Zkažená duše

14. kapitola

Victoria měla stále na paměti slova stařeny a rozhlížela se po třídě. Všimla si, že čtyři studenti chybí, mimo jiné i ten, kterého předtím Elizabeth praštila. Předtím ale chodil na všechny hodiny, moc dobře si ho pamatovala vzhledem k tomu, že se na něj čas od času ohlížela, dokud se neuzdravil. Polknula, na co by vůbec potřebovala tu knihu, to že tu nejsou studenti, přeci nic neznamená. Třeba to vzdali...

„Jsi v pořádku?" zaslechla druhou a otočila se na ni „Jsi zase unavená? Vypadáš, jako kdybys viděla mrtvolu..."

„Ne," rychle zavrtěla hlavou „neviděla..."

Černo-bělovláska se ušklíbla a sedla si na své místo „Ne? Škoda, doufala jsem, že bys mi ji ukázala, viděla jsem nějaký rituály s mrtvolou a zajímalo by mě, jestli fungují..."

Tohle stříbrovlásku zarazilo „Počkat, co?" i kdyby nějaké takové rituály existovaly, tak by byly určitě zakázané „To je vtip, že jo?"

Elizabeth měla na sobě stále ten zlověstný výraz „Hmmm... co myslíš?"

Victorii začalo rychle bušit srdce, cítila strach. V hlavě se jí začínalo tvořit několik strašlivých scénářů. Její myšlenkové pochody přerušil pár, který k nim došel „Jak je?" vydal ze sebe spokojeně Aarav „povedlo se mi ukrást Baldura..."

Baldur zvedl ruku na pozdrav, než se ohlédl na svého přítele „Víš, že jsme spolu..." poté se k němu nahnul a pošeptal „a ty jsi jenom můj..."

Brunet se usmál a dala třetímu pusu na tvář. Druhá otráveně vydechla a zvolala „Nemůžete si tohle vzít jinam?"

Blondýn se pousmál, nevypadajíce vůbec lítostivě a řekl „Promiň..."

„Vůbec ti to není líto!" rychle vyhrkla černo-bělovláska a překřížila ruce na prsou. Victoria se ale na ně pak už nedokázala příliš soustředit. Stále musela přemýšlet nad tou starou paní. Ohlédla se na Hikari. Čtrnáctá byla pravděpodobně jediná, která by ji vyslechla a brala ji vážně.

O přestávkách zůstávala se svoji skupinkou, ale jakmile skončila škola, tak šla za černovláskou bez ohledu na ostatních „Ahoj..." pozdravila ji.

Hikari to trochu zarazilo, ale poté ji s úsměvem pozdravila a k tomu dodala „Nečekala jsem, že za mnou přijdeš. Většinou jsi s Elizabeth nebo chodíš rovnou do pokoje, potřebuješ do města?"

První až teprve teď došlo, jak málo s ní ve skutečnosti mluvila, ale nakonec zavrtěla hlavou „Ne... kvůli tomu tady nejsem, ale... potřebovala bych si s tebou o něčem promluvit, v soukromí..."

Čtrnáctá zvážněla „Dobře, můžeme jít za školu do parku. Většinou tam bývám sama, takže si tam můžeme promluvit..." spolu tedy šly na zahradu, kde skutečně nikdo nebyl „O čem si chceš promluvit?" byla první slova, která tam padla. Victoria se s výdechem posadila a pověděla Hikari všechno, co se stalo. Počínaje knihou, která se záhadně objevila v její tašce, končíce slovy staré ženy. Čtrnáctá ji poslouchala a celou dobu přikyvovala „Bereš to vážně? Není to prostě jen šílenství staré ženy?"

„No... nebrala bych to vážně, ale uměla neviditelnost a také schovávání stránek... ani bych nepochybovala, kdyby uměla předvídat budoucnost..." podrbala se po hlavě „ale neřekla mi, co se má stát, nebo proč bych vůbec tu knihu měla potřebovat..." poté si ale vzpomněla na důležitý detail, který ji přinutil nad tím přemýšlet mnohem vážněji „Navíc, myslím si, že pár studentů zmizelo!"

Její poslední poznámka Hikari překvapila „Vážně? Ty hodiny nejsou povinné, takže třeba na to prostě nechodí..."

Stříbrnovláska přikývla „Ale ten jeden... chodil do školy i se zraněním hlavy a teď najednou přestal? Něco mi tu prostě nehraje..."

