HIS BROTHER [JBFF]

9.

Alyssa

...Když v tom jsem slyšela něco zvláštního z pokoje Jacoba. Pořád telefonoval ale nebyl to asi normální telefonát. Postavila jsem se tiše ke dveřím a začala poslouchat jeho hlas.

"Jo já vím...ne to ne...ona je jiná...dobře.. neboj se zlatíčko.. taky tě mám rád..ne já nejvíc...Už se těším až tě uvidím a opusinkuju ti celou tvou malou tvářičku..Fajn...Tak ahoj.." Mluvil a já si připadala jako kdyby mě kulometem prostřelil hrudník. Nechtěla jsem už nic dalšího slyšet.  Bylo mi z toho blbě. Už jsem nemyslela na to, jak se udržet v tichosti. Rychle jsem se rozeběhla po schodech dolů. Třískla jsem za sebou dveřmi a rychle běžela domu. Utřela jsem si slzy které mi tekly po tváři a snažila se uklidnit.

Zlatíčko? Opusinkuju ti tu tvou tvářičku?

Kdo je to 'zlatíčko'? Komu chce opusinkovat tvářičku kromě mě? On někoho má?

Otázky, které mě nepřestávali děsit a dělat ještě smutnější. Je to stejný pošuk jako je Bieber. Ale problém je v tom že tohohle Biebera, Jacoba miluju. Tak moc ho miluju. Ale občas nad tím prostě váhám. A teď je to ale jiný. Teď se chci rozejít jestli mi to nijak nevysvětlí. Sice nerada ale nebudu chodit s někým kdo bude vlastně chodit i s někým jiným.

Vlastně mám teď o to větší chuť na to se sejít zítra s tím Bieberem. Odreaguju se a pak přidám třeba i nějakou fotku na Instagram s ním. Uvidím jakou reakci na to bude mít Jacob. Možná bude mít třeba i o to větší chuť začít randit s tou děvkou s kterou si teď volal. Tak moc ho teď po tom všem chci naštvat. Chci aby žárlil jestli to ještě umí.

Došla jsem domu a Grace mě hned zavolala na večeři. Dneska jsme tu jenom mi dvě protože Peter jel k sobě domů kvůli nějaké jejich včerejší hádce. Moc jsem nepostřehla o čem se hádali ale jsem si jistá že Peterovi už prostě ruply nervy a už prostě nezvládnul bipolární chování Grace. Peter byl vždy imunní proti jejím náladám ale Grace dokáže opravdu všechny rychle nasrat.

"Ty už nebudeš?" Zeptala se se smutkem v tváři když už jsem se zvedala od stolu. "Ne. Nemám hlad. Navíc když ti není Peter tak mě s tebou u jednoho atolu sedět nebaví." Odsekla jsem. A odnesla svůj nedojedený talíř do kuchyně.

"Bee ta hádka nebyla moje vina." Zašeptala trošku. "Jasně Grace. Nic na světě není tvoje vina. Za všechno můžou všichni ale ty ne." Prskla jsem po ní drze. "Jsem teta! Nejsem žádná Grace!" Vypískla po mě naštvaně a rozešla se rychle zamnou na mé cestě do pokoje.

"Není to snad tvoje jméno?" Prskla jsem mezi dveřmi znovu. "Je ale.." „tak nemám nejmenší důvod ti tak neříkat." Štěkla jsem a zavřela jí dveře přímo před nosem.

Možná jsem teď ta nepříjemná já ale jsem už unavená. Do pozdních hodin v práci, pocit s Bieberem který vlastně ani cítit nechci, domluvená schůzka na kterou i vlastně chci a pak jedna velká rána od Jacoba. Už jsem z toho svého života fakt unavená. Každý den mě vysává o to víc a já potřebuju svojí mamku která mi řekne že všechno bude dobrý a nabije mě sílou na dalších dvanáct let. Chci alespoň dobrého tátu které mě jako ostatní holky bude chtít odvést k oltáři. Chci aby zůstal s mamkou když jsem se narodila a nevybral nám účty. Chci aby Jacob byl opravdu velký důvod k tomu skrývat sebe. Chci aby
Mi nelhal a možná i nerandil s někým jiným. Chci aby to mezi mnou a Bieberem bylo dobrý a mi dva vycházeli. Chci všem ukázat pravou barvu mě, chci se otevřít všem tak aby mě doopravdy znaly. Chci se nadechnout abych nemusela ani jednou zaváhat jestli se nadechnout chci. Je toho moc ale když nad tím přemýšlím tak všechno to co jsem řekla je to co chci aby se změnilo. Žiju to co nechci. Tak to si snad nezasloužím být poprvé doopravdy šťastná?