,,Viktorie, musíme si promluvit," řekl Lucián hned, jakmile jsme zaparkovali vedle fontány ve tvaru podrobně zpracovaného anděla. Dívala jsem se z okna na vodu, která mu ladně vytékala z úst. Proud padající vody vytvářel malé cákance, když se připojoval ke zbytku vody. Ticho viselo ve vzduchu, jako těžký mrak.
Když jsem nic neříkala, pokračoval. ,,Dnes je Festival druhů pro mou smečku a tebe. Pro nás. Jakmile Alfa najde svou družku, je povinen informovat ostatní smečky. Je to jako vzdání cti družce. Je to tradicí pro každého Alfu už od dob Straších. Všichni lidé, nebo bych měl říct spíš vlci, umírají touhou tě poznat. Můj otec byl do doby něž zemřel velmi respektovaným mužem a je to na mě velký tlak dostát jeho jménu. Festival druhů musí být dnes, kvůli nadcházejícímu úplňku. Alespoň jeden representant smečky, ať už je to Alfa, Beta nebo oba, tu musí být."
Skousla jsem si ret. ,,Takže je to jako párty?"
,,No, určitě nebude vypadat tak jako ta tvoje," zamumlal Lucián Tón jeho hlasu byl hlubší, jakoby přemýšlel o té noci. ,,Bude to mnohem víc formální. Vaughn se o vše postará. Vše, o co tě prosím, je aby ses chovala normálně. Prosím, Viktorie." Lucián se ke mně otočil s prosebným pohledem. ,,Potom si se mnou můžeš dělat, co chceš, dobře? Mučit mě, mlátit mě, dát mi facku...,jen pro mě udělej jednu věc. Můj život je celý tvůj, Viktorie. Prosím, chovej se dobře. Pro jednou. To je vše, o co tě prosím."
,,Neboj se," odpověděla jsem. ,,Nebudu se chovat jako totální kráva, jestli je to to, co po mě chceš."
,,To není to, co jsem myslel."
,,Samozřejmě, že ne," natáhla jsem se přes něj a zmáčkla čudlík na jeho straně dveří, odemykajíc tak všechny dveře najednou. Než Lucián stihl říct jakékoliv další slovo, vyškrábala jsem se z auta. Bylo to divný, kdykoliv jsme se spolu hádali, něco jako podivné bodání v mém srdci. Jaktože jsem nadále nedokázala ovládat reakce svého těla? Luciánovy dveře následovaly ty mé, jen s větší silou. Spěchala jsem dovnitř, aby mě Lucián nedohnal, ale kdy bylo štěstí na mojí straně?
,,Slib mi, že se bude chovat dobře," chytil mě za ruku, na stejném místě jako předtím. Myslím, že občas zapomínal na to, že jsem jen člověk a má kůže se dokázala snadno poškodit. Snažila jsem se nedat svou bolest najevo a zadívala jsem se na Luciána stejně chladným pohledem.
,,Slibuju, dobře?," zamumlala jsem. ,,Pro dnešek budu tvou malou dokonalou loutkou. Předstírat úsměvy není tak těžké. Měla jsem dost času je cvičit, od té doby, co jsem tady uvízla s tebou." Byla to tvrdá slova, ale nedokázala jsem je zastavit. ,,Protentokrát můžeš tahat za nitky a udělat ze mě dívku svých snů. Chlubit se mnou před tvými přáteli, jako bych byla nějaký dárek. Do prdele, klidně si na sebe obleču i něco černého. Nakonec musím přece poslouchat rozkazy svého pána. Chraň Bůh, aby ta holka měla svý vlastní názory."
,,Sakra Viktorie, můžeš se přestat chovat jako bys byla můj vězeň?!" zavrčel, odstrkujíc mě z cesty. Tiskla jsem k sobě rty, dokud mi z nich nezačala prchat krev. Lucián vypadal poraženě. ,,Řekni mi, co potřebuješ. Co jsem ti ještě nedal? Řekni mi, co chceš a já ti to na kolenou dám. Copak to nevidíš, Viktorie? Možná můžu být Alfou, ale ty mě můžeš v sekundě zničit. Není možnost, jak se tomu vyhnout. Řekni mi, co mám udělat, abys mě akceptovala? Nejsem žádný padouch."
