Zkažená duše

31. kapitola

Elizabeth šla prázdnou školou rozhlížejíc se kolem sebe, jako kdyby ji někdo sledoval, nebo kdyby něco sama hledala, ale poté uviděla Baldura „Ahoj Baldure! Co tady děláš? Víš, že máme vycházet co nejmíň z našich pokojů!" řekla s úsměvem a doběhla k němu.

Chlapec se ušklíbl „Nechci nic říkat, ale nezdá se mi, že bys teď byla ve svém pokoji... co tady děláš? Měla bys ještě odpočívat!"

Černo-bělovláska se zasmála a podrbala se po hlavě „Chtěla jsem si to tady prohlédnout..." blondýn se chtěl otázat dál, co si chtěla přesně prohlédnout, ale ona ho nenechala. Místo toho ho umlčela vlastní otázkou „Co tady děláš ty?"

Třetí se podrbal po hlavě „Dalo by se říci, že si to tady taky prohlížím..."

„Hledáš stopy po tom, co se stalo Aaravovi, že jo?"

Baldur sebou cuknul, Elizabeth se trefila do černého „Hádám, že pořád věřím, že... ještě žije, že třeba utekl a teď se před nimi schovává, anebo ho někde vězní..." pošeptal. Očekával, že se mu dívka vysměje, vždyť jemu samotnému přišla jeho vlastní slova směšná.

„Třeba máš pravdu, ale teď nevím, jak by bylo možné ho najít..." řekla vcelku vážně druhá. Chlapec rychle zvedl hlavu, takže mu to začalo děvče vysvětlovat „Ty holky se umí vážně dobře schovávat vzhledem k tomu, že se tu celou dobu pohyboval někdo, kdo do naší školy ani nepatří, takže bude těžké vůbec najít jejich ústředí..."

Blondýn vydechl „Máš pravdu..." řekl a podrbal se po hlavě „asi je větší šance, že ho najdou učitelé, než já... vždyť ani nevím, co vlastně dělám, jen tady slepě chodím..." zasmál se a prohrábl si vlasy. Cítil se stále smutně, ale pohled na jeho stále živou kamarádku ho trochu uklidnil.

Elizabeth se usmála, stoupla si na špičky, aby mu mohla úspěšně rozcuchat vlasy „Najde se! Je to Aarav, má tuhý kořínek!"

Baldur od ní udělal rychle pár kroků pryč s upřímným smíchem „Máš pravdu! Aarav má tuhý kořínek," a začal si upravovat vlasy „co takhle zajít do města... je tady hodně knihkupectví a třeba nějaké bude mít odpovědi... a pak bychom si mohli dojít na večeři, platím samozřejmě..."

„Můžeme pozvat Viky? Zůstala tady taky a určitě by nám mohla pomoct!" navrhla rychle druhá.

Blondýn se zarazil, od určité doby cítil vůči Victorii nedůvěru, ale zároveň věděl, že ji černo-bělovláska stále považuje za kamarádku i přesto, jak ji předtím ignorovala. Navíc se raději bavila s Hikari, která se nakonec ukázala být viníkem, což samozřejmě nemohla vědět. Chlapec vydechl, uvědomil si, že vymýšlí důvody, proč by s nimi neměla jít „Dobře, myslíš, že bude v pokoji?"

„Nemám ani tušení!" řekla vesele Elizabeth.

Baldur párkrát mrknul trochu zaražen jejím veselým tónem, ale pak zavrtěl hlavou „Dobře, tak půjdeme za ní do pokoje..." pronesl a udělal pár kroků ke kolejím, než se zpod rohu objevila osoba, o které mluvili.

„Viky!" vykřikla druhá a rychle běžela k dívce „Zrovna jsme tě chtěli jít hledat!"

Victorii to trochu překvapilo, ale pak se pousmála „Já jsem tě přišla zkontrolovat, co tady děláte."

„Přišla zkontrolovat?" překřížil ruce na prsou třetí „Co tím myslíš?"

První se podrbala po hlavě „Jen jsem se chtěla ujistit, že je Elizabeth v pořádku..." vydechla „Co potřebujete?"

„Chtěli bychom se podívat do města!" odpověděla ji druhá plná energie „Prvně se chceme podívat po nějakých knihách, které by nám mohly pomoct najít Aarava, a pak mě Baldur pozval na večeři!"

