Zkažená duše

21. kapitola

Elizabeth měla hlavu položenou na lavici „Jsi v pořádku?" zeptal se jí Aarav a pohladil dívku.

„Jen... mám málo energie..." odpověděla velmi tiše druhá. Chlapec ji ani příliš nerozuměl, ale nějak si to rozšifroval v hlavě „jen se na chvíli prospím a bude to v pořádku..." ještě dodala, aby si o ní nedělali starosti.

„Ale první hodina je s paní Nefertiti..." poklidně zareagoval Baldur, moc dobře věděl, že tyto hodiny jsou její oblíbené. Dívka rychle zvedla hlavu jako na znamení, poté ji ale opět okamžitě položila „Ale ne... tohle je vážné..."

„Až začne hodina... zatím můžu ležet..." vydechla černo-bělovláska a přivřela oči.

Do třídy vešla Victoria a první čeho si všimla, byla ležící dívka „Co se stalo?" zeptala se.

„Má málo energie..." odpověděl za ni Aarav, ale stříbrovláska jim to nevěřila. Už minule se jí nechala oblafnout, podruhé už ji nenachytá.

„Jak to?" zeptala se a překřížila ruce na prsou „Co jsi dělala?"

„Učila se tři kouzla..." pošeptala „dvě se slečnou Nefertiti a jedno... sama..." zaskučela Elizabeth „až do rána..."

„Nemožné!" zareagovala chladně Victoria „I kdybys chtěla, tak nikdo nemá dostatečně energie na to se učit přes celou noc..." na to už ale Elizabeth nereagovala. Měla zavřené oči a pokojně oddychovala, usnula. První popozvedla obočí, ale nakonec si prostě sedla na svoje místo, stejně nemělo cenu se s druhou bavit. Chlapci na ni jen zaraženě hleděli, jak mohla být vůči její kamarádce tak odtažitá.

Brunet vydechl „Poslední dobou se nevyhýbáš jenom nám ale i Elizabeth. Dochází ti vůbec, jak tě ta holka má ráda?" první ale nereagovala. Pravděpodobně je ignorovala, šestý se zamračil ještě víc, ale nakonec prostě jen trochu zatřepal s jeho kamarádkou „Začíná hodina..." pošeptal ji do ucha. Černo-bělovláska rychle zvedla hlavu a tentokrát už dávala pozor. Poté co ale Nefertiti opět odešla, tak její hlava s hlasitým bouchnutím padla na lavici.

Tohle zarazilo i Victorii, zvedla oči a podívala se na dveře. Chvilku jen tak seděla na místě, než si rychle stoupla a vyběhla ze třídy „Paní Nefertiti!" vykřikla za učitelkou, která se zastavila a ohlédla na ni „Potřebuju s vámi mluvit!"

„Copak Victorie?" usmála se učitelka.

„Liz... teda Elizabeth! Je úplně vyčerpaná a slyšela jsem, že s vámi měla doučování nebo tak něco! Myslím, že byste si měla dát pozor, abyste neuhnala vaše studenty!"

„Neuhnala moje studenty?" žena popozvedla obočí, dívka dávala během hodiny pozor, i když vypadala trochu unaveněji, ale že by ji uhnala „Pravděpodobně se to kouzlo, co jsem ji ukázala, snažila naučit i v pokoji..." vydechla a chytila si kořen nosu „možná, že jsem ji to druhé kouzlo neměla ukazovat..."

„A to třetí?" připomněla ji studentka.

„Třetí? Ukazovala jsem ji jenom dvě kouzla... jestli třetí, tak to se musela začít učit sama... nějak..." zamyslela se „zajímalo by mě, co se ale učila..." poté ale rychle zavrtěla hlavou „Každopádně, příště ji poučím ještě přísněji. Samozřejmě, že není v pořádku, aby to přeháněla, a na příští doučovací hodině ji to připomenu..."

„A co se vůbec doučujete?" zeptala se Victoria, zněla trochu zoufale. Proč musí chodit na doučování?

„Učíme se runy, i když včera jsem ji učila dvě kouzla s tím, že jedno nemělo nic společného s runami..." pousmála se Nefertiti „Elizabeth mě o to sama požádala."