Zkažená duše

5. kapitola

Victoria byla brzy z energetické verze Elizabeth unavená, navíc častokrát ani nestíhala její myšlenkové pochody a absolutně ji nechápala. Stříbrovláska se po konci všech hodin okamžitě vytratila ze třídy, aby ji nemohla její kamarádka zase sledovat. Dívka si chtěla odpočinout a nebylo nic pokojnějšího než se vydat do obchodu pro kouzelníky, které ji předtím Hikari ukázala. Victoria sice do té doby neměla příliš času věnovat se té knize, kterou si koupila, ale v tom obchodě viděla i nějakou historii a podobné věci, které není třeba se vyloženě učit, a mohla si je pouze přečíst.

Dívka si zalezla do sekce dějin, ale z prohlížení knih ji rychle přerušil známý hlas „Oh, Victorie?"

První rychle zvedla hlavu, aby mohla vidět danou osobu „Hikari," zasmála se. Byla trochu ráda, že černovlásku vidí, přeci jen skutečně neměla příliš možností se s ní bavit ve třídě „co tady děláš?" zeptala se.

Čtrnáctá se podrbala po hlavě „Neodolala jsem a podívala jsem se tady znova na meče, že bych si koupila nějaký další do sbírky..." trochu zrudla „já vím, je to divné..."

Victoria rychle zavrtěla hlavou „Není to vůbec divné! Koukni, já se tady dívám na knihy o historii, i když nemusím!"

Hikari se usmála „Jsme obě divné," zareagovala klidně.

„No právě že vůbec!" stříbrovláska rychle zareagovala, tentokrát ani neopravila svůj tón.

Aarav si všimnul, jak rychle se Victoria vytratila. Tiše se zasmál a zamířil k Elizabeth „Koukám, že ti utekla kamarádka..."

Elizabeth se ale ušklíbnula „Ona si myslí, že mi může utéct, ale kdybych chtěla, tak ji jednoduše doženu," poté pokrčila rameny „ale teď nechci. Potřebuju si promluvit se svým známým..."

„On s tebou vydrží někdo jiný než já a Viky?" řekl překvapeně chlapec.

„No dovol! Já jsem náhodou andílek a k neodolání!" přehodila si tašku přes záda a šla rychle ke dveřím od třídy „Sbohem!"

„Jenom ve tvých snech!" zvolal za ní Aarav místo rozloučení.

Elizabeth na to nezareagovala, ale místo toho zaslechl, jak volá „Slečno Nefertiti!"

Chlapec vydechl a zvedl se. Takže to znamenalo, že bude mít další nudné odpoledne. V průběhu začátku školy se mu povedlo napsat tolik písní, že už nevěděl, co dalšího má dělat. V lavici, vedle které právě stál, si ale všimnul blonďatého chlapce „To je snad poprvé, co u tvé lavice nikoho nevidím, Baldure..."

Baldur zvedl oči a pousmál se „A ty jsi jako vždy po všech hodinách sám..."

Aarav se chytil u srdce „Oh, to bolí! Přímo do srdce..."

Blonďák se podíval na herecký výkon šestého, ale poté se zvedl „Tak jestli nic dalšího nemáš, tak já půjdu..."

„Jak chladné..." zareagoval brunet „ani se svým spolužákem si nechceš popovídat!"

Baldur otráveně vydechl „Já chápu, že tě trápí, že si s tebou nikdo po škole nepovídá, ale já na rozdíl od tebe sociální život mám a chtěl bych si taky někdy dát pauzu... můžeš to zkusit jindy," ušklíbl se a zamířil ke dveřím.

Aarav protočil oči „Tak pěkná tvářička a ve skutečnosti tak nudný..."

„Nudný říkáš?" třetí se rychle otočil a pohlédl na šestého, který už seděl na jeho lavici „Nejsi spíš ty nudný, když s tebou nikdo nechce trávit čas?" udělal pár kroků k němu.

„Nenazval bych se nudným, jenom se rád bavím se zajímavými lidmi..."

„A nebavíš se teď se mnou náhodou? Neznamená to, že jsem zajímavý a ne nudný?" přiblížil se k němu a trochu se sehnul, aby si byly tváří v tvář.

Brunet dal s úšklebkem ruce kolem Baldurových ramen „Tak mi teda ukaž, jak jsi zajímavý, hezká tvářičko..."

Blondýn Aarava bez dalšího váhání políbil. Jejich polibek byl plný vášně a ani jeden z nich s tím nechtěl přestat. Skončil to ale třetí dřív a u toho ještě šestého kousnul do rtu „Tak co? Jsem zajímavý?" zeptal se s úšklebkem chlapec, než si vzal tašku a odešel.

Aarav se zasmál a chytil si ret „Ne, jsi pozoruhodný..." ušklíbl se.

Nefertiti se dívala na docházku studentů s nevěřícným výrazem. Byla zvyklá, že studenti nechodí na všechny hodiny, ale nikdy se nestávalo, že bez omluvení někdo nešel do školy už dva týdny a to ještě k tomu po druhém dni „Pořád se bojíš o tu studentku?" ozval se Hans Kindermann, ředitel školy, když viděl stále zamyšlenou učitelku „Nebyla náhodou dvacátá?" čas od času se stalo, že osoba na dvacátém místě to vzdala a odešla, ale teprve začali. Proč by někdo odcházel hned po druhém dni školy? Nefertiti se nemohla zbavit špatného pocitu „Třeba také má problémy v rodině nebo tak něco. Nemusíš se bát, určitě to nic vážného není..."

Učitelka zvedla hlavu z docházky a pohlédla na muže. Měl šedé vlasy s černou ofinou, jež mu šla do očí, které byly hnědé. Měl velmi světlou pleť, ale na levé části těla, pravém uchu a rovněž i části krku byla jeho kůže mnohem tmavší, což nebylo ohraničeno pouze přechodem, ale rovněž švy, které ty kusy dávaly dohromady. Na sobě měl černý rolák a šedé sako, ale přes to měl přehozen ještě dlouhý kabát o odstín tmavší. Na levé ruce měl rukavici, ale pravou paži vůbec neměl. Ze zad mu vycházely robotické končetiny připomínající chapadla. Ani jeho nohy nebyly obyčejné, protože jednu měl zcela kovovou.

Nefertiti vydechla a odložila papír s docházkou „Možná máš pravdu..."

Hanz se usmál „Určitě mám pravdu."

Učitelku jeho úsměv vždycky uklidnil, takže pouze přikývla a zvedla se „A co si myslíš o Elizabeth Arz..." pohlédla z okna, kde uviděla Elizabeth s chlapcem, který nepatřil do její třídy.

Hanz vydechl „Na této škole neřešíme rodiny, pouze jejich znalosti a Elizabeth se sem dostala zcela poctivě. A co víc... je druhá," pronesl a odešel.

Poté co už ho neviděla, si černovláska pouze sama pro sebe řekla „Tak proč po mě chce doučování základů..." zavrtěla hlavou a opět se podívala z okna. Její studentka tam ještě byla a tentokrát se dívala na Nefertiti. Učitelku to zarazilo, ale černo-bělovláska se usmála, dokonce ji zamávala, než šla dál spolu s pravděpodobně svým kamarádem. Žena vydechla a také odešla ze třídy, pravdou bylo, že ona je nezkoušela a tedy neví, čeho skutečně byla druhá schopná.