„Ten se zraněním hlavy? Nebyl to ten, kterého tehdy porazila Elizabeth?"

„Elizabeth?"

Černovláska přikývla „Nevím... Elizabeth mi prostě přijde nebezpečná a vím, že tobě taky. Občas vážně vypadáš, jako kdybys z ní měla strach..."

Victoria to nedokázala popřít, měla pravdu. Občas byla znechucená či dokonce vystrašena poznámkami, které její kamarádka dělala. Sklopila hlavu „Myslíš, že s tím má něco společného?" faktem bylo, že se Elizabeth změnila k nepoznání a že její rodiče se už jednou pokusili o ovládnutí světa, co když chtěla udělat totéž?

„Nejsem si jistá," zareagovala Hikari.

Aarav využil toho, že se jim povedlo zbavit Baldurových fanoušků za pomoci Elizabeth a jejích kouzel. Chlapci společně šli na střechu, kde se společně usadili u zábradlí. Brunet se spokojeně opřel o rameno jeho přítele „Konečně jsme sami..." pronesl spokojeně.

Třetí se zasmál a pohladil ho po hlavě „To sice jo, ale nemuseli jste je odstrašit tak brutálně..."

„Myslíš, že to bylo brutální?" zeptal se brunet s úsměvem „Tak to jsi neviděl všechno. Elizabeth se ještě držela zkrátka..."

„Až tak? Tak to bych asi nechtěl ani vidět, co by udělala, kdyby měla na někoho zlost. Zabila by ho?" říkal to jako žert, ale reakce šestého ho překvapila.

„Upřímně... nedivil bych se," ale nakonec přivřel oči „ale teď neřešme Elizabeth, teď jsme tady spolu sami dva..."

„Pravda..." řekl Baldur. Otočil se ke svému příteli a vzal ho za bradu „musíme toho využít, že?" poté políbil Aarava. Brunet dal kolem něj ruce užívaje si jeho rty.

Blondýn mu zajel rukama pod tričko, ale jeho přítel ho rychle zastavil „Ne tady! V pokoji je to v pořádku, ale tady jsme na střeše, na veřejnosti..." trochu si od něj odsedl, naznačujíc mu, že to skutečně nepřichází v úvahu. Když si všiml smutného výrazu třetího, tak si lehl na jeho klín „To to až tak chceš?"

„Jen rád cítím tvoje tělo..." pousmál se a začal ho hladit po hlavě „jsi vážně teplý..."

„To zní strašně," zasmál se šestý „ale chápu tě. Ty mi přijdeš naopak vážně ledový, ale nevadí mi to. Miluju tě takového, jaký jsi... i když mám podezření, že jsi ve skutečnosti upír..."

„Kdybych byl upír, tak bych ti už dávno vysál krev, protože vypadáš tak sladce."

„Lichotíš mi, chceš snad něčeho dosáhnout?"

Baldur se sklonil, aby mohl dát pusu svému příteli „Možná," ale dále už nezašel a opět se narovnal „ale pravděpodobně toho využiju až později..." ušklíbl se.

Aarav se usmál a přivřel oči, už jen jeho přítomnost ho uklidňovala. Sice často trávil večery i noci u blonďáka v pokoji, ale stejně byl vždycky rád, když se mohli zbavit jeho fanoušků a strávit spolu s ním další čas o samotě. Brunet cítil vůči ostatním občas žárlivost vzhledem k tomu, že na rozdíl od něj, mohli s třetím trávit celá odpoledne. Blonďák si to uvědomoval, ale předstíral, že o tom neví, protože mu to připadalo trochu roztomilé. Baldur se pousmál a stále hladě svého přítele se podíval dolů na park, kde si všiml dvou dívek. Poznal je, ale trochu ho zarazilo, že trávily čas zrovna spolu. Nebyla Victoria stále s Elizabeth, proč by byla najednou s černovláskou. Celkově mu přišla ta dívka trochu zvláštní, jenže nevěděl čím „Na co se díváš?" zeptal se náhle brunet.

Třetí rychle zavrtěl hlavou „Na zahradu, je vážně pěkná," odpověděl a dal opět pusu svému příteli „ale ty jsi hezčí..."

Aarav se zasmál „Už zase mi lichotíš! Co to máš za plány?"

„To je otázka..." ušklíbl se. Znova políbil šestého „Asi ti to řeknu dnes večer..."