Zkažená duše

15. kapitola

 Nefertiti držela v ruce docházku a přitom hleděla na třídu. Nemohla tomu věřit, vypadalo to, jako kdyby další student zmizel „Jste v pořádku?" ozvala se Elizabeth „Už tu stojíte pět minut a díváte se na ten papír..."

Učitelce to došlo, rychle zavrtěla hlavou „Máš pravdu..." podívala se na druhou „dobře, takže dneska bych vám řekla něco o takzvaných prokletých knihách. Prvně si ale musím zopakovat, co to jsou spektry. Chce to někdo vysvětlit?"

Victoria se přihlásila o slovo a odpověděla „Spektry jsou stvoření z jiného světa, které je možné vyvolat a přivázat je ke své energii."

Nefertiti se usmála, stříbrovláska řekla perfektní odpověď jako vždy „Přesně tak, důležité je také vědět, že každý člověk můžou mít pouze jednu spektru a že čerpají velké množství magické energie, když jsou vyvolány na povrch. Existují ale výjimky, které vznikají právě na základě prokletých knih. Tyto knihy byly vytvořeny převážně ve starověku a uchovávají v sobě nebezpečná stvoření z jiného světa. Při otevření této knihy se může bez pozvání stvoření přisát na vaší energii a bez ohledu na to, že jste předtím měli jinou spektru, protože tu vytlačí, někdy dokonce i pohltí. Často jsou schopni se sami vyvolat na povrch a ovládat vlastní hostitele, jak se jim říká. Také jsou zvláštní tím, že mohou čerpat energii z ostatních lidí..."

První si vzpomněla na rodiče její kamarádky. Nadechla se a chystala se zvednout ruku, ale předtím ji předběhla Elizabeth „Je možné, připoutat spektru na dva lidi? Jako třeba, když tu knihu otevřou oba najednou..."

„To je zajímavá otázka, na kterou ale nemohu popravdě odpovědět. Prokleté knihy jsou ještě plně neprozkoumané..."

„Takže je to možné..." černo-bělovláska pošeptala s drobným úsměvem, učitelku to zarazilo, ale mohla jen přikývnout. Pak už jen pokračovala s její hlavní specialitou a s výkladem historie a přirovnávání různých knih s různými národy. Řekla i něco málo o středověku, ale to jen pár vět a ještě se během toho celou dobu tvářila znechuceně.

Skončila hodina, ale žena zastavila svoji studentku ještě předtím, než stihla odejít „Elizabeth, potřebovala bych si s tebou o něčem promluvit..."

Černo-bělovláska s úsměvem došla za Nefertiti „Co potřebujete?"

Victoria se na svoji kamarádku ohlédla, trochu ji to znervóznilo. Ta otázka nebyla přece nepříznivá? Jenže také mohla udělat něco špatného předtím... Zavrtěla hlavou a raději šla za čtrnáctou a společně odešly. Učitelka byla chvilku zticha, než nakonec konečně s úsměvem řekla „Jak ti jdou runy?"

Elizabeth se zamyslela „No, je to nezvyk. Mám pocit, jako kdyby to bylo něco, co bych už dávno měla umět, ale zároveň se mi to těžko učí... nechápu, jak se to můžou děti jen tak naučit..."

Žena zamyšleně přikyvovala „Pak mi musíš ukázat tvoje pokusy..." všimla si, že všichni ostatní studenti už odešli a položila dívce další otázku „chci se zeptat, jestli neumíš nějaká vážně nebezpečná kouzla..."

„Jako jak nebezpečná?" zeptala se studentka, ale poté na to s úšklebkem skutečně odpověděla „Moje pasti jsou vážně nebezpečné, ale dávám si je většinou jen do pokoje..." pohlédla Nefertiti přímo do očí „ačkoli jsem jednou přišla a nic tam nebylo... vskutku znepokojující..."

Učitelka ucítila, že jí stekl pot po tváři a tiše se zasmála „Zajímavé..."

„Jsem ale samozřejmě ráda, že se vám nic nestalo..." pronesla s úsměvem Elizabeth „ale doufám, že jsem nebyla jediná, čí pokoj jste prohledávali..." černovláska sice nic neřekla, ale druhá s úsměvem ještě dodala „jsem ráda, že tady se nediskriminuje..."

„Jak..." vyšlo z ženy, ale na to ji černo-bělovláska neodpověděla.

„Za normálních okolností by podezírali jen mě, ale možná by měli pravdu. Možná byste si na mě měli dát pozor... bůh ví, kdo způsobuje ta zmizení..."

