Zkažená duše

26. kapitola

Elizabeth se tupě dívala na místo vedle ní, kde seděla její kamarádka z dětství. Victoria už se o ni skutečně vůbec nestarala a trávila většinu času se čtrnáctou „Díky, že jsi mě tam včera nenechala. Jak je na tom prst?" probudil dívku z přemýšlení Baldur.

„Nemusíš se starat, jedno malé škrábnutí do prstu nic není," ušklíbla se „dlouho jsem necítila bolest, takže jsem to potřebovala na probuzení..."

Chlapec se zamyslel, je pravda, že naposledy ji viděl se nožem říznout do ruky, když odstrašovala jeho bývalé fanoušky, pak ale rychle zavrtěl hlavou, to nebylo důležité „Neměla by sis ubližovat," řekl vážně.

Černo-bílovláska mávla rukou „Bylo to pouhé škrábnutí. Zažila jsem mnohem horší..." pak ale vydechla a ohlédla se na svoji kamarádku. Zvedla se spolu s její spolužačkou a pomalu s ní někam šla. Zdálo se jí ale, že chodila trochu zvláštně.

„Koukáš zase po Victorii?" zeptal se blonďák.

Druhá vydechla a položila hlavu na lavici „Teď pořád chodí s tou kulhající holkou..."

„Kulhající? Předtím byla v pohodě... to musela začít kulhat nedávno..." zamyslel se třetí.

„Nedávno?!" Elizabeth si rychle stoupnula „Proč jsi mi to neřekl dřív! Victoria je teď možná v nebezpečí..." řekla a rychle vyběhla ze třídy.

„Díky, že se mnou jdeš..." zasmála se Hikari a pomalu šla na záchody, ale nešla do kapinky „můžeš na chvilku zavřít oči? Trochu se stydím?" Victoria to nechápala, ale udělala, jak řekla „Pořád je měj zavřené," pošeptala černovláska a chytila svoji přítelkyni za ruku, aby ji někam vedla.

„Kam jdeme?" zeptala se nervózně stříbrnovláska, ačkoli měla stále zavřené oči.

„Nemusíš se b..." čtrnáctá to ani nedořekla. První zaslechla něco jako tříštící se sklo, zapomněla na svoje slovo a rychle se ohlédla, aby viděla, co se děje.

Všimla si udýchané Elizabeth „Stihla jsem to jen tak tak..." řekla a lapala po dechu.

„Co tady..." děláš, chtěla se zeptat Victoria, ale nestihla to, protože ji přerušila její přítelkyně.

„Jak ses sem dostala?!" zařvala. Zněla opravdu naštvaně, první to docela i překvapilo.

„No, rychle jsem se teleportovala do tvého malého portálu, když jsem si všimla, že se zavírá..." pronesla s úšklebkem a překřížila ruce na prsou „ale spíš by mě zajímalo. Co bylo v té hezké injekční stříkačce? Nějaký jed, uspávadlo?"

Když zaslechla tato slova, tak stříbrnovláska rychle sklopila zrak, aby si mohla všimnout skleněných střepů, tekutiny a dokonce i jehly. Udělala rychle pár kroků dozadu od Hikari. Ta si okamžitě všimla její nejistoty „To po tobě hodila ona, já jsem to jenom odrazila!" řekla rychle. Victoria ji to ale příliš nevěřila, protože vedle toho se vyskytoval nůž s trochou zaschlé krve, který již předtím viděla. Černovláska poznala, že už bylo zbytečné předstírat. Rychle si v rukou vytvořila meč a rozběhla se k Elizabeth. Ale ještě předtím, než stihla cokoli udělat, se před ní objevil neznámý fialovovlasý chlapec a zabránil jejímu útoku pouhým děrovačem na keramiku „Jak ty ses sem dostal?" zavrčela a udělala rychle pár kroků zpět.

Balard vydechl „Vyvolala mě sem..." vypadal vážně otráveně „zrovna jsem dělal na další soše..." rychle se rozběhl k Hikari a chytil ji pod krkem. Nadzvedl dívku jednou rukou, jako kdyby byla pírko.

Černovláska cítila, že ji mizí její magická energie, tenhle kluk nebyl normální „Zajímavé..." ozval se zcela nový hlas. Fialovovlasí čtrnáctou pustil, všiml si postavy ale příliš pozdě. Černo-bílovláska se za ním otočila a rychle zvedla ruku, aby mohla zabránit smrtelné ráně, kterou by ji způsobil meč další osoby. Měla rudé vlasy dané do malého culíčku na levé straně hlavy. Její oči žlutě zářily a s jejími ústy v úšklebku tvořily výraz šílence. Na sobě měla pouze krátké černé tričko, takže ji bylo vidět její svalnaté břicho a černé hadrové kalhoty. Elizabeth se rychle teleportovala o kousek dál a chytila si místo, kde jí momentálně chyběla ruka. Neznámá olízla krev z meče „Copak? Měla jsi tak hrdinský příchod a teď se snad bojíš?"