Blondýnův chladný výraz se změnil na úsměv, pohladil dívku po hlavě a poklidně dodal „Elizabeth si myslela, že by byl dobrý nápad tě přizvat..."

Victoria měla spoustu knih, třeba by jim nějaké z nich pomohly a nemuseli by nikam jít, ale zároveň její kamarádka vypadala nadšeně už jen z nápadu, že by někam vlastně šli „Dobře, rozhodně bude bezpečnější, když půjdu s vámi..." třetí chtěl nahodit další poznámku, ale když viděl nadšenou druhou, tak raději nic neříkal.

U brány je ale zastavil Longwei „Neberte to ve zlém..." pronesl klidně „Jen prohlídka..." začal si je prohlížet ostřížím okem, jestli se náhodou ve skutečnosti za iluzí jeho studentů neschovávají hledané osoby „V pořádku, můžete jít..." pronesl, ale pak si stoupl před Elizabeth a znemožnil ji cestu dál.

„Nějaký problém?" zeptala se nechápavě dívka „Nezdá se mi, že bych udělala něco špatného..."

„Ne to ne..." muž vydechl a pohladil se za krkem „vlastně jsem se ti chtěl omluvit. Podezíral jsem tě bez jakýchkoli důvodů..."

Druhá se ušklíbla „Ale vy jste měl důvod mě podezírat," řekla a zadívala se mu do očí „jestli chcete udělat na slečnu Nefertiti dojem, tak byste ji měl spíše poslouchat a dělat to, o co vás žádá, než se s ní hádat..."

Učitel zrudl „Nevím, o čem to mluvíš! Já na ni nechtěl..." dívka ho ale nadále neposlouchala. Pouze ho obešla a pokračovala v cestě za jejími přáteli. Muž se na ni rychle otočil, ale už mohl vidět pouze jejich záda. S výdechem se opřel o bránu „Ta holka je fakt něco..."

„Co po tobě chtěl?" zeptal se Balard, už se chtěl otočit a jít mu něco říct, ale překvapivě to trvalo mnohem rychleji, než čekal.

„Jen se mě ptal na rady ohledně slečny Nefertiti," odpověděla mu klidně. Chlapec popozvedl obočí, ale raději se dál neptal.

„Nic tady není..." vydechl zklamaně Baldur, bylo to poslední knihkupectví ve městě a stále žádné kouzla, která by jim pomohla najít Aarava.

Cos čekal, chtěla se ho zeptat Victoria, ale nechtěla sypat sůl na jeho ránu „Bohužel..." nakonec pouze řekla, pak si ale vzpomněla na jedno speciální knihkupectví, které mělo zakázaná kouzla, možná to by mohlo pomoci. Podívala se na chlapce, a pak na Elizabeth, která měla hlavu ponořenou v knize, ačkoli vypadala, že tomu moc nerozumí „Znám ještě jedno knihkupectví, je docela schovaný, třeba tam něco bude..."

Druhá rychle vrátila knihu na své místo „Dobře! Pojďme!" zvolala a chytila oba za ruku, aby je dostala z té prodejny, pak se ale otočila na kamarádku „Veď!" přikázala ji, aniž by ji pouštěla.

Stříbrnovláska trochu zrudla, přišlo ji, že takhle působili jako malí školáci „Nebylo by lepší se pustit?" pošeptala, ale druhá nereagovala. Pravděpodobně její slova neslyšela, nebo alespoň předstírala, že je neslyší. Vydechla a bez dalších slov je nasměrovala ke starému knihkupectví, kde předtím byla s Hikari „Tady to je..." nebo alespoň bylo. Na místě, kde předtím obchod stál, už nic nebylo, jako kdyby se celá budova vypařila. Zarazilo ji to „Tady to bylo..."

Baldur vydechl „Tak to teda jsou všechna knihkupectví..." pustil Elizabeth a otočil se na podpatku „Tak kam půjdeme na večeři?"

Victoria zaraženě hleděla do prázdna, vždyť to tam stálo ne? Nebo se mýlila? Chytila si tvář, už musela být vážně vystresovaná z toho všeho, co se dělo „To nic..." řekla Černo-bělovláska s úsměvem „každý se může splést i někdo tak skvělý, jako jsi ty..."

První na ni nechápavě hleděla, než nakonec pošeptala „Já jsem zklamání..."