Zkažená duše

18. kapitola

Victoria ráno přišla unavená do třídy a okamžitě si všimla, že už u Elizabeth stál Aarav s velkým úsměvem. Přišlo ji ale, že vypadali si ještě více blízcí než předtím. Stalo se snad den před tím něco? Dívka vydechla a došla za nimi ke své lavici „Ahoj!" okamžitě ji pozdravila její kamarádka.

Stříbrnovláska na ni chvilku hleděla, než zareagovala „Dobré ráno..."

Černo-bílovláska se spokojeně usmála „Vidíš, pořád jsme nejlepší kamarádky."

První popozvedla obočí. Vypadala vážně v šoku, jako kdyby něco takového slyšela poprvé ve svém životě. Chlapec si toho samozřejmě všiml a začal se smát „Vždyť se koukni, jak se tváří!" Druhá se na dívku rychle ohlédla, na což se Victorii na tváři objevil nucený úsměv, nic ale na to neřekla. Ani to nepotvrdila, ani to nepopřela.

„Ne, určitě to cítí stejně! Vidíš, usmívá se!" začala jejich přátelství rychle bránit Elizabeth „Aaaah s Viky jsem byla vždycky nerozlučná dvojka... nebo ona byla ve skutečnosti nerozlučná se mnou. I když jsem ji říkala, že se se mnou nemusí bavit, tak to vždycky odmítla!" dívka se spokojeně rozplývala nad jejich minulostí, jako kdyby to byla nejlepší léta v jejich životě.

Stříbrnovláska na ni jen zaraženě hleděla. Ano, říkala pravdu, ale bylo to už dávno a obě se změnily. Vydechla, naštěstí ji před tímto rozhovorem zachránil Baldur, který za nimi přišel „Omlouvám se, že jdu pozdě..." pronesl klidně a dal Aaraovi pusu na tvář „zastavil mě učitel, aby se mě zeptal na pár otázek..."

„Čeho se týkaly?" zeptala se zvídavě druhá.

Blonďák se zasmál a pohladil ji po hlavě „Neboj, dcerko, nic vážného..." nevypadal, ale že by říkal pravdu, přesto mu to Elizabeth uvěřila a s úsměvem přikývla.

Victoria si toho taky příliš nevšimla, protože ji zarazilo něco jiného „Dcerko?!"

Černo-bílovláska popozvedla obočí, jako kdyby to byla samozřejmost „No? Včera mě Aarav a Baldur adoptovali..." pronesla klidně.

„Cože?!" stříbrnovláska vykřikla přes celou třídu. Okamžitě ji došlo, jak hlasitá byla a rychle si zakryla obličej. Na chvilku byla tak okouzlená sentimentem, že zapomněla, jak jsou tito lidé šílení. Ještě předtím, než ji to stihli vysvětlovat, raději řekla „Dobrý, nepotřebuju to vědět..." pak si ale vzpomněla na něco dalšího „Baldure, netrávíš s námi mimochodem víc času?"

„Hm? Dcerce tady se povedlo všechny moje fanoušky odstrašit," pronesl s úšklebkem Baldur.

„Dáváš mi příliš velkou zásluhu, stačilo jen pár prstů a byli pryč..." zasmála se, ale Victorii to nepřišlo vůbec k smíchu. Co tím myslela pár prstů?! Raději to ale nechtěla ani vědět, měla toho dost „Oh! Teď jsi mi to ale připomněl! Viky, od začátku školy jsem s tebou nikde nebyla, tak mě napadlo, že bychom mohli dneska třeba zajít do města nebo tak něco..." pousmála se.

„Eh?" stříbrnovlásku to překvapilo, ale nakonec zavrtěla hlavou „Já, už něco mám naplánovaného..." ohlédla se na Hikari. Nic o ní neřekla, ale chlapcům bylo jasné, že to má něco společného s ní.

„To nevadí! Tak můžeme příště!" řekla vesele Elizabeth.

„To taky nebudu mít taky čas..." ještě než mohla začít její kamarádka navrhovat další termíny, tak se zvedla „Myslím, že Hikari něco potřebuje..." pronesla a rychle šla za čtrnáctou, aby ji nikdo nestihl zastavit.

Černo-bílovláska na ni chvilku zklamaně hleděla, než se ale znova usmála „Nechcete jít se mnou někam alespoň vy?"

Aarav ji v rychlosti objal a otíral si imaginární slzy „Samozřejmě, tvoji taťkové s tebou někam půjdou..." brunetovi oči se upřely na Victoriina záda a jen vydechl. Elizabeth ji stále milovala celým svým srdcem, ale první to tak určitě necítila.

