HIS BROTHER [JBFF]

22.

Alyssa

Stála jsem před domem. Před tím domem kde jsem prožila kousek svého dětství se svojí mamkou. Stála jsem v chudé ulici Phoenixu a koukala na ten strašný dům. Zhluboka jsem se nadechla a rozhodla se vejít dovnitř. Šla jsem dlouhou chodbou až k našemu bytu. když jsem přešla blíž tak jsem si všimla že jsou dveře otevřené, protože byl vylomený zámek a dveře pak nešli zavřít. Vešla jsem dovnitř a vzpomínky se mi hned vrátili. dlouhá chodba s popadanou omítkou se mi nyní vybavila jako chodba s rodinnými obrazy a meruňkovou barvou. Místo rozbitých keramických dlaždic na zemi se mi vybavila znovu ta hnědá podlaha po které jsem jako mladší běhala v závěsu s mojí mamkou protože jsem si nepovoleně vzala bonbóny. Usmála jsem se nad vzpomínkami a pokračovala v cestě po bytě.

Kuchyň. Tato dnes už rozmlácená kuchyňská linka vždy byla provoněná všemi druhy dobrot od mojí maminky. Teda když jsme měli peníze na honosnější jídlo než je jen chleba s máslem a vajíčka na tvrdo. U toho stolu který tu býval jsem si dělala domácí úkoly společně s mamkou která to nechápala stejně jako já. Přešla jsem zase o kousek dál na konci chodby. Můj pokoj. Místo kde jsem prožila nejkrásnější chvíle dětství. otevřela jsem dveře ale všechno bylo stejné. Růžová barva. poličky s knihami a pár mých nejoblíbenějších plyšáku.

"Tak už jsi konečně doma Bee." Ozval se ten nejvíce uklidňující hlas který kdy existoval. Podívala jsem se na postel a spatřila osobu které jsem ani nevěřila že ji opravdu vidím. "Mami?" Vydechla jsem překvapeně. "Ahoj včeličko." Usmála se na mě se slzami v očích. Pomalinku jsem přešla k ní a dech se mi v rychlosti zadrhával. "Jsi pořád stejná." Vydechla jsem a podívala se na ni. Vypadala bez jediné změny úplně stejně jako v ten den kdy jsem ji viděla naposled. ani to oblečení se nezměnilo. "To protože nejsem jako ty." Usmála se ale i přes to bylo poznat jak byla smutná. "Cože?" Vydechla jsem a natáhla po ni ruku. "Jsem jenom duše." Pověděla svou rukou se natáhla po té mé. Ale místo toho aby se sebe dotkli tak její ruka prošla skrz tu mou. Trochu jsem sebou cukla ale její úsměv mě hned uklidnil.

"Posaď se prosím." Šeptla a já se podezřívavě ale přece jen posadila poslušně vedle ni. "Jak ses měla Bee?" Zeptala se mě když nevěděla jak začít konverzaci. Stále jsem ale nepobírala co se to právě děje. "Umřela si. Jak si asi myslíš že jsem se měla?" Odsekla jsem trochu smutně a ona pohledem radši cukla. "Já si to nevybrala." Zašeptala a já v tu chvíli zalitovala slov které jsem předtím řekla. "Promiň." Šeptla jsem a všimla si toho jak se trošku usmála. "V Pořádku Bee. Je přirozené se zlobit a hledat v někom vinu i když v hloubi srdce víš že za to nemůže nikdo." Řekla mile a já s úsměvem kývla na souhlas. "Můžou za to ty kozy které na silnici stály." prskla jsem naštvaně a ona se jen zasmála. "Máš pravdu. Kozy za to mohou." zasmála se a já se nad jejím krásným smíchem pousmála také.

"Proč si se objevila až teď? Proč si se neobjevila když mi bylo vážně hrozně když si umřela? Když jsem byla malá?" Zakňučela jsem trochu. "Protože si se s mojí smrtí musela vypořádat sama. Nemohla jsem se před tím jen ta objevit. Zlato nebylo to jednoduchý ani pro mě. Dívat se na to kolik slz pro mě roníš." Řekla a chtěla si svou ruku položit na mou nohu jenže stejně jako před tím prošla skrz mě. Smutně si povzdechla a znovu ji položila do svého klína. "Tak proč si se objevila teď když předtím ne?" Zeptala jsem se a podívala se do jejích modrých očí kterém mám po ní. "No protože se nemůžu dívat jak děláš ty nejhorší rozhodnutí ve svém životě." Zasmála se a já se na ni nechápavě podívala.

"Nejhorší rozhodnutí v životě?" Zopakovala jsem její slova. "Ano Bee. Rozhoduješ se pro to špatné. Pro to, co si myslíš že je nejlepší ale zároveň tě to vevnitř vyžírá." Řekla ale já jí stále nerozuměla. "V jakém ohledu mami?" Zeptala jsem se se svraštělým obličejem. "Dobře nebudu to prodlužovat stejně nemám moc času. Jde o toho tvého Jacoba a Justina." Vydechla a já na ni vykulila oči. "Počkej ty mě vidíš i do vztahů?" Zeptala jsem se zaraženě. "Včeličko já vidím všechno. Musím na tebe přeci dávat pozor." Zasmála se a já se trochu zarazila.