Nikdo mi dřív nic takového neřekl. V mém životě byla Flora vždy na prvním místě. Bylo mi fuk, jestli přežiju, pokud přežije ona. Teď, když bylo něco o mně, jsem nevěděla, co mám dělat. A nesnášela jsem za to samu sebe, ale v situacích jako byla tahle, jsem se chovala děsně.
,,Jo, no, ty taky nejsi zrovna hrdina."
,,Ty s tím nikdy nepřestaneš, co?!" Lucián se ke mně přiblížil, jeho oči vřely. ,,Jdi se obléct, loutko. Nechceme dnes žádné skandály, že ano? Jsi svině, Viktorie. Možná nejsem hrdina, ale aspoň nemusím zachraňovat žádnou malou ufňukanou princeznu. Kdyby nebylo mého vlka, nechal bych tě na ulici napospas opravdovým monstrům, která by si s tebou hrála."
,,Dobře." Odmítala jsem se s Luciánem nadále hádat. Nad mým chováním se z jeho očí vytrácely jejich počáteční plamínky. Pravdou bylo, že to, co mi řekl, mě zabíjelo. Ale nebudu se dál nechat číst, jako otevřená kniha. Ne. Odmítala jsem se zajímat. Stejně jako Lucián. Co mě děsí nejvíc, je že bych jednoho dne mohla být jako on. A já to nechtěla. Flora a má lidskost bylo vše, co mi zbylo.
Pouto druhů byl jen zvrat přírody.
Nic víc, nic míň.
Teprve až když jsem odešla, jsem dovolila svým slzám uniknout z mých očí. Bez Flory kolem mě se všechno zdálo chladné a mizerné. Nemohla jsem s jistotou určit, jestli mě Lucián následoval dovnitř nebo ne. Ne, že by mě to zajímalo. Vila byla prázdná. Ani Vaughn nebyl nikde vidět. Cítila jsem se uboze, jako malé dítě se zraněným srdcem, ale velkou pýchou. Ale to horší mělo teprve přijír, až se s Luciánem setkám na Festivalu druhů. Jen myšlenka na něj způsobovala, že se má kůže svraštila a mé srdce začalo bít. Ve svých pocitech jsem měla nepořádek, to Pouto mě zevnitř měnilo.
Vstoupila jsem do svého pokoje nasávajíc do sebe chladné ticho. Už jsem toho měla dost. Lucián nebude mou radostí, ale jejím koncem. Dřív jsem zcela nesnášela Draycott a milovala noci strávené čtením pohádek na dobrou noc pro Floru. Teď to vypadalo jako vzdálený sen. Svlékla jsem se a zadívala se na čirou modrou vodu tekoucí do vany. Ten zvuk mi pomáhal vyčistit mou hlavu. Cítila jsem se poskvrněně, jakoby ani to největší množství mýdla na světě nemohlo smýt mé hříchy.
S vypnutím kohoutku jsem se položila dovnitř.
Spalující voda pálila mé tělo, ale já tu bolest uvítala. S potopením jsem nechala vodu, aby obalila mou tvář a mé rty. Bylo hezké cítit něco jiného, než vztek a odpor vůči Luciánovi. Ach, Lucián. Byl tak krásný, přesto smrtící. Jako růže s krásnými a dokonalými okvětními lístky, ale s ostrými číhajícími trny. Ne každý byl krásný a dokonalý.
Lucián nebyl dokonalý.
Rovně jsem se posadila, jemné šplouchání vody mi najednou připadalo divné. Nesnášela jsem být ponořená. Vyhýbala jsem se chození do bazénů se vším, co jsem měla. Voda byla nepříjemně rychle studená. V momentě byla v arktickém levelu. Copak jsem nedopatřením šťouchla do kohoutku se studenou vodou nebo tak? Bože, úplně mrzlo.
