Life in Ketterdam [Dokončeno]

#29

Procházeli jsme mezi lidmi na Burze. Naštěstí jsem našla Kaze Brekkera, Arona Geelse i Luka Hawkinse v sídlech jejich gangů a nemusela jsem je hledat po celém Ketterdamu. Vysvětlila jsem jim, co potřebuju. Nevadilo jim to. Koneckonců válku jsme vedli všichni a tyhle zbraně byly určeny pro naši válku s van Eckem. Oznámila jsem jim také, že se schůzka důstojníků nemůže konat v Sídle.

Přes Burzu jsme přešli v tichu. Nepotřebovali jsme, aby se náš rozhovor dostal k nesprávným uším.

Rozhlížela jsem se po davu, když hodiny odbily půl jedné. Měli jsme ještě půl hodiny.

Prošli jsme kolem stánků s kostmi svatých. Každý z obchodníků tvrdil, že zrovna ty jeho jsou pravé. Jména svatých jsem neznala, ale věděla jsem, že je v Ravce uctívají. Nechápala jsem to. Svatí s námi nekomunikují. Nemůžou změnit naši budoucnost. Tu si měníme sami. Jsou mrtví.

,,Jak si to může někdo koupit?" zabručel Geels.

,,Ani nejsou pravé," podotkl Hawkins.

,,Kosti být určitě pravé," přerušil nás obchodník lámanou kerštinou.

,,Stejně jako ty jeho?" ukázala jsem na obchodníka kus od nás, který také nabízel kosti svatých.

,,Jeho falešné, moje pravé," odpověděl muž.

Protočila jsem oči v sloup a pokračovali jsme dál.

,,Měli bysme Ravčany poslat někam jinam," řekl popuzeně Luke. ,,Snižují hodnotu obchodu."

Kaz zavrtěl hlavou. ,,Pátý přístav z Ravčanů slušně vydělává."

,,Ne všichni máme Pátý přístav," odsekl Geels.

,,Ravčani skoro neumějí hrát. Snadno je obereš," přidala jsem se. ,,Navíc si nehlídají svoje věci." Vytáhla jsem z rukávu kožené pouzdro se sto kruge. Patřilo tomu obchodníkovi, se kterým jsme se hádali.

,,Jako všichni ostatní," vytáhl Kaz z kapsy jeho kabátu peněženku. Odhadovala jsem, že patřila nějaké bohaté dívce. Byla krvavě rudá se zlatými výšivkami.

Hawkins nevěřícně zavrtěl hlavou. ,,Vy si vážně nedáte ani na chvíli pokoj."

,,Nějak se vydělávat musí," pokrčila jsem rameny.

,,A tohle je navíc bez práce," dodal Kaz.

Rozhlédla jsem se po davu, kdo by mohla být další oběť. Vykrádání kapes mě vždycky bavilo. Čím víc lidí, tím to bylo jednodušší.

Sáhla jsem do kapsy jednoho mladíka s hnědými nakrátko ostříhanými vlasy. Vypadal jako student, jež si šel něco koupit na Burzu. Bude to pro něj jistě velké překvapení, až bude chtít zaplatit a najednou zjistí, že nemá čím. Půjde stejnou cestou zpátky do školy a bude uvažovat, kde ji mohl ztratit. Nakonec to půjde nahlásit Městské hlídce, která si to zapíše a prohlásí, že to byl někdo z Barrelu.

Ohlédla jsem se, abych zkontrolovala, jestli mě někdo neviděl a zahlédla jsem dívku se zelenými vlasy staženými do drdolu. Byla oblečená stejně jako se oblékala většina obchodníků v Ketterdamu.

Hawkins, který šel celou dobu za mnou, do mě narazil.

,,Sakra, Gaio," zaklel a podíval se stejným směrem jako já.

,,Není to...," začal Geels.

,,Sklapni a nezírej!" zavrtěla jsem. Odvrátila jsem od Annie zrak.

,,Tys zírala první," odsekl Geels.

Podívala jsem se na hodiny na věži. Měli jsme ještě dvacet minut čas.

,,Mám náladu provést nějakou kravinu," pousmála jsem se.

,,A slova kravina a Annie Shine spolu nějak souvisí," zajímalo Kaze.

Přikývla jsem. Annie nevypadala, že by si nás všimla. Prodrali jsme se davem lidí, proudících na Burze k okraji, abychom obhlédli terén. Annie stála nedaleko prázdné uličky. Podívala jsem se na ostatní. Mysleli na totéž jako já.

Nikdo by si nás nemusel všimnout. Sledovala jsme Annie a i proti mé vůli se mi v mysli vynořovaly vzpomínky. Bolelo to pořád stejně.

Dali jsme rychle dohromady primitivní plán. Vyrazila jsem do jiné opuštěné uličky, která přímo vedla k té, do níž jsme chtěli dostat Annie.

Kaz, Luke a Aron ji tam měli nějak nenápadně dostat. Položila jsem ruku na rukojeť pistole a pevně jí stiskla. Vytáhla jsem ji z pouzdra a zkontrolovala, jestli mám náboje na svých místech. Útočíme na smrtičku. Moc dobře jsem si to uvědomovala. Její moc byla silnější než ta moje, pokud nepotřebovala něco podpálit. Jediným pohybem by mě dokázala zabít. Tak by jí aspoň oddělali Luke, Kaz nebo Aron. Nemohla nás zabít všechny najednou.

Prošla jsem k té uličce. Zůstala jsme stát za rohem. Luskla jsem prsty. Na dlani se mi roztančily plameny. Chvíli jsem je sledoval, než jsem je nechala zmizet.

Slyšela jsem kus ode mě spěšné kroky. Naklonila jsem se, abych viděla, jestli je to Annie.

Byla to ona. Náš plán vyšel. Annie nesla v ruce hromadu papírů. Párkrát se rychle ohlédla. Zahnula za roh a narazila do mě.

,,Annie," usmála jsem se. ,,Konečně se znovu potkáváme."