Life in Ketterdam [Dokončeno]

#68

První věc, co v našem plánu nevyšla: Do rozpadlé budovy jsem došla jen já, Annie a Luke. Kaz s Geelsem zůstali tam. Ne, že by mi to vadilo. Vlastně mi to bylo jedno. Annie jsem měla, to mi stačilo.

S Lukovou pomocí jsem ji přivázala na židli, kterou sem včera donesl Jair Medison, jeden z vyhazovačů ze Smaragdového paláce.

,,Budu hlídat únikovou cestu," nabídl Luke.

,,Jasně," přikývla jsem a zavřela staré dřevěné dveře, nebo to co z nich zbylo. Došla jsem k Annie. Stáhla jsem jí z hlavy pytel. Zamrkala.

,,Fajn večírek, že?" ušklíbla jsem se.

,,Znám lepší," zavrtěla hlavou. Fialové šaty měla roztržené. Někde se asi zatrhly o nějaký hřebík těžko říct.

,,Nahradila jsi mě Wylanem?" zvedla jsem obočí.

,,Ne," zavrtěla hlavou. ,,Nenahradila. Jen jsme spolu byli na večírku."

Opřela jsem se o zeď. ,,Jasně."

,,Jen mi dělá společnost, když jsme spolu," hájila ho Annie.

Pokrčila jsem rameny. ,,To už je jedno." Vytáhla jsem z pouzdra pistoli. Jak mi říkal Luke cestou sem, nemám moc času.

Annie zvedla obočí.

,,Zabilas mi mámu," vysvětlila jsem. Před očima jsem měla její tělo, provazy zařízlé v jejích zápěstích. Varování. Už jsem neměla koho ztratit. Táta byl mimo Ketterdam a nikoho jiného nemám.

,,Já?" zalapala Annie po dechu. ,,Vždyť jsem nic neudělala. Tohle na mě nehodíš."

,,Vážně?" zvedla jsem obočí.

,,Ano, vážně," přikývla.

,,Fajn," připustila jsem. ,,Byla to Rada, ale tys mě bonznula."

,,Proč bych to asi dělala..."

,,Protože jsem tě napadla," pokrčila jsem rameny. ,,Udělala bych to taky.

,,Já nebonzuju," štěkla. ,,A to, žes mě napadla, zjistili doma hned a na něčem se dohodli. Takže mě z toho vynech. Já věděla jen, že něco chystají."

,,Co by asi mohli chystat?!" Už jsem skoro křičela. Neovládala jsem to. ,,Na Pekku Rollinse nemůžou, na mě taky ne... Koho zabít, aby nás zničili?!"

,,Nevěděla jsem to." Kdyby Annie mohla rozhodila by rukama, ale provazy jí v tom bránily. ,,Dozvěděla jsem se to až ráno u snídaně."

Nadechla jsem se, abych zklidnila vztek. ,,Samozřejmě."

,,Věř si čemu chceš," řekla nakonec. ,,Já jsem ti svoji pravdu řekla."

Pousmála jsem se. ,,Každý má svoji pravdu, Annie Shine."

Pokrčila rameny. ,,Tak to bývá."

,,A každý má svoji pomstu," přikývla jsem.

Namířila jsem pistoli na Annieinu hlavu. Zachránil tě čas, Annie, příště bude na mé straně. Měla jsem všechen čas světa. Nabila jsem. Odjištění mě stálo veškeré úsilí. Před očima se mi mihla vzpomínka. Já a Annie. Sedíme na zahradě u jejich Sídla. Naši otcové dohadují obchod, já ji učím hrát karty...

Zaslechla jsem výstřel. Pak už byla jenom bolest. Kulka zasáhla moji pravou ruku. Přehodila jsem pistoli do levé a střelila strážníka a vyběhla z místnosti. Luke na mě čekal před propadlištěm. Oba jsme věděli, kam to vede, ale byla to jediná úniková cesta pro případ, že by se cokoli pokazilo.

Slezla jsem po žebříku do kanálu. Nevnímala jsem ani smrad, na který jsem si stěžovala vždycky, když jsem kanály chodila. V ruce mi bolestivě tepalo.

,,Ukaž," pobídl mě Luke a odtrhl si kus látky z uniformy. Natáhla jsem ruku a kousla se do rtu. Pálilo to. Navíc, ta kulka zůstala uvnitř, což nebylo dobrý. Snad to Milen zvládne, jestli ne... Radši jsem na to nechtěla myslet.

Luke mu ruku obvázal. Moje oči se střetly s jeho světle modrými. Rychle jsem sklopila zrak.

,,Musíme jít," vydala jsem se dál. Nepochybovala jsem, že za námi pošlou strážníky. Museli jsme se dostat co možná nejdál. Nejlíp až k východu u Sídla.

,,To oblečení spálím," prohlásil Luke.

,,Nemůžeš vystát smrad kanálů?" usmála jsem se. ,,A to si říkáš kanálová krysa?"

,,Kdybys neměla zničenou ruku, shodil bych tě do stoky."

,,To bys neudělal," zavrtěla jsem hlavou.

,,Proč ne?"

,,Nechceš zkřížit cestu Rollinsovi..."

,,Je mrtvá?" zeptal se. ,,Annie Shine?"

,,Ne...," zavrtěla jsem hlavou.

,,Nechci nic říkat..."

,,Tak drž hubu," odsekla jsem. Nechtěla jsem mluvit o tom, jak strašně se mi ulevilo, že jsem nemusela zmačknout tu spoušť. Chci zabít jedinou osobu, ale nejde to...

,,Gaio, o co jde?" zvedl obočí. ,,Protože já to nechápu."

,,Nejsi sám." Nevěnovala jsem mu jediný pohled. Sledovala jsem cestu, abych do něčeho nešlápla.

,,Řekni mi pravdu."

,,Nedokážu to," vyhrkla jsem, než jsem se stihla zastavit. ,,Nedokážu zabít Annie. Máma měla pravdu, asi jsme toho spolu zažili moc."

,,Kdo říká, že ji musíš ty?"

,,Chci pomstít mámu..."

,,A?"

Zvedla jsem obočí.

,,Kdo říká, že to musíš být ty, kdo ji zabije?" vysvětlil.

,,Nevím," pokrčila jsem rameny. ,,Nikdo. Nabízíš se snad jako dobrovolník?"

,,To zase ne," zarazil mě. ,,Někoho ti seženu."

,,Fajn," přikývla jsem. ,,Díky." Nepřipadala jsem si jako královna Barrelu. Spíš jako slabá holka, která nedokáže ani pomstít svoji matku.