Snažila jsem se vstát, ale moje nohy byly jako cihly, připoutané dolů neviditelnou silou. Konečně jsem se zapřela svými prsty o okraje vany a s bušícím srdcem jsem se donutila začít zvedat. Snažila jsem se přijít na smysl toho, co se právě stalo, když se něco studeného a vlhkého dotklo mého kotníku pod závějí modři.
Prudce to za něj škublo.
Voda začala zalévat mou tvář, dokud jsem nebyla plně potopená ve vaně. Prostoupila mnou čirá hrůza, přidávajíc se k sevření v mých plicích. Celé mé tělo sebou bilo, snažíc se vynořit nad hladinu. Nepodařilo se. Bubliny mi vylézaly z nosu. Cítila jsem, jak se mi voda dostává do krku a vyšel ze mě přiškrcený kašel.
Byla to hrozná věc, to topení se.
Vzhlédla jsem nahoru, abych viděla tvář svého vraha, než bude příliš pozdě. Ale nic tu nebylo. Cítila jsem mé odhodlání oslabovat. Má mysl na mě řvala, abych pokračovala bojovat a nadechla se, ale mé tělo uvízlo dole. Něco, co jsem nemohla vidět, mě nejspíš brzo zabije. Ubohé slzy mi stékaly po tvářích, pokud tedy bylo možné, aby jste mohly plakat pod vodou.
Viděla jsem nade mnou rozmazaný obraz, ale nedostatek kyslíku oslabil mé tělo. Černota začala zakrývat mou vizi. Něco studeného a pevného mě vzalo za ruce a vytáhlo nahoru. Cítila jsem, jak lapám po dechu, chladný vzduch naplnil mé plíce. Dusíc se přemírou vody jsem se zoufale nadechovala. Bolelo mě v krku a viděla jsem rozmazaně. Nešťastné slzy si našly cestu ven skrz mé oči.
,,Viktorie! Co je s tebou kurva špatně?!," zavrčel něčí hlas do mého ucha. Byl to známý hluboký tón se vzteklým nádechem. Cítila jsem Luciána zvedat mě ze země. Nekontrolovatelně se chvějíc jsem se nechala vtáhnout do Luciánovy náruče. ,,Vážně? Myslel jsem, že jsi lepší, než tohle. Ale sebevražda? Co to sakra-"
,,Já to nebyla L-Luciáne!" Konečně jsem našla svůj hlas. Stírajíc své slzy jsem se zadívala do jeho krystalově šedých očí. Byly plné polesti, lítosti a vzteku, všech emocí, které jsem cítila já sama. Lucián na mě hleděl s čirou panikou. Hysterické vzlyky opouštěly má ústa, kterým ještě před chvílí voda zabraňovala v přívodu vzduchu. ,,P-přísahám, t-to jsem n-nebyla j-j-já-"
,,Bože, Viktorie," zašeptal a objal mě rukama kolem pasu. V jeho silných rukách jsem zkrotla a nechala spočinout svou hlavu na jeho hrudi. Vsála jsem do nosu jeho vůni, která byla směsí lesa a drahé kolínské. Můj dech se pomalu vrátil do normálu.
,,Pojď. Nastydneš, pokud tu budeš jen tak stát," zamumlal jemně a odtáhnul mě od vany. Má hlava přemítala události, které se právě staly. Věděla jsem, že jsem se nesnažila utopit, ale také jsem věděla, že tu se mnou nebyl nikdo další. Začínala jsem snad bláznit?
Pevněji jsem kolem sebe obepla černý ručník, který mi Lucián podal, a sedla si na postel. Nedobrovolné chvění mi běhalo po zádech z chladného vzduchu v pokoji. Lucián pochodoval po místnosti tam a zpátky, dokud se nezastavil přede mnou. Nesnášela jsem ten ustaraný výraz, co se objevil na jeho tváři.
