Claire Ripstorm PoV:
Stála jsem uprostřed tanečního sálu a zírala na čtyřicet, kulatých stolů. Veškerá dekorace byla sladěna do zlaté, bílé a stříbrné barvy.
Na stolech dominovala zlatá svíce, stříbrná dekorace ve stylu labutě a bílý ubrus.
Mohla bych se už jenom těšit na můj velký den, přeci jenom Dylan byl elegantním mužem s ledovou maskou, dalo by se říci, že jsem vyhrála vše co se v životě mafiánů dalo, ale přeci jenom jsem si toho muže vlastně ani vzít nechtěla, bylo mi to dáno pouze jako pouta bez lásky, přijala jsem to.
,,Vše v pořádku?"
Vylekal mě hlas Dakoty, otočila jsem se na něho a párkrát zamrkala, abych udržela emoce na uzdě. Jeho zelené oči se naplnili porozuměním a bratrské lásky, překonala jsem prostor mezi námi a nabourala do jeho přední části při čemž se má hlava střetla s jeho hrudním košem.
,,Výzdoba je okouzlující." Vysoukala jsem ze sebe spolu s jemným úsměvem. Dakotova tvář zůstávala s mírem, když se jeho teplá dlaň dotkla mého ramene, protáhl ruku k mému krku a ta následně sklouzla na má záda, aby mě odsud mohl vyvézt.
Čekala mě soukromá hodina baletu, což jsem si podle otce nemohla nechat ujít. Doufala jsem, že mě to nějakým způsobem uvolní.
O třicet minut později jsem si oblékala baletní sukýnku s piškoty, narovnala jsem se a navázala oční kontakt sama se sebou, ruce vylétli vzhůru, aby prstami zahladili trčící pramínky.
,,Zvládneš to!" řekla jsem si a nahodila svou verzi falešného úsměvu.
Už jenom tři dny.