Zkažená duše

34. kapitola

„Vážně to pomůže?" chodbou se ozval děsivý hlas. Malé děvče otevřelo oči, nemohlo se vůbec pohnout.

„Ano," to už byl jí již moc dobře známý otcův hlas „pokud ji předáme velké množství energie, tak se z ní stane baterie a tím pádem budeš mít neomezenou energii..." řekl vážně.

„Myslím si, že bude prostě stačit to vysát ze všech lidí," řekl chladně neznámý.

„To sice ano, ale až vysajete všechny lidi, tak už nebudete mít žádnou energii..." tentokrát se ozval hlas její matky, přesvědčoval ho.

Nad tímto bodem se už hlas zamyslel „Dobře, pokud se to ale nepovede, tak zabiju tu holku i jednoho z vás..."

Oba rodiče teď šli k malé dívce, táta kolem ní začal kreslit kruh, zatímco se mamka ujišťovala, že všechno drží, jak má „Co vám je? Proč se tak chováte?" ptala se, ale na to ji neodpověděli. Nakonec řekla se slzami „Bojím se..."

Žena se k ní nahnula a pošeptala ji do ucha „To bude v pořádku Elizabeth, spolu zachráníme svět..." pronesla a dala jí pusu na tvář. Naposledy ukázala dívce drobný a přitom smutný úsměv, než udělala pár kroků dozadu a s opět chladným výrazem se otočila za sebe „Můžeme..."

Před malou Elizabeth se objevil démon, natáhl k ní ruku a začal do ní přenášet všechno svoji energii, kterou do té doby získal. Ucítila nehoráznou bolest. Bylo toho moc, začala křičet.

Černo-bělovláska sklopila hlavu „Ještě žije, nechápu," řekla Kami, zněla trochu zaraženě.

„Říkala jsem ti, že má velké množství energie," poklidně ji na to odpověděla Hikari hledíc na její bývalou spolužačku.

Druhá otevřela oči a podívala se na dívky před ní „Tohle je všechno, co dokážete?" řekla chraplavě. Cítila se vážně slabě a unaveně. Nezbývalo ji až příliš energie a za chvíli jediné, co ji bude moct udržet naživu je ruka, která je k ní přichycena pouze drobným pramenem magie.

Rudovlásku její odpor už ani neurážel, přišlo ji to komické „Cítím z tebe ten strach, který se snažíš zakrýt tímhle... ale neboj, už zbývá jen troška a uvidíš toho tvého kamaráda..." řekla a poplácala zajatkyni po tváři s úsměvem „Tak znova..." řekla Kami.

Černovláska přikývla a dívce se opět zatmělo před očima.

„Bolí to..." šeptala malá Elizabeth a držela si břicho. Už nějakou dobu ji bylo špatně, ale teď už se nemohla zvednout. Jako kdyby měla vybouchnout „Pomoc..."

Kolem ní prošla stará žena, ale ignorovala ji. Pak se ale na ni otočila a kopnula do ní „Co tady děláš?" řekla chladně „Musíš se válet i tady..."

„Bolí to..." šeptala, ale nepomohla ji. Stará paní se vytratila z jejího pohledu, byla zase sama a jediné, co mohla cítit, byla její nesnesitelná bolest. Zaslechla rychlé kroky, které ale nepatřily její babičce. Zvedla hlavu, aby mohla vidět chlapce. Párkrát otevřel pusu, ale neslyšela, co říká. Místo toho kolem sebe slyšela hluk a celé prostředí se změnilo.

Belzebub stál naproti Elizabeth, už necítila tu bolest, co předtím a dokonce ji i pomáhal navrátit ruku na svoje původní místo „Všechno bude v pořádku..." řekl. Dívka se usmála a přivřela oči. Ano, všechno bude v pořádku.

Nefertiti se společně s Belzebubem objevili u Elizabeth a před viníky všech zmizení „Fungovalo to..." pošeptala učitelka, ale pak se rychle ohlédla na dívku.

„Já se o ni postarám, vy musíte společně s tou holkou chytit ty dvě!" řekl rychle démon.

