby neumřeli hlady, chudáčci." Poslední slovo zdůraznil, přičemž ho nezapomněl ani doprovodit smutnou grimasou v obličeji.
,,Máš i službu kuchaře?" zeptala jsem se se smíchem.
,,To zas ne, to má Santi, ale nemá z čeho vařit. Viděla si mě někdy vařit? To by ani zdaleka nedopadlo dobře. Dům máme daleko od hasičů, nebudu nic riskovat. To by nám sousedi dali, stačí, že musí trpět naše dlouhé noci s hudbou, partou kámošů, no však to znáš." Podíval se ně mě s mrknutím.
,,Mluvíš, jako bych byla nějaký extra pařmen, což není vůbec pravda."
,,Samozřejmě že ne. No nic, už fakt povalím. Mějte se, uvidíme se večer." Naposledy mě objal a otočil se k odchodu. ,,Ahoj Davi." Pohladil Daviho po jeho kudrlinkách a zmizel za regálem.
,,Kdo to byl?" zeptal se Davi zvídavě.
,,Kamarád." Odpověděla jsem prostě. ,,Tak který?" Zvedla jsem před Daviho dvě krabičky s různými džusy, načež Davi ukázal na pomerančový. ,,Takže dáš na Natanielovu radu?" Usmála jsem se a položila krabičku s pomerančovým džusem do vozíku, načež jsem ten multivitaminový vrátila zpátky do regálu mezi ostatní.
,,Aši," řekl, když jsem zatlačila do vozíku, čímž jsme se vydali vpřed. Konkrétně už k pokladně.
˙˙˙˙˙
,,Dáte si ještě někdo steak?" zeptal se Neymar, postávající nebo spíše opírající se o berle, u grilu, na kterém se grilovali výborné steaky, které sám připravoval.
,,Já si dám." Přihlásil se Leo, načež se k němu přidali další.
Pokládala jsem na stůl talíř s nakrájenou zeleninou, když se kolem mě prohnali Victoria a Daniel, děti Daniho, v závěsu našeho Daviho, a skočili do bazénu. Davi samozřejmě u něj postával, až ho Daniel vzal do náruče a posadil do Daviho kruhu ve tvaru autíčka, který měl otvor pouze na nohy, tudíž byla větší jistota, že v něm zůstane.
Postavila jsem se za Neymara ke grilu a pohlédla na všechny přítomné, a že jich tu bylo v podstatě dost. Ale nikomu to nevadilo, společnost to byla úžasná. Všichni pozvaní přišli i s rodinou, až na jednoho. Na Nataniela. Grilovačka už se konala přibližně dvě hodiny, jídla bylo stále dostatek, o zábavu nebyla nouze, hudba hrála, ale on nikde.
Omotala jsem mu kolem pasu ruce a vlepila mu letmou pusu na tvář, načež jsem do ruky vzala talířek a postavila se vedle něj.
,,Nataniel nepřijde?" zeptal se Neymar a nabral, pomocí grilovací vidličky, hotové maso na talířek, který jsem držela v ruce.
,,Říkal, že se zastaví." Pokrčila jsem rameny a talířek odnesla mezi ostatní, načež jsem se posadila vedle Antonell, která v ruce držela kelímek s jahodovým punčem, který přinesli Pique se Shakirou.
,,Moc vám to přeju, jste spolu sladcí." Usmála se ně mě zeširoka a napila se z kelímku.
,,Děkuju. Víš, jsem fakt ráda, že už si to nemusím jen představovat ve svým myšlenkách, ale můžu to uskutečnit. Vážně moc. A děkuju ti, že jsi mi s tím tu dobu pomáhala," řekla jsem a úsměv jí oplatila.
,,Za málo." Přitáhla si mě k sobě. Jsem vážně moc ráda, že jsem si tu našla tak skvělou kamarádku jako je ona.
Pohled jsem přesunula na Neymara, ke kterému přišel Leo a něco si začali vykládat. Oba se najednou rozesmáli, načež Ney Lea praštil pěstí do ramene a následně pokroutil hlavou.
,,Této!" Najednou se ke mně přiřítil jemný hlásek, který patřil Davimu.
,,Copak, zlato?" Obrátila jsem se na to malé stvoření, které si objímalo tělíčko, ze kterého kapala voda, svýma rukama a drkotalo zuby.
,,Žima." Zatřásl se.
Postavila jsem se a natáhla se pro hebkou osušku, kterou jsem následně omotala kolem jeho drobného tělíčka. ,,Taky už je devět hodin, ochlazuje se. Pojď, půjdeme se obléct, jo?" Vzala jsem ho do náruče a neřešila, že moje tričko už nebude suché.
,,Proč?" Podíval se na mě zvídavě.
,,Protože už do bazénu nepůjdeš, abys nebyl nemocný," vysvětlila jsem a spravila mu ručník, jelikož mu trochu padal.
Čekala jsem další otázku z jeho strany, avšak nepřišla, což bylo docela dobře.
,,Kam jdete?" zeptal se Ney od grilu, kde stále postával s Leem, když jsme procházeli kolem nich.