,,Sakra, omlouvám se. Říkám věci, které nemyslím vážně a vím, že bych to neměl dělat. Zruším tu párty, už mě to ani nezajímá. Můžeme ji udělat někdy jindy, ostatní to pochopí. Tvé bezpečí je to jediné důležité." Lucán seděl mumlajíc s nohama skříženýma na zemi. ,,Už tě nikdy nepustím z mého dohledu. Když nehlídají stráže, můžou se dít mezi vlkodlaky divné věci. O-omlouvám se...omlouvám se...odpustíš mi někdy?"
,,Luciáne, o co sakra jde?" Donutila jsem se sehnout a posadit se vedle něj. Lucián potichu nadával, jeho oči v sobě skrývaly hněv. ,,Neruš tu párty. Vím, že to pro tebe hodně znamená. Nevím, co se to právě stalo, ale ať už to bylo cokoli, vyřešíme to později," suše jsem polkla. ,,A pokud jde o to, co jsem řekla, za to se omlouvám. Nejsi jediný, kdo volil špatná slova. Nesnažila jsem se zabít, Luci-"
Lucián se postavil, jeho oči zářily. ,,Nenechám tě se zúčastnit potom, co sis pokusila vzít ži-"
Najednou přestal mluvit a ohlédl se za mé rameno, kde se právě ozýval zvuk skřípání dveří. Ve vzduchu viselo napětí. Když Vaughn otevřel dveře, Lucián stál v mžiku přede mnou. Nechala jsem svou pusu na špacír a dívala jsem se přes Luciánovu vysokou postavu na dívku, která následovala Vaughna do pokoje. Byla to ta holka s rudými vlasy, kterou jsem viděla předtím na té párty. V jedné ruce držela černou tašku, v druhé svírala Vaughnovu ruku.
,,Poprosil jsem Genie (čtětě Džíný), aby pomohla slečně Checkové s přípravou na dnešní večer, ale už to dávno měla v plánu. Chtěla by jí pomoct se nachystat. Občas nechápu ženy," zamumlal Vaughn mezitím, co se přibližoval k Luciánovi, který se otočil a mlčky mě pozoroval.
,,Pane Nayati," řekl Vaughn strnule: ,,Měli bychom jít připravit taneční bál?"
Ještě něž stihli Lucián s Vaughnem opustit místnost, mi Lucián naznačil, že si později promluvíme.
Genie mi věnovala zářivý úsměv. ,,Ahoj Viktorie. Mé jméno je Genie Moorsová. Vaughn je můj druh, kdyby tě to zajímalo." Její hlas byl vysoký a sladký a překypoval laskavostí, kterou jsem už dlouho nezažila. Genie položila tašku na postel. ,,Říkala jsem si, že možná budeš potřebovat pomoct s přípravou. Lucián párkrát zmínil, že nejsi úplně...akceptující. Jubileum naší smečky bude přitahovat spostu Alf z celého světa a já si myslela,že by pro tebe mohlo být užitečné, kdybys kolem sebe měla další holku jako druhý názor. Doufám, že jsem nepřekročila hranice."
,,Ne, jasně, že ne." Upřímně, už teď jsem byla za Genie vděčná. Vypadala jako dobrosrdečný člověk. A taky krásný, spolu s jejími zrzavými vlasy a vřelými hnědými oči. Rychle jsem ji za to začala zbožňovat.Nevypadala příliš afektovaná to vlčí energií. Bylo hezké být pro změnu dál od jednoho určitého vlkodlaka. ,,Děkuju, že jsi přišla. Fakt jsem nevěděla, co budu dělat. Je to na nic." Žuchla jsem sebou na postel. ,,Nechci se ukazovat jako nějaký klenot, kterým se budou všichni chlubit. Proč já? Proč nemohl být Lucián spojen s někým jiným?"
Genie mě vytáhla nahoru a posadila před zrcadlo. Ta černá taška. Rozepla ji a začala z ní vytahovat všechny různé druhy make-upu a šperků. Zamrkala jsem očima, když se přede mnou objevily kleštičky na řasy. To je nějaká středověká mučící technika?
