HIS BROTHER [JBFF]

23.

O dva týdny později

Alyssa

„Slečna McKay!" Rozkřiklo se po chodbě a zároveň to mě probudilo z hloubavého a nepříjemného přemýšlení. „To jsem já!" Zvedla jsem se ze židle a ta paní si mě přeměřila  pohledem. „Dobře tedy tak pojďte za mnou." Řekla s nepříjemným pohledem a já se za ní hned rozešla.

Uběhli dva týdny od doby co jsme si s Justinem poprvé vyznali lásku. Od té doby není den co by jsme si to třeba ani jednou denně neřekli. Napsala jsem také během týdne životopis které jsem poslala na vysokou školu. A dnes mám schůzku se zástupkyní vysoké kde se tak nějak rozhodne jestli jsem přijata a jestli budu moct v září na školu nastoupit.

Vedla mě ještě další celkem dlouhou chodbou až k obrovským dveřím které po chvíli otevřela. „Postupujte dále do kanceláře zástupkyně prosím." Řekla a posadila se za nejspíš svůj stůl. Zhluboka jsem se nadechla, rozešla se ke dveřím a zatáhla za kliku.

Usmála se na mě žena s černými vlasy s přebarvenými šedinami v bílé halence a dlouhé červené sukni. Měla zelené oči a úsměv od ucha k uchu. „Vítejte slečno McKay! Jen tam nestůjte, pojďte se posadit ke mě." Řekla radostně a já se hned šla posadit na kožené černé křeslo. Začala se hrabat v nějakých papírech když v tom vytáhla růžovou složku s mým příjmením.

„Takže četla jsem váš životopis. Bylo to velice zajímavý Alysso." Řekla a já se nadšeně usmála. „Zaujalo mě město kde si se narodila. Phoenix? To je někde u Los Angeles ne?" Usmála se a já jen zakroutila hlavou na nesouhlas. „ne je to asi hodina letadlem od Los Angeles." Opravila jsem jí a ona jen s nádechem uraženosti v obličeji přikývla. „A jak se ti tam žilo?" „Mám na to město špatné ale i dobré vzpomínky." Usmála jsem se a ona kývla na souhlas. „No takže..vraťme se k věci líbilo se mi jak si umíš hrát se slovy tak proč se hlásíš zrovna na naší školu která se spíše věnuje právám a bezpečnosti?" Zeptala se se stálým úsměvem v tváři. „Jak jsem psala do životopisu od mala miluji knížky takže už tak nějak vím jak poskládat větu tak aby vyzněla hezky a pravda je že se knihám věnovat chci ale zároveň to chci mít jako koníček. Nechci to brát jako věc kterou musím abych měla peníze. Neměla bych to potom tolik ráda." Řekla jsem a ona chápavě přikývla. 

"To chápu. Ale proč zrovna naše škola?" Zeptala se. „Působilo to tu na mě jako příjemné prostředí plus si myslím že by mě tento obor šel. Jediná škola která mě vždy napadla když se mluvilo o vysoké tak to byla ta, která se soustředila hlavně a převážně na práva a bezpečnost." Usmála jsem se jenže ona svůj úsměv trochu stáhla. „Alysso to mi nezní jako dost dobrý argument pro přijetí na tuhle školu." Vydechla trochu zklamaně a já polkla sucho v krku.

"Alyss budu upřímná. Tvůj životopis není dostatečný tak, abychom tě mohli přijmout na tuhle školu. Odmaturovala si ale přijde mi že tvůj prací a co se také vzdělání týče je tvůj životopis zkrátka moc chudý. Ale jediná věc to tu všechno drží po hromadě tak, že kdyby si na to přistoupila tak by si byla okamžitě přijata." Řekla a na konci jejích slov mě donutila k úsměvu. „Vážně? a jaká věc. Ať už je to cokoliv klidně!" Usmála jsem se šťastně ale ona se pořád tvářila kamenně.

„Chci, aby si zvýraznila a doslova a do písmene popsala smrt tvé matky." Vydechla a pozorovala, jak mi pomalu bledne úsměv z tváře. „Chcete aby byl můj životopis vlastně jenom o tom jak mi umřela máma?" vydechla jsem smutně. „Ano Alys. Přesně tohle po tobě chci jestli chceš být přijata. Chci, aby si vyškrtla všechny ty blbosti jako přestěhování z Phoenixu do Chicaga a víc zvýraznila to jak ti umřela matka. Nechci to jen jednou tříslovou větou jak to tady máš." Řekla a já nestačila věřit svým uším.  „Tak tohle je to po čem tahle škola touží? Po opožděné holce který umřela v dětství máma kvůli kozám na silnici?" zadrhnul se mi trochu dech.