Victoria seděla u Elizabethiny postele v ošetřovně a hleděla na dívku „Ještě spí?" zaslechla hlas její učitelky.
Rychle zvedla hlavu „Ano, ale jinak je v pořádku..." odpověděla ji studentka.
Nefertiti přikývla, následně podala další dotaz „Co ty Victorie?"
„Já?" dívka si chytila obvaz, který ji překrýval půlku tváře. Vydechla, to zranění ji připomínalo její selhání „Kdybych neudělala tu chybu, tak by se mi to nestalo..." pronesla vážně.
„To mi neodpovídá na otázku," pousmála se černovláska a klekla si na její úroveň „byla jsi náhodou skvělá," řekla a pohladila ji po hlavě „povedlo se ti tam dostat bez ničí pomoci a rovněž jsi nám pomohla to místo opustit. Už to je úžasné..."
„Ale není to dost..." zareagovala první „trvalo mi to příliš dlouho, pak se mi taky ani nepovedlo zastavit Hikari, takže tady někde ještě běhá..." pevně si chytila sukni uniformy. Začala se trochu klepat z toho, jak naštvaná na sebe byla.
Žena si toho všimla, a ačkoli by ji to chtěla vyvrátit, tak moc dobře věděla, jak zbytečný by to bylo „Hlavně to nepřeháněj..." dodala něžně, než se postavila.
„Jo... neměla bys to přehánět..." ozval se hlas patřící dívce ležící v posteli.
„Liz!" vyhrkla Victoria a chytila svoji kamarádku za ruku „Jak ti je?"
Elizabeth si začala hrát s prsty první „Cítím se pořád trochu slabě," odpověděla klidně „co ty dvě? Chytily jste je?"
Stříbrovlásku to zarazilo. Sklopila hlavu, chtěla se jí omluvit, že ji zklamala, ale předtím promluvila Nefertiti „Chytily jsme tu rudovlasou, ale Hikari utekla," vydechla „ty jsi to naplánovala, že?"
Černo-bělovláska chvíli mlčela s neutrálním výrazem, než se na její tváři objevil úšklebek „Nevadí, alespoň ji budu moct najít sama..." začala se smát, pak se ale rychle uklidnila a pohlédla na ostatní v místnosti. S úsměvem odpověděla na otázku učitelky „Přesně tak, celé to byl plán..."
Victorii to zarazilo „Jak jako plán? Riskovala jsi svůj život!"
„Neriskovala..." zareagovala klidně druhá „vždyť jsi mě ty sledovala a taky jsem měla kouzlo, které mělo přivolat pozornost slečny Nefertiti..."
„To je ale stejně riskování života!" vynadala jí první.
Elizabeth se usmála a ignorujíc její slova dodala „Sice bylo v plánu vás tam dostat obě, aby každá z vás mohla chytit jednu z nich, ale nevadí..."
Stříbrovláska polknula a opět si sednula na svoje místo „Promiň..." pošeptala.
„To nic," druhá pohladila Victorii po hlavě s velkým úsměvem, ale její ruka pak zamířila k ráně „snažila ses, ale co se stalo?" její kamarádka popsala, co se stalo a hlavně se zaměřila na kouzlo, kterým ji dostala. Samozřejmě, že vynechala dvě slova, která ji donutila na chvíli polevit „Počkat? To by znamenalo, že ze mě nevysála jenom magii..."
„Jestli to je pravda, tak to znamená, že načerpala vědomosti všech zmizelých studentů," zareagovala Nefertiti a dala ruce v bok „proberu to s ostatními kolegy..." studentky přikývly a učitelka zamířila ke dveřím „prosím, tentokrát ale už nepodnikejte žádné nebezpečné akce..."
„Nepodnikejte? Do toho se počítám i já?" ukázala na sebe nechápavě první.
Učitelka s úsměvem přikývla a otevřela dveře. Před nimi uviděla stát ustaraně vypadajícího Baldura „Potřebuješ něco?" zeptala se ho.
Chlapec ji nakoukl přes rameno „Hledal jsem Elizabeth po celé škole..." odpověděl ji „ale hádám, že jsem ji našel..." obešel učitelku a zamířil k děvčatům. Žena se za ním ohlédla, ale poté bez dalších slov odešla.
„Oh Baldure! Ahoj!!" pozdravila ho vesele Elizabeth.
„Co se stalo? Proč jsi zase v ošetřovně?" chlapec došel k její posteli, pak pohlédl na Victorii, teprve teď si mohl pořádně všimnout, že má obvázanou tvář „A co se stalo tobě?" Černo-bělovláska mu všechno řekla. Blondýnovi spadla čelist „Jak... Jak jsi mohla takhle riskovat?!"
„Něco podobného, už jsem dneska slyšela," ušklíbla se druhá „ale chtěla jsem zjistit, co se stalo s Aaravem a chtěla jsem ty dvě dopadnout..." třetí na její slova zpozorněl. Dívka ze stolku u postele vzala papír s náušnicí „na tomhle jsem tam celou dobu seděla... myslím, že tu náušnici moc dobře poznáváš..." Baldur polknul. Vzal věci do obou rukou „nikdo to nečetl. Můžeš si to jít přečíst jinam..."
Chlapec chvíli mlčel, ale poté se zvedl a rychle odešel z místnosti. Šel po chodbě a prohlédl si věci zanechané po jeho příteli.
Aarav se podíval na spícího Baldura. Vypadal tak spokojeně, pohladil ho po hlavě a dal mu pusu na tvář „Za chvíli se vrátím..." pošeptal. Jeho přítel nereagoval, ale to bylo dobře. Blondýn by mu rozhodně nedovolil jít, kdyby to věděl.