,,Vím, jak se cítíš," zasmála se Genie a byl to krásný zvuk. Vzala do ruky pramen mých vlasů a začala s tím cosi dělat. ,,Když jsem poprvé potkala Vaughna, něco uvnitř mě se prostě vzbudilo. Můj vlk hned věděl, že je něčím zvláštní, ale byl otupělý z života daleko od ostatních. Myslela jsem si, že blázním pokaždé, když byl kolem mě. Víš, co myslím. Zrychlený dech, zpocené dlaně a ti malý motýlci v tvém břiše ze kterých se ti chce zvracet."
,,To sakra vím."
,,Vaughn a já jsme se poprvé potkali v lese Whitaker. Utekla jsem z domu. Můj otec mě týral celý můj život a jednoho dne už jsem toho prostě měla dost. Neměla jsem pro co žít, ale byla jsem odhodlána zůstat silná. Dny v přírodě ubíhaly. Musela jsem jíst veverky, abych přežila. Má vlčí strana umírala spolu s tou lidskou. Viděla jsem spoustu strašných věcí." Začala můj obličej pokrývat podkladovou bází. Její hlas byl jemný, jako by ji bolelo pokračovat.
,,Genie, to je mi líto.Nemusíš pokračovat, jestli nechceš." To byla jediná věc, která mě napadla říct. Smutně se usmála a zavrtěla hlavou.
,,To je v pořádku, můj příběh se zlepšuje, neboj se. Chtěla jsem to vzdát. Nějak jsem docestovala až k nejvzdálenějšímu rohu Londýna. Chtěla jsem skočit z útesů Castletonu. Byla jsem připravená zemřít. Smrt pro mě byla darem. Ale neudělala jsem ani jeden krok a Vaughn mě zastavil. Zeptal se mě, co dělám a já se málem rozplakala při vysvětlování." Při té myšlence se Genie usmála. ,,Nikdy na ten den nezapomenu. Řekl, že mě hledal po celém světě. Že je vlkodlak, že já jsem jeho družka a že mě miluje. Že já a on jsme pro sebe byly stvoření. První věc, která mě napadla bylo, že se musel buď zbláznit nebo jel na drogách. Co jiného jsem si měla myslet. Ten nádherný muž si přede mnou poklekl a řekl, že budu navždy jeho jedinou láskou. Teď na chvíli zavři oči," zasmála se.
,,Genie, to je sladký. Taky jsem měla takovou reakci." Můj žaludek se svíral emocemi z příběhu, který mi vyprávěla. Nebylo to to, co jsem si představovala.
,,Jo, no, to není to, co jsem si myslela," promluvila Genie jemně. ,,Nevěděla jsem, co se děje, ale můj vlk nakonec obnovil spojení s jeho zvířecí stránkou. Protože Vaughn nebyl tak mocný, byl mnohem klidnější a trpělivější s vysvětlováním. Je to jiné pro všechny druhy, ale Luciánovo pouto je to nejsilnější, protože je Alfou. To je důvodem, proč je vaše pouto o tolik silnější, proč všichni touží po tvé krvi. To je důvodem, proč jsou smysly vás obou tak silné. Být Alfovou družkou znamená to dobré i to špatné.Je dobré, že je tvá láska je téměř nezlomitelná, ale je špatné, že je tvá láska je téměř nezlomitelná. Chápeš?"
Genie mi patlala na obličej různé věci. ,,Ne, úplně ne," řekla jsem upřímně. ,,Nechápu Luciána. Už ani nechápu svůj život. Než přišel on, vše se mi zdálo prostě normální."
,,A nudné. Copak nechápeš? Tohle se mělo stát. Tvůj osud byl rozhodnut už když ses narodila. Tvůj a Luciánův osud byl propleten, ještě dřív, než ses poprvé nadechla. Nemůžeš se jednoduše vrátit zpět k tomu, jak to bylo dřív. Nemůžeš změnit minulost, Viktorie."
,,Ale já to nechci," narovnala jsem se na židli. ,,Ty ano? Druhové nemají žádnou možnost volby, nebo ano? Vím, že Vaughn ovládá nějaké aspekty tvého života. Nevadí ti to? Jeho majetnickost? Můžu jít slepě do boje a vím, že se zraním. Ale nikdy bych nenechala muže, aby mě ovládal."
