Zkažená duše

2. kapitola

Celý první den se nakonec nic nedělo, protože učitelé nechtěli začínat bez dívky umístěné na druhém místě. Victoria si proto mezitím alespoň prošla vnitřek školy s tím, že se k ní přidala i Hikari stejně jako den předtím. Akademie byla plná učeben, přitom jenom pár z nich měla klasické lavice a židle. Často se jednalo o místnosti připomínající spíše chemičky, tréninkové místnosti na bojové umění či dokonce pouze prázdné místnosti bez jakéhokoli nábytku. Studentky zvláště zaujala třída, která připomínala zahradu, nebo skleník, když předtím totiž obcházely budovu, tak nic takového neviděly.

Další den byla Victoria stejně natěšena, jako den předtím. Přišlo ji, jako kdyby až tohle měl být první den vzhledem k tomu, že se včera nic neodehrávalo. Navíc... konečně se měla objevit dívka na druhém místě, konečně ji mohla vidět. Stříbrovláska došla do třídy a rozhlédla se kolem, ale lavice vedle ní byla stále prázdná. Vydechla a sedla si na své místo. Druhá se stále neobjevila, a až minutu před začátkem první hodiny, kdy už byli všichni ostatní na svých místech, do dveří vtrhla vskutku podivná dívka s velkým úšklebkem „Tak jsem tady!" zvolala. Všechny to zarazilo a chvíli i mlčeli, čehož studentka využila a pokračovala ve svém monologu „Omlouvám se, že jsem přišla pozdě. Slyšela jsem, že kvůli mně zrušili hodiny, to vážně nebylo v plánu, ale někdo se na mě snažil spáchat atentát, takžeeeee..." prodloužila samohlásku, aby si mohla prohlídnout zděšené výrazy svých spolužáků, než se smíchem pokračovala „Dělám si legraci, nějaké dítě vypadlo z okna, ale přísahám, že za to nemůžu já..." dívka působila čím dál víc pobaveně a ostatní naopak čím dál víc zděšeně „dělám si legraci, rozbil se vlak a museli jsme čekat, než se spraví..."

Nastalo ticho, které ale přerušil jeden z chlapců, protože se začal smát. Nesmál se tomu, co řekla, ale tomu, jak divná byla. Victorii to ale vůbec nepřišlo k smíchu... Dívka na druhém místě zamířila ke své lavici a až teď si ji teprve Victoria důkladně prohlédla. Nejen, že mluvila zvláštně, stejně tak i vypadala. Měla levou polovinu vlasů černou a druhou bílou, měla je přitom dané do dvou culíků, které ji dosahovaly až k prsům a to je měla ještě k tomu kudrnaté. Na hlavě měla rohy, což ještě nebylo to nejdivnější. Jedno oko měla modré, ale druhé měla překryté páskou, ve které bylo tmavé sklíčko, takže nebylo vidět. Co se týče oblečení, tak na sobě měla uniformu, ale kolem rukou měla volně dané pásky a to samé kolem pasu, i když na nich nic neměla a působily zcela zbytečně. Celkově byla dívka velmi hubená, možná až moc, a o trochu menší než Victoria.

„Oooh, ahoj Viky!" řekla s úsměvem.

„A...ahoj Liz..." Victoria byla stále zaražená tím, jak dívka vypadala a jak se chovala. Ano, tuto studentku, Elizabeth Arz, už dávno znala a ve skutečnosti se těšila, až ji uvidí. Problém byl v tom, že Elizabeth byla jako vyměněná. Z původně nevinné malé dívenky, která byla velmi stydlivá a ubrečená, se stala tahle šílená holka.

Do třídy vešla Nefertiti a beze slova se na chvíli rozhlédla kolem, než se usmála „Koukám, že už je slečna Arz tady..."

Elizabeth se zasmála „Omlouvám se, nečekala jsem, že se zrovna ten vlak rozbije, jinak bych jela jindy!"