„Ahoj Hikari..." pozdravila dívku stříbrnovláska.

„Oh? Už zase utíkáš před tou skupinkou? Za mnou?" zasmála se černovláska a s úšklebkem ještě dodala „To mě máš až tak ráda..." první si beze slova zakryla tvář kloboukem, nic nepotvrdila, ale také nic nepopřela. Hikari to trochu zarazilo, bylo možné, že se trefila? Chytila dívku za ruku a mírně se pousmála „Máš mě... ráda? Upřímně..."

„Já... já nevím..." odpověděla, stále se nedokázala podívat čtrnácté do očí „když jsi řekla, že je to jako kdybychom byly spolu... tak to neznělo až tak špatně..." poté ale rychle zavrtěla hlavou „ale já nevím, ještě jsem nikdy ve vztahu nebyla a ani něco takového neřešila..."

„Všechno je jednou poprvé," pronesla černovláska „ale taky si nemyslím, že to zní špatně... včera jsem si to taky hodně užila."

„V...vážně?"

Hikari s úsměvem přikývla a chytila dívku za bradu „Vážně... tak se mi dívej do očí teď chvilku," když udělala, jak řekla, tak pokračovala „chceš to teda zkusit? Být spolu?"

„Být... spolu..." Victoria se stále dívala čtrnácté do očí „musím si to promyslet... můžeš počkat, alespoň do konce školy?"

„Nemusíš chvátat..." černovláska pošeptala.

Stříbrnovláska už dávno věděla, jak odpoví, ale stejně si to potřebovala ještě nechat projít hlavou. Celá tato situace ji přišla surreální a potřebovala ji vstřebat „Ne, po všech hodinách ti odpovím," řekla vážně.

Hikari se zasmála „Tak se budu tedy těšit... každopádně myslím, že za chvilku začne hodina, asi by ses měla vrátit a začít nad tím přemýšlet..." řekla a dala první rychle pusu na klouby. Victorii to zarazilo, ale poté bezduše došla do své lavice. Elizabeth se ji na něco zeptala, ale ani to nevnímala. O přestávkách také zůstala ve své lavici, ale nepřidávala se do rozhovoru ostatních, vlastně ani pořádně nevěděla, o čem mluví.

Po konci školy první rychle došla za čtrnáctou „Půjdeš se mnou prosím? Nechci ti odpovědět tady..." řekla nervózně.

Černovláska se zasmála a přikývla „Kam mě vezmeš?"

„Myslím si, že ti to brzy dojde..." pronesla s nesmělým úsměvem. Hikari ale nechtěla hádat, kam by šly, naopak se chtěla nechat překvapit. Victoria se rozhlédla, než s dívkou vyšla z místnosti a pomalu ji vedla k určitému místu „Tady jsme se potkaly..." řekla a stoupla si k lavičce, kde předtím seděla.

„Jo, spletla sis mě se starším ročníkem..." zasmála se čtrnáctá „ale byla tma..."

Stříbrnovláska si zakryla tvář „Nepřipomínej mi to..." zhluboka se nadechla a vydechla „Teď ti ale musím odpovědět..." pohlédla dívce odhodlaně do očí „chci to zkusit!"

„Co chceš zkusit?" poškádlila ji černovláska.

„Co... co chci zkusit?" první to zjevně rozhodilo „No... být... být spolu..."

Hikari se zasmála a objala svoji novou přítelkyni „Dělám si legraci... ale jsem ráda. Postarej se o mě dobře..."

„Mmmm... ty taky..." pronesla Victoria a zabořila čtrnácté hlavu do ramena.

Baldur se díval na dívky z okna, než se ale opět otočil na Aarava a Elizabeth „Kam půjdeme?"

„Hmmm, můžeme do nějaké třídy, nebo na střechu, nebo tady je vážně pěkná zahrada! A někdy tam jsou lidi a někdy zase ne, ale můžu je klidně odehnat!" řekla s úsměvem černo-bílovláska.

Brunet se tiše zasmál „Myslel jsem, že bychom mohli jít do města tady poblíž. Zatím jsem tam byl jen jednou s Baldurem, tak teď tam můžeme všichni tři..."

Druhá jasně znervózněla „No... můžeme se projít... no... ale nemám žádné peníze, takže si asi nesedneme."

Oba to zarazilo, ale blondýn se vzpamatoval první a s úsměvem řekl „Neboj, taťka vás zve!"