,,To na tobě obdivuji," zamumlala Genie. ,,Je to důvod, proč je ti souzeno být s Luciánem. Je to tvrdohlavý muž, kterého není dobré pokoušet, ale není zlý. Ty jsi stejná. Někdy je pro Alfy dobré, když je někdo trochu usměrní. Lucián se musí polepšit, souhlasím. Jste dost vtipní, ty a on. Vím, že celá smečka je tebou překvapena a tím, že se jej nebojíš. Tvé růžové vlasy nám říkají víc, než si myslíš."
,,Co říkají?" Zpanikařila jsem a odhodila si pramen vlasů.
Genie se rozřechtala. ,, Říkají nám, že se nebojíš. A tohle naše smečka potřebuje. A Lucián je pro každou špatnost, věř mi. Už můžeš otevřít oči."
Otevřela jsem je. A ta holka v zrcadle nevypadala ani trochu jako já. Mé vlasy byly natočené a upravené do perfektního drdolu, veškeré nedokonalosti byly pryč díky Genieiným magickým produktům. Šikmé linky, růžová rtěnka, která ladila k mým vlasům a bezchybná kůže bylo vše, co tahle nová Viktorie Checková měla. Vypadala jsem jako někdo jiný, ale možná to bylo právě to, co jsem potřebovala.
,,Je nutný, abys nechala tu věc na mým krku viditelnou?" Cukla jsem sebou, přejíždějíc prstem místo, kde mě Lucián kousnul. ,, Je to dost trapný."
,,Nikdy, Viktorie!," napomenula mě Genie. ,,Nikdy si nesmíš zakrývat své označení." Odhodila své vlasy dozadu a odhalila mi tak své vlastní. ,,Kousnutí znamená vlastnictví. Bez toho označení se můžou stát zlé věci. Ne všichni jsou jako my. Victor je pro to skvělým příkladem."
,,Dobře Genie, jsi skvělá," vyskočila jsem, abych ji sevřela v objetí, veškerá divná atmosféra z počátku zmizela. Její sladký smích se rozléhal místností, když mě objímala nazpět. Ty prohnané myšlenky těch událostí v koupelně se mi znovu vybavily, když mě Genie popostrčila k šatníku.
,,Děkuju," odpověděla samolibě. Kdo říká, že make-up musí být seriózní, aby vypadal dobře. Tak pojď, tvůj Alfa na tebe čeká. A víš, že si musíš obléct něco černého, ne? No, takže musíš." Vyslala mým směrem úšklebek a znovu mě odstrčila od šatníku. Začala se přehrabovat kupou drahých šatů, kterými mě Lucián obdařil. ,,Je to Luciánova oblíbená barva. Radši se neptej proč. Nejspíš proto, že to odráží jeho temnou stránku, která jej udržuje v noci vzhůru, démony, kteří se zhmotňují v jeho utrápené osamocené mysli a které dokáže odehnat jen jedna určitá holka s růžovými vlasy, která-"
,,Sklapni."
Otočila se směrem ke mně a uculila se. ,,Co tyhle?," zvedla do vzduchu černé šaty z věšáku, který se pohupoval na jejích prstech. Byly dlouhé, pofidérní a kompletně směšné. Něco, co by si na sebe oblékla ježibaba, aby vypadala dramaticky.
,,Ty si ze mě děláš srandu!," zahučela jsem, skrývajíc své ubohé oči před tou hrůzou. Genie se zasmála a vrátila se zpátky k šatníku pro jiné šaty. Skoro hned se vrátila zpátky s jinými.
,,Moc tmavé."
,,Viktorie, je to černá. Neexistuje tmavší barva, než tahle." Nicméně se objevila znovu s jinýma šatama.
,,Moc šlapkovské."
A takhle to pokračovalo. Moc krátké, moc dlouhé, moc ošklivé, moc dramatické, moc tenké, moc světlé (do této doby jsem nevěděla, jak může být černá světlá) nebo moc formální. Genie začala vybírat šaty bez toho, aniž by si je prohlédla. Hromada vyřazeného oblečení se zvětšovala, jak dlouhý proces vybírání pokračoval. Luciánův modní vkus byl více, než děsný, to myslím vážně. Ale taky je pravda, že nevěděl, jaká budu.