Něco na sebe rychle hodil a odešel z pokoje. Nešel by pryč, ale vážně chtěl napsat třetímu píseň. Už jen představa toho, jak nadšeně by vypadal, ho těšila. Naneštěstí dostával největší inspirace venku v noci, takže musel porušit večerku. Rozhlížel se s každým svým krokem, než došel k zahradě s fontánou. Za pomocí kouzla si vyvolal světlo a začal skládat. Šlo to mnohem rychleji, než čekal, ale stejně mu to zabralo nějakou dobu. Poté, co to dopsal, si dal papír s hudbou do kapsy a zamířil rovnou do svého pokoje, teda alespoň to měl v plánu. V chodbě se před ním objevila Hikari se zraněnou nohou „Jsi v pořádku?" zeptal se, ale stále si od ní držel odstup.
„Mohl bys mi pomoct..." natáhla k němu ruku, ale on od ní zůstal dál. Nevěřil jí, něco mu nesedělo „No tak..." pobídla ho.
„Myslím si, že to zvládneš sama..." řekl „já chvátám do pokoje, Baldur na mě čeká..."
„To mi vážně nepomůžeš..." chlapec na její dotaz zavrtěl hlavou. Děvče vydechlo „Tak to uděláme teda po zlém..." pošeptalo. Aarav to zaslechl a zpozorněl, rozhodně neměla dobré úmysly. Černovlásce se na tváři objevil úsměv, alespoň mohla vyzkoušet to nové kouzlo. Využila toho, že brunet stále působil nejistě a rychle v hlavě načrtla několik run, které následně spojily jejich stíny.
„Co to je?" vydal ze sebe šestý, chtěl udělat pár kroků zpět, ale nemohl, něco ho drželo. Věděl, že ji musel čelit, ale měl by teoreticky být silnější, takže se toho příliš nebál. Ohlédl se za sebe a rukou načrtl čáru přes chodbu, s tím, že na každém konci doplnil runu. Ze země vystouply čepele, které mu kryly záda. Brunet se ušklíbl „Tak pojď, když mě tak chceš!"
„Ts..." Hikarin úsměv spadl. Nakonec to nebude asi tak lehké, jak očekávala, ale co jiného mohla od svého spolužáka čekat.
Brunet na nic dalšího nečekal, rychle si vyvolal luk a začal na ni střílet šípy z jeho vlastní energie. Dívka se jim vyhnula, krom jednoho, který se ji trefil do nohy, jež už předtím měla zraněnou. Dívka zaskučela, ale pokračovala. Když se konečně dostala k němu, tak se Aarav rozmáchl lukem, než si vyvolal dvě šavle. Jejich meče se několikrát střetly, ale poté náhle brunet spadl s injekcí v krku. Černovláska vydechla „Trvalo ti to!" vynadala svému spoluviníkovi.
Šestý se probudil připoutaný k židli. Unaveně otevřel oči „Počkáme, dokud se mu nedobije energie, dost ji vyčerpal v boji..." zaslechl hlas patřící Hikari. Byla tam i další osoba, na kterou mluvila, ale tu nedokázal identifikovat, na to byl až příliš dezorientovaný. Nedokázal použít žádná kouzla kolem sebe, ale poté zavřel oči a pokusil se, si přidat sílu kouzlem, který mělo být vytvořeno být na vnitřní straně jeho kůže. Povedlo se, cítil se silnější. Udělal to ještě jednou, než se poté za pomocí té síly vytrhl z židle.
„Co to?!" ozval se neznámý hlas. Aarav si rychle vyvolal katary, což je druh pěstní dýky, kdy čepel byla před jeho klouby a podélná rukojeť, která byla ve tvaru H mu zároveň chránila i předloktí. Chlapec se zhluboka nadechl a vydechl, přitom zavřel oči. Věděl, že nemá cenu se spoléhat na vlastní zrak, protože všechno stejně viděl rozmazaně „Dostaň ho!" znova slyšel tu osobu. Proti němu se rozmáchl meč, ale jemu se povedl zastavit a rychle zaútočit na útočníka. Věděl, že se mu povedlo tu osobu trefit, ale brzo se tam objevila další.
„Dojdu pro další injekci!" ozval se hlas Hikari. Chtěl za ní běžet, ale neměl na to příliš času, protože proti němu zamířil jiný meč, který ho ale seknul do boku.
„Nebude to ani třeba..." pokračoval neznámý dívčí hlas „pořád je slabý..." brunet couvnul drže si ránu, nemohl je porazit. Byli tam tři na jednoho, ale chtěl je alespoň zranit. Zaútočil na osobu, která ho zranila, a povedlo se mu ji říznout, i když jen povrchově a velmi slabě, ale nedlouho poté ho seknul někdo jiný tentokrát do nohy. Chlapec si kleknul a otevřel oči. Pohlédl na židli vedle něj, z kapsy vyndal papír a sundal si náušnici „Už zase omdlívá..." okomentovala to dívka.
Chlapec na židli použil mizící kouzlo, aby schoval jeho věci. Pak se jen tiše zasmál „Nemyslete si, že vám nechám byť jen špetku své energie..." šestý si přiložil kataru ke krku „promiň Baldure, asi se už nevrátím..." zasmál se a čepelí si podřízl krk.
Baldurovi stekla slza při dočtení poslední řádky milostné písně, byla napsaná Aaravem speciálně pro něj „To je idiot... to je idiot..." opakoval. Kapky vody začaly padat na papír, chlapec se lekl a rychle ho dal pryč. Přesto nemohl přestat, věděl, že už se se svým přítelem nikdy neuvidí.