„To nic, nikdo to nemohl čekat a většinou se stejně prvních pár dnů nic neděje..." pronesla klidně „Věřím, že vám slečna Spencer řekne, co jsme rozebírali včera."

„Určitě," zareagovala Victoria poslušně jako na rozkaz. Nefertiti poté pokračovala hodinu, prvně studentům rozdala rozvrhy, než jim začala podávat výklad o historický pramenech a u toho jim zároveň ukazovat, jak co fungovalo. Stříbrovláska pečlivě poslouchala každé slovo, po hodině si až teprve pořádně prohlédla rozvrh. Krom hodiny o historii s touto učitelkou vážně působilo, že nebudou mít příliš teorie. Ještě tam teda byla pravidla kouzelníků a také teorie temné magie.

Victoria se otočila na Elizabeth, ale všimla si, že před její lavicí se objevil chlapec. Měl hnědé kudrnaté vlasy, na kterých byla čelenka. Měl tmavé až černé oči, ale zajímavější byl červený krystal na jeho čele. Na uších měl také spoustu náušnic, jedny vcelku dlouhé s rovněž rudým kamenem uprostřed a pak dva kroužky. Samozřejmě, že měl na sobě uniformu, ale měl ještě zlatý náhrdelník pokrytý drahokamy. Měl snědou pleť a byl vcelku vysoký, ale oproti oběma byl každý vysoký „Ahoj," pozdravil Elizabeth „já jsem Aarav Singh. Byl jsem šestý..." usmál se. Victoria podle jeho hlasu okamžitě poznala, že to byl ten, který se smál.

„Ahoj! Já jsem Elizabeth Arz!"

„Arz... to mi něco říká..." zamyslel se, ale poté nad tím mávnul rukou. I kdyby to byla sebedůležitější osoba, tak na téhle škole jsou si všichni rovní. Navíc... nemohla být tak důležitá, vždyť jela vlakem.

Elizabeth přikývla, ale poté ukázala na dívku vedle sebe „A tohle je Victoria Spencer! Je naprosto úžasná a přímo k sežrání!"

„K sežrání?" zopakovala Victoria a popozvedla obočí „Vždyť mě vidíš po letech a ještě k tomu jsi předtím byla roztomilejší ty..."

Druhá se ušklíbnula, než se ohlédla k Aarovi „Skutečně," řekl. Působil, že nad tím vážně uvažuje, což první zarazilo. Chlapec si všiml jejího výrazu a zasmál se „Elizabeth, tvůj humor je vskutku nakažlivý," řekl s úsměvem.

Elizabeth se vítězoslavně zasmála „Jsem ráda, že uznáváš ten nejlepší smysl pro humor, ale... žertovala jsem?"

Stříbrovlásku jejich konverzace vážně znepokojovala, takže se rozhodla zasáhnout „Hele... za chvilku máme další hodinu. Myslím, že by ses měl vrátit na svoje místo... navíc ještě potřebuju říct Liz, jak to tady chodí..."

Aarav popozvedl obočí, než jen s úsměvem kývl „Tak se uvidíme po další hodině Liz?"

Victorii zarazilo, že ji nazval Liz bez jejího svolení, ale Elizabeth nevypadala naštvaně, jen na něj kývla. Neměly být používány tyto přezdívky pouze mezi nimi? Dívka rychle zavrtěla hlavou, přemýšlela nad blbostmi, místo toho se měla věnovat něčemu mnohem důležitějšímu. Zhluboka se nadechla „Dobře Liz..." upoutala pozornost své spolužačky a začala ji přesně popisovat, co se včera stalo. Poté se ještě nabídla, že by druhou provedla po škole, protože to tam už přeci jen znala o trochu víc než ona. Elizabeth to s radostí přijala, ale řekla ji, že nemůže v ten den, protože sotva přijela a musela si vybalit. Rovněž také byla unavená z dlouhé cesty ve vlaku, takže si chtěla odpočinout.