,,Jdu Daviho obléct, je mu zima," řekla jsem s úsměvem a zastavila se, čehož Ney využil a lehce mě políbil na rty.
,,Taky." Našpulil Davi rty, když se ode mě Ney odtáhl, a vyžadoval od svého táty také pusu. Přece nemůže být opomenut.
Neymar se zasmál a dal Davimu velkou mlaskavou pusu. ,,A teď už se běž s tetou obléct." Prohrábl mu vlásky, které měl trochu mokré od vody, kterou po sobě s dětmi cákali.
Vešla jsem s Davim dovnitř a okamžitě zamířila do koupelny, kde jsem ho postavila na rohožku. ,,Zajdu ti pro oblečení, tak počkej."
Vydala jsem se tedy v rychlosti, abych Daviho nenechala dlouho bez dozoru, do jeho pokojíčku, kde jsem ze skříňky vzala jeho malé fotbalové kraťasy, spodní prádlo a šedé tričko s logem Batmana.
,,Žima, žima." Drkotal Davi zoubky, když jsem se vrátila za ním do koupelny.
Usmála jsem se na něj, oblečení položila na pračku a dřepla si k němu, abych ho mohla osušit pořádně do sucha a pomalu mu začala oblékat jednotlivé kusy oblečení. ,,Bude z tebe Batman," řekla jsem, když jsem mu přes hlavičku přetáhla ono tričko.
Davi se okamžitě podíval na logo, které bylo přímo uprostřed a uculil se.
Plavky a osušku jsem pověsila na věšák a chytila Daviho za ručičku, kterou ke mně natahoval. Vyšli jsme z koupelny na chodbu, kde jsem mu obula tenisky, aby nechodil naboso, a vzala ho do náruče, vycházející s ním na zahradu.
Neymar ani Leo už nestáli u grilu, nýbrž seděli mezi ostatníma. A někdo k nim přibyl. Nataniel.
,,Dáš si pivo nebo víno?" optal se ho Ney, natahující ruku před sebe ke stolu, na němž byli všechny nápoje. Od nealkoholických po alkoholické.
,,Víš, že bych si dal i to víno? Dlouho jsem ho neměl," řekl s úsměvem, načež mu Ney nalil víno.
,,Ahoj Nate, už jsem myslela, že nedorazíš." Usmála jsem se na něj, když jsem k nim přišla.
,,Ahoj, promiň, ale kluci mě trochu zdrželi vyptáváním. Jako bych nebyl ještě plnoletej a oni museli vědět o každém mém kroku. Mimochodem, mám tě od nich pozdravovat."
,,Že děkuju. Ale hlavně, že si dorazil. Dáš si něco k jídlu?" zeptala jsem se a posadila se vedle Neymara, přičemž jsem si Daviho posadila na klín.
,,Zatím ne, ale potom ochutnám to vonící maso, které mě sem přitáhlo ještě víc." Napil se ze skleničky vína, které poté kladně ohodnotil.
,,Copak prcku? Neříkej, že jsi spinkaný," zeptal se Ney Daviho, který si zívl a promnul očička.
Davi jen zakroutil hlavičkou, načež se opřel o mou hruď. ,,Pití." Natáhl ručičku před sebe, do níž mu po chvíli podal Ney jeho flaštičku se šťávou.
,,Dáš si ještě víno?" Přitáhl si mě Ney k sobě a políbil do vlasů, kde si opřel bradu, přičemž mi rukou přejížděl po mém stehně. ,,Nebo přitvrdíme?"
,,Vystačím si zatím s tím vínem." Usmála jsem se a svou dlaň položila na tu jeho, které mi stále přejížděla po holém stehně.
,,Vy dvě hrdličky,nechte si to, až budete o samotě, jo?" řekl Pique, když Neymarova ruka mířila lehce výš. ,, Berte ohledy na to, že tu máte hosty a Bruna na klíně dítě."
,,Ty jsi fakt debil, kámo." Zasmál se Ney a jeho ruka zmizela z mého stehna, což způsobilo chlad na mé pokožce.
,,Já tě jen varuju. Co takhle trochu přitvrdit? Mám tím na mysli alkohol, aby nevznikla nějaká nedorozumění. Pro děti pod patnáct let tahle otázka samozřejmě neplatí," řekl a do ruku vzal skleněnou láhev od whisky, kterou začal rozlévat do panáků na stole, ani nevím, že bych je tam chystala. ,,Pro vás to platí jen pod svolením rodičů." Pohlédl na malého Daniela, který svůj pohled věnoval Danimu.
,,V žádném případě, mladej. Na to si ještě moc malý, až vyrosteš, tak si toho užiješ dost," pronesl Dani vážně, avšak na jeho tváři byl znatelný úsměv.
Pique nám všem podal panáka, i já jsem si nakonec jednoho vzala, přiťukli jsme si a kopli jej do sebe.
Zakřenila jsem se, když mi hořká tekutina lekla krkem, a okamžitě se natáhla po vodě, kterou jsem si předtím nalila, abych tu hořkost zapila.
Ovšem u jednoho panáka tanoc neskončila, to ale byla snad všem předem jasné.