„To nic není..." řekla druhá. Nebylo to ale namířeno na jejího protivníka, ale na Balarda a Victorii.

„Hehehe, to ráda slyším..." řekla rudovlasá a rozběhla se k černo-bílovlásce, aby ji mohla znovu ublížit, ale ta se vždycky teleportovala od ní pryč „Utíkáš?! Bojíš se snad?!" stoupla si na místě a jen se zhluboka nadechla „Měla jsi raději nechat mě, ať tě zabiju, ale co se dá dělat..." ze země se na povrch pomalu dostala její spektra. Byla to dívka asi v jejich věku, která měla černé vlasy do culíku, ale v čem se opravdu lišila, byly její rohy, které ji vycházely z čela a její ostré uši. Na sobě měla typickou japonskou školní uniformu.

Bez varování se okamžitě vrhla na Elizabeth, ale naštěstí ji stejným tempem zastavil chlapec „Možná, že to bude větší zábava, než jsem čekal..." řekl s úšklebkem a odrazil její útok. Jeho forma se začala měnit, jeho postava byla mnohem větší a silnější, jeho vlasy nyní byli dlouhé a na hlavě se mu objevily tři páry rohů. V rukou, které se změnily na černé velké pařáty, se mu zlomil jeho děrovač na keramiku „Tak pojď vším, co máš..." jeho hlas se také změnil. Byl hluboký a do určité míry zněl i děsivě. Victoria tu postavu poznala, jednalo se o Belzebuba... nemělo cenu nad tím příliš dlouho přemýšlet, musela dívce pomoct, ale nemohla se pohnout. Její nohy ji to neumožňovaly, podívala se k zemi, ale nic tam nebylo, nic ji nedrželo, přesto se ale nemohla přinutit udělat o krok víc.

Zvedla hlavu, aby opět mohla vidět Belzebuba, který zápasí s pravděpodobně rohatou dívkou, poté ale na něj zboku zaútočila Hikari, měla sice menší množství energie, ale pořád byla schopna v rukou svírat meč. Démon se úspěšně bránil oběma černovláskám a vlastně jim dával docela i zabrat, ale nemohl nikterak pomoci jeho paní. Victoria očkem pohlédla na svoji kamarádku, která vypadala, že má problémy a předtím než mohla něco udělat, tak byla černo-bílovláska seknuta mečem do boku a skácela se k zemi „Elizabeth!" vykřikla, ale stejně k ní neběžela. Do očí se jí nahrnuly slzy, proč se nemůže pohnout?! Pak si ale všimla, že po podlaze nepřirozeně teče malý pramen krve a míří k ní. Vzpomněla si na to, co dívka tehdy řekla a rychle se toho dotkla.

Elizabeth zmizela a s ní i Belzebub, ale Victoria tam zůstala. Skácela se k zemi a vypadala vážně poraženě „Hahaha, nechala tě tu..." začala se smát červenovlasá.

„Neříkala jsem ti to Kami, Elizabeth má velké řeči, ale ve skutečnosti je neschopná..."

Kami mávla rukou „No jo, no jo... useknutí jedné ruky a hned chce utéct..." kopla to dívčiny končetiny a pak poklidně šla ke zničené dívce „a nechala tě tady samotnou... nemůžeš se odsud dostat..." přiblížila se k ní, ale náhle její tělo vybouchlo na všechny strany a všude byla jen hlína, i na ní „Co to sakra je?!" vykřikla naštvaně.

Čtrnáctou to zarazilo, ale pak si vzpomněla na tehdejší souboj o tělocviku „Nahradila ji!"

Nefertiti vydechla a posadila se ke stolu, snažila se najít Elizabeth, aby si s ní o tom mohla znova promluvit, ale jako kdyby se po ní slehla zem. Myslela si, že by mohla studentce důvěřovat, jenže ona začala podstupovat kroky bez jejího souhlasu a ještě k tomu nebezpečné. Opět z jejích úst vyšel povzdech „Co teď?" možná by vážně měla riskovat zrušení jejích pastí na vlastní kůži, ale pokud by ji to mělo vážně zabít, tak by skončila na dlouhou dobu v kómatu a to si teď nemohla dovolit, musela chránit svoje studenty. Náhle ale někdo spadl na její stůl, který se pod nimi podlomil. Vyjekla a rychle se zvedla ze židle.

„Vítejte v kabinetu... jsem ráda, že jste si zvolila naše dopravní linky..." ozval se slabý hlásek druhé. Žertovala, ale znělo to...

Victoria byla na černo-bílovlásce, okamžitě se zvedla „Musíme rychle do ošetřovny!" vykřikla a chytila dívku do náruče „Proč jsi nás proboha neteleportovala tam..." pošeptala a rozběhla se pryč z kabinetu. Nikdo je nestihl zastavit, žena byla stále zaražená, ale když se podívala na její stůl, tak všimla rudé kaluže krve. Okamžitě zamířila do ošetřovny k dívkám, co se to proboha stalo? Té krve tam bylo až moc na to, jak krátkou chvíli tam byly!