Zkažená duše

10. kapitola

Zazvonilo na konec dne a Aarav poklidně zamířil ke dveřím „Dneska jdeš rovnou pryč jo?" zeptala se Elizabeth chlapce, když si ho všimla. Většinou si po skončení školy chvíli povídali, anebo ony odešly dřív než on.

„Dneska už jsem si udělal plány," ušklíbl se „taky chci jednou odejít dřív než vy," a s těmito slovy odešel. Dívky na sebe nechápavě pohlédly, ale nakonec se s ním rychle rozloučily. Kamarádky ve třídě ještě na nějakou dobu zůstaly, zatímco chlapec zamířil na zahradu. Když ji našel, tak byl překvapen, že tam nikdo není a chtěl toho využít. Rozhlédl se kolem, než si sedl na lavičku. Prstem si vedle sebe načrtl runu, ze které se pak objevila kytara.

Pousmál se a začal hrát pár tónů a k tomu tiše popěvoval. Poté, co dokončil první písničku, bez ohlédnutí řekl „Budeš mě dlouho poslouchat, Baldure?"

Blonďáka to zarazilo „Jak víš, že tu jsem?" zeptal se, ale poté došel k Aarovi „Hraješ fakt dobře..."

Brunet se usmál „Děkuju a co zpěv?"

Baldur od šestého odvrátil oči „To jsem tak dobře neslyšel. Zpíval jsi vážně potichu..."

„Tak mě tentokrát poslouchej dobře..." pronesl a opět se pustil do zpěvu. Třetí mu nerozuměl, bylo to zpíváno v jazyku, jakým neuměl, ale stejně se mu to docela líbilo „Tak co myslíš?"

„Hmmm, líbí se mi to, ale ničemu jsem nerozuměl..." odpověděl klidně.

„Pochopitelně," ušklíbl se Aarav „tipni si, o čem to je. Možná zase dostaneš odměnu..."

Baldur popozvedl obočí, ale stejně začal hrát jeho hru. Blonďák se zamyslel, brunet nezněl nějak smutně, ale nezněl zase příliš vesele „Milostná píseň?"

„Oooh, trefil ses. Je to milostná píseň... možná ti i časem řeknu, co přesně se tam říká," ušklíbl se.

„Proč mi to nechceš říct teď?" zeptal se rychle a podíval se vážně na bruneta „Má to nějaký specifický důvod?"

Šestý měl stále na tváři ten stejný úšklebek „Proč tě to tak zajímá?" přiblížil svoji tvář k třetímu tak, že mohl cítit jeho dech „Nejsi příliš zvědavý..." poté se ale od něj opět oddálil se smíchem „neboj, dělám si legraci..."

Baldur to ale jako legraci vůbec nebral, chytil Aarava za kravatu od jeho uniformy a přitáhl ho k sobě, aby ho políbil. Jejich rty se střetly a začali se vášnivě líbat. Brunet se tomu vůbec nebránil, naopak mu přiložil ruku na tvář, aby si ho mohl u sebe lépe přidržet „Jsi vážně vášnivý," pronesl šestý, když přestali „ale musím uznat, že umíš líbat skvěle..." přiložil si prsty na rty.

Třetí se zamračil „Hele... co ke mně cítíš?"

„Eh?" popozvedl obočí brunet „Nevím, o čem mluvíš..."

„Dáváš mi smíšené signály a já nemám rád tenhle typ hry..."

„Tak proč ji hraješ?" zeptal se Aarav se stále tím svým stejným provokativním pohledem „Nevšiml sis, že to ty mě vždycky políbíš jako první? Nebo za tím je snad něco jiného?"

Baldur zavrčel, ale nakonec to řekl „Aarave, já jen tak nelíbám náhodné lidi a to ani, když si myslím, že vypadají dobře."

„Ty si myslíš, že vypadám dobře?"

„Huš," rychle ho utichl blonďák, než pokračoval „tím ti chci říct, že tohle pro mě není hra a..." vydechl a chytil si oči „něco... něco k tobě cítím a je to... silné."

„Jinými slovy mě miluješ?" pronesl Aarav. Třetímu došlo, že si z něj pravděpodobně dělá legraci a rychle se zvedl a chystal se odejít, ale šestý ho chytil za ruku „Kam chvátáš?" zeptal se „Ani nechceš znát mojí odpověď?"