,,A co tyhle?," zeptala se a hodila mi je do klína.
,,Á, ty jsou roztomilý...docela se mi líbí." Zvědavě jsem si šaty prohlížela. Byly krátké a končily kdesi v půlce stehen. Sukně byla splývavá a průhledná s abstraktním designem na hlubokém výstřihu. Genie ze sebe vydala vysoké zapištění.
,,Konečně! Zkus si je! Jsou vážně roztomilé, přiznávám."
,,Ty na ten festival nejdeš?" Genie se otočila, jakmile jsem ze sebe strhla ručník a začala na sebe navlékat spodní prádlo. Rozepla jsem záda a začala se soukat dovnitř. ,,Jestli jo, neměla by ses začít chystat? Myslím, že Lucián brzy začne." Málem jsem spadla na obličej, jak jsem se snažila do toho kusu oblečení vecpat nohy a můj malíček se zasekl za výstřih.
,,Jo, jdu. Ale nachystám se později." odpověděla s otočenými zády. Festival začne v deset večer, ale ty musíš přijít dolů přesně o půlnoci. Mylím, že Vaughn říkal, že se bude konat v tanečním sále.
,,Počkej, proč tam musím chodit o dvě hodiny později?"
Nevím. Nikdy mi to nikdo nevysvětlil, ale druhové Alf můžou být viděny až o půlnoci, když je měsíc v plné síle. Nějaká divná vlkodlačí tradice, předpokládám. Udělej dramatický vstup, Viktorie. Všichni milují tyhle blbosti."
,,A tys někdy měla Festival druhů?," zajímalo mě. Šaty pro mě byly jako dělané, ale byly kratší, než jsem si myslela. Spodní lem odhaloval má mléčně bílá stehna. Ale zbytek byl v pořádku. Dělalo mi problém zapnout záda. Genie směrem ke mně hodila pár nebezpečně vypadajících bot na podpatcích.
,,Ne, ty jsou jen pro druhy Alf. Být součástí smečky znamená mít velkou zodpovědnost. Jednou z nich je, že se musíme vždycky řídit pokyny Alf a jejich druhy nebo družky. Tvé slovo je zákonem smečky. Například, když mi řekneš, že se mám praštit do ksichtu, nebudu mít na výběr, než se podvolit tvému příkazu."
,,To je týrání a já bych to nikdy neudělala."
,,Ale ty můžeš," poukázala Genie, když mi zapínala šaty. ,,Víš, být Alfovou družkou nemusí být hned špatné. Jako člen smečky k tomu nemůžu nic říct. Jako kamarádka ti ovšem můžu zaručit, že budeš šťastná. Miluju Vaughna. Dává mi smysl života. On je můj život. Řekni mi pravdu, Viktorie." Podívala se mi zpříma do očí. ,,Miluješ Luciána?"
Má ústa se bez odpovědi otvírala a zavírala. Genie napjatě čekala, vyčkávajíc mou odpověď. Nemohla jsem jí žádnou dát. Zmatení a panika se mě začaly zmocňovat. Milovala jsem Luciána? Co znamenali ti motýli v mém břichu? Ale nebylo to jen vlivem toho Pouta?
,,Nevím, Genie. Vážně nevím."
(3582 slov)
HLASUJTE A KOMENTUJTE
♥ ♡ ❤ ❥
taky mě můžete sledovat, jestli chcete. Díky tomu pak uvidíte zprávy, které sdílím a nebudu to muset psát sem. Tenhle rok jsem v maturitním ročníku a mám tak mnohem víc práce. Přeložit jednu kapitolu mi zabere několik hodin, takže se omlouvám, jestli nepostuju příliš často, snažím se, jak jen můžu. Jinak děkuju za vaši podporu, jsem vám za to moc vděčná. Jako melancholika mě hezké komentáře těší asi ze všeho nejvíc, takže klidně pište.
Znovu díky,
Luna xx