35. kapitola

23 4 2
                                    

Victoria seděla u Elizabethiny postele v ošetřovně a hleděla na dívku „Ještě spí?" zaslechla hlas její učitelky.

Rychle zvedla hlavu „Ano, ale jinak je v pořádku..." odpověděla ji studentka.

Nefertiti přikývla, následně podala další dotaz „Co ty Victorie?"

„Já?" dívka si chytila obvaz, který ji překrýval půlku tváře. Vydechla, to zranění ji připomínalo její selhání „Kdybych neudělala tu chybu, tak by se mi to nestalo..." pronesla vážně.

„To mi neodpovídá na otázku," pousmála se černovláska a klekla si na její úroveň „byla jsi náhodou skvělá," řekla a pohladila ji po hlavě „povedlo se ti tam dostat bez ničí pomoci a rovněž jsi nám pomohla to místo opustit. Už to je úžasné..."

„Ale není to dost..." zareagovala první „trvalo mi to příliš dlouho, pak se mi taky ani nepovedlo zastavit Hikari, takže tady někde ještě běhá..." pevně si chytila sukni uniformy. Začala se trochu klepat z toho, jak naštvaná na sebe byla.

Žena si toho všimla, a ačkoli by ji to chtěla vyvrátit, tak moc dobře věděla, jak zbytečný by to bylo „Hlavně to nepřeháněj..." dodala něžně, než se postavila.

„Jo... neměla bys to přehánět..." ozval se hlas patřící dívce ležící v posteli.

„Liz!" vyhrkla Victoria a chytila svoji kamarádku za ruku „Jak ti je?"

Elizabeth si začala hrát s prsty první „Cítím se pořád trochu slabě," odpověděla klidně „co ty dvě? Chytily jste je?"

Stříbrovlásku to zarazilo. Sklopila hlavu, chtěla se jí omluvit, že ji zklamala, ale předtím promluvila Nefertiti „Chytily jsme tu rudovlasou, ale Hikari utekla," vydechla „ty jsi to naplánovala, že?"

Černo-bělovláska chvíli mlčela s neutrálním výrazem, než se na její tváři objevil úšklebek „Nevadí, alespoň ji budu moct najít sama..." začala se smát, pak se ale rychle uklidnila a pohlédla na ostatní v místnosti. S úsměvem odpověděla na otázku učitelky „Přesně tak, celé to byl plán..."

Victorii to zarazilo „Jak jako plán? Riskovala jsi svůj život!"

„Neriskovala..." zareagovala klidně druhá „vždyť jsi mě ty sledovala a taky jsem měla kouzlo, které mělo přivolat pozornost slečny Nefertiti..."

„To je ale stejně riskování života!" vynadala jí první.

Elizabeth se usmála a ignorujíc její slova dodala „Sice bylo v plánu vás tam dostat obě, aby každá z vás mohla chytit jednu z nich, ale nevadí..."

Stříbrovláska polknula a opět si sednula na svoje místo „Promiň..." pošeptala.

„To nic," druhá pohladila Victorii po hlavě s velkým úsměvem, ale její ruka pak zamířila k ráně „snažila ses, ale co se stalo?" její kamarádka popsala, co se stalo a hlavně se zaměřila na kouzlo, kterým ji dostala. Samozřejmě, že vynechala dvě slova, která ji donutila na chvíli polevit „Počkat? To by znamenalo, že ze mě nevysála jenom magii..."

„Jestli to je pravda, tak to znamená, že načerpala vědomosti všech zmizelých studentů," zareagovala Nefertiti a dala ruce v bok „proberu to s ostatními kolegy..." studentky přikývly a učitelka zamířila ke dveřím „prosím, tentokrát ale už nepodnikejte žádné nebezpečné akce..."

„Nepodnikejte? Do toho se počítám i já?" ukázala na sebe nechápavě první.

Učitelka s úsměvem přikývla a otevřela dveře. Před nimi uviděla stát ustaraně vypadajícího Baldura „Potřebuješ něco?" zeptala se ho.

Zkažená dušeWhere stories live. Discover now