„Takže o nich víš? Víš, kdo to..." Nefertiti se nestihla dívky zeptat, protože se zase teleportovala pryč. Učitelka si na to musela sednout, Elizabeth byla vážně záhadná dívka, ale... zavrtěla hlavou a prostě jen pohlédla z okna. Venku si všimla překvapivě druhé, nechápala, jak rychle se tam mohla dostat. Je vůbec možné, se teleportovat odsud až ven? Někdo přišel za ní, ale nedokázala rozeznat, kdo to byl. Nevypadal, že by ho kdy viděla, ale možná byla přeci jen až moc unavená.

Černovláska příliš dlouho ale neodpočívala a šla do kabinetu ředitele, kde měla v plánu oznámit svůj další nešťastný objev. Ve dveřích se potkala s Longweiem, zpražila ho zlověstným pohledem, než otevřela dveře „Co máš pořád za problém?" zastavil ji muž tím, že ji chytil za ruku. Věděl, že pouhá slova by ignorovala.

„Pusť mě, jestli si vážíš svého života..." pronesla chladně Nefertiti. Muž věděl, že si tak hrál s ohněm, a proto udělal, jak mu přikázala. Učitelka se v místnosti rozhlédla „Hansi, musíš s tím něco dělat, už zmizel další student a..."

Ředitel se na ni otočil „Ano, vím... s Longweiem jsme se začali už teď domlouvat na nezbytných opatřeních..."

Učitel se usmál „Vidíš... já ti rád po..." pak už se ale obával říct další slova.

„Musíme začít pátrat víc, musí se to dít někde tady na škole, nebo ve městě! Taky by bylo vhodné dát hlídky všude po škole a večerku a..."

Hans zvedl ruku, aby Nefertiti utišil „Hlídky jsem právě domlouval s Longweiem, ale zároveň jsem to chtěl také probrat s tebou. On sice může nachystat jednoduché pasti, ale asi bude lepší, když použiješ svoji starověkou magii..."

„Myslíš oči?" zeptala se učitelka „Ty jsou ale hodně nápadný..."

„Longwei je pak zakryje za pomocí jeho magie..." pronesl klidně ředitel, a poté se natáhl k mikrofonu a přes celou školu i koleje oznámil „Od dneška je večerka od osmi hodin, jestli někoho uvidíme po této době, tak bude přísně potrestán..."

Černovláska se pousmála, možná, že teď bude moct klidně spát, ale prvně „Tak já teda zajistím ty oči..." přiložila ruku na stěnu místnosti, kde vytvořila první oko, pak ale vyrazila do chodby.

„Vážně to bylo nutné?" zeptal se muž. Hans pouze přikývl, takže Longwei s výdechem kolem oka nakreslil obdélník a kolem něj čtyři runy, pak se rychle otočil a vyšel z místnosti „Nefertiti počkej!" Žena se ani neohlédla a vytvořila další oko, ale pak dál nešla a jen čekala na učitele, aby udělal svou práci „Proč se teď ke mně chováš tak chladně? Je to protože jsme se roze..."

„Nespojuj si to s tím. Jsem naštvaná, že mě neposloucháš..." otočila se na muže a překřížila ruce na prsou „prosila jsem tě už několikrát, aby ses vyhnul těm zbytečným bojům mezi studenty... oba byly další den zranění..."

„A jak se mají tedy připravit pak na situaci, která může kdykoli nastat? Měli jen klacky a bylo jen na nich, jak je využijí... a stejně jsem měl všechno pod kontrolou a v nejhorším bych zakročil..."

„Jo? Jako tehdy?"

Nefertiti ani nemusela říct, co měla na mysli. Longwei rovněž věděl, o co se jednalo a co se přesně se stalo „To byl omyl..."

„Ta studentka byla dvacátá a tys ji jen tak poslal proti prvnímu... i když nechtěla bojovat..." ano, ta studentka byla jedna z mála výjimek, které odešli ze školy. A to vlastně ani ne dobrovolně...

Muž vydechl „Jak dlouho mi to budeš vyčítat? Stalo se to a nedá se s tím nic dělat... navíc, bys neměla mít oblíbence ne? Máš být nestranná!" toto bylo pro ženu poslední kapka. Zavrčela a bez ohledu na učitele odešla, cestou pokračovala ve svém úkolu, ale tentokrát už na Longweie nečekala „Ah... to jsem neměl říkat..." vydechl a podrbal se po hlavě, jenže stejně musel pokračovat a pokusil se hledat veškeré oči na vlastní pěst, aby je mohl zakrýt.