„S tou holkou?" ženu to zarazilo, ale poté si všimla Victorie. Ani se nestihla zeptat, co tam dělá, Hikari a Kami se rozběhly jiným směrem. Sice byly zaražené tím, že se tam dostaly, ale měly pro jistotu připravený plán, kdy každá měla běžet jinudy. Učitelka a její studentka na sebe kývly.

Nefertiti se v rychlosti rozběhla za rudovlasou a chytila jí nohu obvazem. Dívka spadla na zem, rychle si vyvolala meč, aby ho mohla useknout, ale černovláska neváhala a chytila ji i ruku. Bandáže ale nezůstaly na místě a pokračovaly dál, pohlcovaly její končetiny. Kami rychle vyvolala její spektru, která se rozmáchla, aby přesekla obvazy, ale ještě předtím ji zastavil muž s vlčí hlavou svojí zlatou holí. Celé jeho tělo bylo černé a na sobě měl pouze zlatou lichoběžníkovou bederní roušku a čelenku připomínající tlustý šál, jejíž konce mu přepadaly na hruď. Anubis byl velmi vysoký a svalnatý. Rudovlásku to docela vyděsilo, i bez bližšího studia egyptské kultury poznala egyptského boha smrti. Do té doby nevěřila, že by ho mohla kdy spatřit „Rychle se vrať!" přikázala spektře, ale bylo příliš pozdě. Muž ji chytil za hlavu a začal z ní sát energie, přitom černovláska stárla, až nakonec z ní zbyla pouze hromádka prachu.

Následně udělal pár kroků ke Kami, ale učitelka ho rychle zastavila „To stačí..." Anubis přikývl a zmizel. Dívka nebyla schopná dalších protestů, či jiných pohybů, klepala se. To, co teď viděla ji, až příliš šokovalo. Zvedla zrak a pohlédla do očí ženy.

Victoria rychle běžela za Hikari, ale dívka byla rychlá a znala to tam. Věděla, že kdyby ji pronásledovala příliš dlouhou dobu, tak by jí určitě zmizela. Zastavila se a rychle zabodla meč do země, kolem něj se udělalo několik run a pak od nich pokračovala dlouhá čára, která rychle dohnala bývalou studentku, jež silou nadzvedla.

Černovlásku to zarazilo, podívala se pod sebe, byla ve vzduchu a nemohla se z toho dostat, ohlédla se na stříbrovlásku, která se ale také nehnula a pevně v rukou svírala meč. Čtrnáctá zjistila, že nemůže pohnout ani rukama „Victorie..." řekla tiše hledíc na první, která sebou trochu cuknula „miluju tě..." pošeptala Hikari.

„Eh?" zareagovala Victoria. Dívčina slova ji rozhodila a na chvíli povolila, což byla velká chyba. Viník k ní natáhl ruku a použila kouzlo, které první explodovalo v obličeji. Pustila meč a její magie přestala působit. Studentka si chytila tvář, než se stihla vzpamatovat, tak bývalá studentka zmizela „Sakra..." zanadávala si sama pro sebe. Stále si držíc obličej se pomalu vrátila na místo, kde se rozdělily, celou dobu musela myslet na to, že zase zklamala.

Všimla si, že už tam nebyl Belzebub, který se měl postarat o Elizabeth, rychle k ní došla, aby ji mohla sama zkontrolovat. Mezitím za nimi přišla i učitelka spolu se zcela obvázanou Kami, kterou měla danou přes rameno „Jsi v pořádku?" rychle se zeptala Victorie, když viděla její popálenou tvář.

Dívka přikývla „Myslím, že je na tom Liz hůř, i když dýchá a žije," pošeptala, než si stoupnula se sklopenou hlavou.

„Měli bychom odsud odejít, ale nevím, jak to zvládneme bez Belzebuba..." vydechla učitelka. Museli by tady jinak počkat, než Elizabeth nenabere energii, aby mohla buď sama, nebo za pomocí Belzebuba, je dostat z toho proklatého místa.

„Já... vytvořila portál..." pronesla Victoria a podepřela svoji kamarádku, která držela něco v ruce, alespoň nějak mohla být užitečná.